Hosté měli od úvodního hvizdu víc ze hry a několikrát zahrozili před Halouskovou brankou. Ta se otřásla poté, co Buchvaldek nastřelil tyč. „V té chvíli mi docela zatrnulo,“ přiznal trenér domácích Oldřich Machala.

Domácí fotbalisté však v těžkém zápase třetího kola s kandidátem na postup do první ligy postupně hru vyrovnali. „Chtěli jsme je od začátku dostat pod tlak a věděli jsme, že to bude bolet, ale zvládli jsme to. V první půlce mě mrzí bláznivých dvacet minut, kdy jsme útočili z brejků, ale ani jeden jsme nevyužili,“ uvedl Machala. Dvěma šancemi se blýskl třeba Filip Žák a Blansko nevytěžilo nic ze závaru před brankou hostů těsně před koncem prvního poločasu. Pět minut po změně stran se ale prosadil tečovanou ranou k tyči Tomáš Vasiljev a domácí vedli 1:0.

„Na zápas s Duklou jsme se dobře připravili. Míč mi sice před střelou trochu odskočil, ale sedlo mi to dobře. Měl jsem podobnou šanci v přáteláku s Třincem, ale neproměnil jsem ji, proto jsem rád, že teď mi to tam spadlo. Je to parádní pocit rozhodnout zápas s favoritem soutěže. Ke konci už jsem měl slzy v očích, a když sudí foukl do píšťalky, tak se mi ulevilo radostí,“ svěřil se střelec jediného gólu. 

Dukla se pak snažila vyrovnat, ale k remíze a bodu jí nepomohlo ani rychlé střídání čtyř hráčů za sebou. K prvním třem bodům z domácí premiéry hnalo blanenské borce 1200 diváků, kteří je po zápase odměnili potleskem. Na opravený stadion v Mlýnské ulici by se přitom vešly ještě další tři stovky diváků, ale opatření proti koronaviru jich víc na tribuny nepustila. „Klobouk dolů před fanoušky, vytvářejí skvělou atmosféru a fotbal je baví,“ dodal Machala.
Další utkání sehrají blanenští fotbalisté ve Varnsdorfu a poslední zářijovou neděli se představí opět domácím příznivcům ve šlágru s dalším pražským favoritem Viktorií Žižkov.