Roku 2015 byl ve Vídni objeven rukopis Horváthovy rané hry z roku 1924. Jakkoliv (nebo právě proto že?) se jedná o dramatikovu juvenilii, obsahuje v zárodku všechna jeho pozdější obsedantní témata. Sledujeme rej jedinečných, a přece tak zaměnitelných (totiž někoho neustále připomínajících) figur v činžovním domě, metafoře světa, kterému z prvního patra „šéfuje“ chromý majitel a lichvář. Dějové linky se zdvojují a prostorem hry zní znepokojivý refrén: „Kdo za to může? Nikdo!“ Hru, kterou se neostýcháme řadit mezi „horké novinky“, s naším souborem nazkouší (a vzhledem ke svému debutu v profesionálním divadle se příslibem dobrého porozumění Horváthově dramatické „prvotině“ stane) režisérka Aminata Keita, a to v české premiéře – když ta světová proběhla v září 2016 ve vídeňském Theater in der Josefstadt v režii Dušana D. Pařízka.

Raný Horváthův text z roku 1924, který si opravdu v mnohém nezadá s atmosférou filmů Davida Lynche. Tragickému rozkošatělému příběhu postav nájemníků jednoho předválečného činžáku figuruje postižený majitel domu a lichvář, resp. jeho „bůh strachu“ Lehmann, který brutálně šikanuje a vydírá nájemníky, většinou chudáky, kteří nemají na výběr. Autor se v tomto surreálném reji postav dotýká témat, jež se objevují i v jeho pozdějších dílech: odsouzení k tíživému lidskému bytí a naděje před ním nějak uniknout. Všichni obyvatelé Lehmannova nájemního domu mají svůj podíl na jeho, resp. své vině: děvka Gilda, její pasák Vladimír, chudý houslista Klein, číšnice i další následovníci těchto postav. Role a osudy se zde totiž zdvojují, zdá se, že každý je s každým spojen neviditelnou sítí. Zas a znovu se odněkud vynořuje jakási nadřazená moc – Nikdo. Kdo je tento Nikdo? Je to Bůh a Bůh je tedy Nikdo?

Premiéra tohoto díla je připravena v Redutě na 2.září.