Naprostá beznaděj. Tak by se dal popsat příběh osamoceného tříletého chlapce, který jezdil trolejbusem po Brně, neznal své příjmení ani ulici kde bydlí. V tiskové zprávě o pátečním případu dnes zpravodajský portál BRŇAN informoval mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem.

„Strážníci opuštěné dítě oslovili v trolejbusu na poslední zastávce v Jírově ulici. Chlapeček byl jediný, kdo nevystoupil, a zůstal mlčky sedět na dvojsedadle za řidičem. Ten proto zatelefonoval na linku 156,“ popsal Ghanem.

Citlivým a kamarádským přístupem rozmluvila chlapečka až vlídná strážnice

 Klučina se na ni sice usmíval a odpovídal, jenomže znal pouze svoje křestní jméno. Nepamatoval si příjmení, jména rodičů ani ulici, kde bydlí. Říkal jenom, že je to daleko a že má tři roky.

„Ztrátu dítěte nikdo nehlásil, a tak strážníci chlapci nabídli svezení služebním vozidlem a pomalu se vraceli po trase trolejbusového spoje. Ujeli bezmála pět kilometrů, když chlapec poznal zastávku, kde nastoupil. To odpovídalo místu, kde ho ve voze poprvé postřehl řidič, který však nemohl tušit, že dítě nepatří k nikomu z cestujících,“ doplnil Ghanem.

 Hlídka potom s chlapcem procházela ulicemi, až ukázal na bytový dům, odkud prý odešel

Jeden z nájemníků strážníkům otevřel vchodové dveře a ti hocha pobídli, aby nastoupil do výtahu a stiskl tlačítko. Automaticky se natáhl po jedné z číslic a společně potom vystoupili v dlouhé chodbě. Chlapec bez zaváhání dovedl hlídku ke správným dveřím, které po zazvonění otevřela jeho teta. Dostala ho na starost od své sestry, ale nevšimla si, že když oblékala svou malou dceru, její téměř čtyřletý synovec jí údajně nepozorovaně utekl z bytu.

Intenzivně ho prý hledala venku, a právě se vrátila domů

Strážníci si všechny osobní údaje pečlivě ověřili a ujistili se, že se o něj žena dokáže postarat. Případ předávají sociálním pracovníkům i do správního řízení kvůli možnému porušení zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

„Je velmi důležité, aby si rodiče s dětmi povídali o tom, jak se chovat v různých situacích. Měli by jim vštěpovat, že strážníci a policisté jsou pro ně kamarádi, kterým záleží na jejich bezpečí a pomohou jim dostat se domů. V reálu to někdy bývá přesně naopak a rodiče chybují v tom, že policistou děti straší. Také je vhodné opakovat si s dětmi základní informace. Na jaké ulici bydlíme, jaké je tvoje příjmení, jak se jmenují rodiče nebo třeba na jaké ulici je tvoje školka. To jsou důležité záchytné body, s nimiž může hlídka při pátrání pracovat,“ uzavřel Ghanem.