Jsme jedna z českých výrob, u níž je vidět, že vše kompletně vzniká přímo u nás, říká majitel sportovní značky

Sedmadvacetiletý Jan Kočař zaměstnává zkušené švadleny z Brna a okolí a používá primárně materiály od dodavatelů z České republiky. Za rok prodal více než padesát tisíc ručně šitých produktů sportovní módy po celé Evropě. Ve své firmě dbá na etiku podnikání a ekologický přístup. Brněnský start-up GoldBee, který se zaměřuje na sportovní a volnočasovou módu, začal s výrobou v roce 2020.

Jak se vlastně stane, že se mladý muž věnuje módě pro sport a volný čas?

Začal jsem podnikat ve dvaceti a asi o rok později jsem si založil první s. r. o. Nejdřív jsem se ocitl v gastru a provozoval kavárnu, jako s. r. o. jsme obchodovali se žvýkacím tabákem, čemuž se věnujeme dodnes. K fashion jsem se dostal náhodou přes obchodního partnera, italskou značku Freddy. Tehdy se nám podařilo získat distribuci této světové firmy – to byl asi můj první „touch“ s módou. Naučili jsme se, jak to v tomto oboru funguje. Když se systematicky věnujete marketingu, zjistíte, že postupy jsou velmi podobné. Pak můžete přibírat další a další značky. GoldBee byla vlastně transformace firmy. Teď je pro nás nejdůležitější a také  momentálně sklízí největší úspěch. Značku jsme založili v roce 2020 a navrhujeme i šijeme si ji sami.

Co bylo hlavním impulsem pro založení vlastní značky?

Rozhodovalo x věcí a jednou z nejzákladnějších bylo povědomí o tom, jakým způsobem se zboží vyrábí v etickém slova smyslu. A tato myšlenka se neustále rozvíjí. V roce 2020 nám šlo především o to, aby zboží pocházelo čistě z Evropské unie (EU). V EU máte jasně dané zákony, které se týkají zaměstnanosti, právní stránky věci i ekologie. Mohli jsme věřit, že jak etické, tak ekologické podmínky jsou splněny. Ale postupem času jsme si uvědomovali, že potřebujeme mít schopnost co nejrychleji reagovat a zároveň jsme chtěli mít věci ještě víc pod kontrolou. Východisko bylo jediné – mít vše u sebe, tím jsme získali absolutní kontrolu. Teď jsem třeba dělal na TikTok video o pravé, řekněme „selské“ ekologii a marketingové ekologii. V marketingové ekologii používáte látky z recyklovaných materiálů, což je samozřejmě supr, ale problém je, že výrobek, než se k vám dostane, procestuje tisíce kilometrů. Někde v jižní Americe se vyloví plasty, ty se pošlou do Turecka, kde se zpracují, v Bulharsku se produkt vyrobí a odtud putuje do Německa firmě, která zboží prodává. A z Německa se dostává k nám do Česka. Fakt, že zboží vzniklo z recyklovaného plastu, nikdo nepopírá, ale když si spočítáte cestu…  A tuto věc už jsme nedokázali podchytit nebo zjistit. To je také hlavní důvod naší centralizace, proto jsme výrobu přesunuli k nám. Šijeme v Česku a od české firmy, konkrétně z Letovic, si bereme přízi – a víme jistě, že to je jediná cesta, kterou produkt před výrobou urazí. Máme stoprocentní jistotu. Dnes už i z devadesáti procent šijeme u nás a odhaduji, že v roce 2023 budeme, protože žádné externí zakázky teď ve výhledu nemáme, i s šitím na stovce. Naším cílem je, aby bylo zboží vyráběné z recyklovaných nebo organických materiálů.  

Sportovní oblečení a konkrétně legíny nabízí momentálně spousta značek a reklam je plný internet – jak vypadá váš boj o zákazníka? V čem jste jiní?

Zákazník se hledá vždy těžko, nicméně naším krédem je právě centralizace a to, že jsme upřímní a transparentní. U některých českých značek občas detailnější informace nedohledáte. A to my nechceme. Jsme jedna z českých výrob, u níž je vidět, že vše kompletně vzniká přímo u nás. Každý novinář se k nám může přijít podívat, že je to pravda – že přímo ve firmě máme materiály, dílny, sklady, fotoateliér – zkrátka všechno.

V médiích proběhlo, že jste po vypuknutí konfliktu zaměstnali ženy z Ukrajiny – a mezi nimi i ukrajinskou návrhářku…

Pár dní po vypuknutí války na Ukrajině jsme se rozhodli, že nebudeme pomáhat jako řada e-shopů tím, že pošleme deset procent z týdenního obratu Ukrajině. Nikomu to neberu, ale tento způsob se mi úplně nezamlouval, protože ve výsledku pocházejí peníze od zákazníků a ne od firem. Řekli jsme si, že bychom raději pomáhali dlouhodobě – čili integrací – a chtěli jsme nabídnout pracovní pozice přicházejícím Ukrajinkám za stejných podmínek, jaké mají naše české zaměstnankyně s tím, že jsme si ani nekladli žádná kritéria, pokud šlo o znalost jazyka. Nevnímali jsme, že si nerozumíme, jako problém, ale jako výzvu. Přihlásili jsme se na Skill centrum Jihomoravského kraje, odkud nám přeposílali ženy, které by měly o práci zájem. A jednou z nich byla právě Anastasiia Skoromets. Pak k nám přišly i další Ukrajinky, některé přes Úřad práce, někdo se ozval přes sociální sítě. Snad během čtrnácti dnů jsme přijali pět žen, což bylo v první dny i docela silné sousto. Do té doby jsme měli ve výrobě sedm pracovnic a rázem jsme jich nabrali takřka dvojnásobek a potřebovali jsme se s nimi domluvit a zaškolit je, což nás na začátku trošku zpomalilo. Ale zvládli jsme to a teď vše opět standardně funguje.

Návrhářku jste tedy nehledali?

Návrhy jsem dosud dělal já. Fakt, že se objevila Anastasiia byla náhoda, které jsme šli trošku naproti. Na Ukrajině vytvářela značku pro pole dance, což jsem v momentě, kdy se k nám hlásila, netušil. Původně jsme návrhářku v plánu vůbec neměli, nabízeli jsme pozice čistě do výroby. A když se u nás Anastasiia objevila, ptala se mě, jestli mám její CV, ale nám ze Skill nic takového neposlali. Ukázala mi své práce a řekli jsme si, že můžeme něco zkusit. Dal jsem jí týden času, ať vypracuje nějaké návrhy, a výsledky se mi celkem líbily. Tak vznikla kolekce GoldBee Anastasiia. Na dalších návrzích teď pracujeme společně a také jsme se domluvili, že bude u nás zároveň vedoucí výroby.

Jak rychle kolekce Anastasiia vznikla – už je v prodeji?

Kolekci se nám podařilo vytvořit poměrně rychle – a opět to souvisí s tím, že máme vše pod jednou střechou. Samozřejmě jsme ji vyráběli z látek, které jsme měli skladem. Tím, že jsme měli člověka, který umí navrhovat, potřebné látky i zaměstnankyně ve výrobě, které umí šít, a máme i vlastní stroje na tisky – tak jsme to zvládli v relativně krátkém čase. Do týdne byla kolekce nafocená a do měsíce či měsíce a půl i vyrobená. Téměř vše už je v prodeji.

Novou kolekci najdete pod názvem Anastasiia. Obsahuje sérii topů, legín, triček a kraťasů, které Anastasiia chystala do setů, a my ji tematicky doplnili o produkty Zelenskyj. Vytvořila také model plavek a společně jsme pak pracovali ještě na krajkovém přehozu, o kterém jsem měl už nějakou představu. Jde o část oděvu, kterou si můžete vzít nejen k vodě, ale i do města, když si pod něj vezmete sportovní podprsenku a legíny. Je to lehce odhalené, ale vůbec vulgární. Teď chystáme i další vlastní krajky s vlastními vzory.

Kde se lze s vaším zbožím setkat? A kterou cestu k zákazníkovi preferujete?

Zalando považuju za otevřené dveře na Západ – k tomu se jinde nedostanete. Najdete nás také v síti sportovních prodejen, což je pro nás důležité z hlediska dlouhodobého ukotvení na středoevropském trhu. Pokud jde o přímý prodej od nás směrem k zákazníkům – i ten je pro nás obrovsky důležitý, protože náš přístup je hodně osobní – a na tom nám také záleží. Proto máme i vlastní e-shop.

Vedle sportovního oblečení vyrábíte i posilovací gumy – jak k tomu došlo?

To vzniklo hlavně v době covidu, protože lidé cvičili doma. Šlo o jednu z věcí, která nám možná trošku pomohla prorazit, protože jsme nejspíš byli první, kteří vyráběli jinde než v Číně nebo Pákistánu. Dnes už bude asi víc firem s výrobou v Evropské unii, ale řekl bych, že my jsme začali jako první. Tím, že jsme zboží nevyráběli v Číně, dostalo se k zákazníkovi brzy – a také jsme si sami vyráběli vzory, které nikdo jiný neměl. Tím jsme se asi tenkrát odlišili. Dnes máme vzorů přes šedesát. Je skvělé, když vás něco napadne a vyrobíte si to podle svého – je to mnohem zábavnější než nějaký vzor objednat a prodat. Já z toho mám pak mnohem větší radost – o to víc, když to ohodnotí i zákazník.