Vystudoval JAMU, začínal v Divadle Husa na provázku, zahrál si v Četnických humoreskách, Tmavomodrém světě a u milovníků seriálů se do povědomí zapsal jako doktor Petr Hanák díky Ordinaci v růžové zahradě. Aktuálně Radim Fiala hraje v Divadle Bolka Polívky ve dvou inscenacích – už od roku 2016 v Podivném odpoledni dr. Zvonka Burkeho a od konce letošního března v představení Kati.

 V posledních letech jste vidět víc v televizi než na divadle – znamená to, že jste se stal spíš televizním a filmovým hercem?

Takhle bych to nenazval. Spíše jen natáčení pro televizi a film je časově více náročnější. Čili: jestli chci mít ještě nějaký čas pro normální život a rodinu, tak na divadelní aktivity už ho moc nezbývá. Takže odpověď je nasnadě – čas.

Co vás na procesu zkoušení v divadle baví a co štve?

Bylo by velmi zajímavé porovnat odpovědi ostatních „kolegů z práce“. Je mi úplně jasný, v jakých intencích by byly jejich názory. Pakliže bych to měl nějakým způsobem pojmout a nenaštvat pár lidí, kteří by si mohli vykládat mé názory až nezdravě osobně, což u herců se to dá velmi jednoduše předpokládat, tak nejvíce je mi líto času, který při zkoušení strávíte, a ve výsledku divák uvidí jen špičku ledovce. Zbytek zůstane ukrytý pod hladinou…

 Je náhoda, že aktuálně hrajete jen ve dvou inscenacích – z toho dvakrát v Divadle Bolka Polívky v Brně, kde jste se narodil i vystudoval JAMU?

To není náhoda. Dyť to víte, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné… To, že se Boleček rozhodl před pár lety obnovit Burkeho v podobě, ve které jsme ho hráli na začátku devadesátek, byl, myslím, nadmíru prozřetelný krok. Navíc představení, kde se baví nejen diváci, ale i jeho protagonisté, kde si troufám říct, že je pokaždé jiné a stále živé, by bylo škoda, kdyby se nehrálo. A navíc, v dnešní době, kdy já sám mám velký problém, co si v dnešní dramaturgii divadel vybrat, na co jít, je z mého pohledu je Burke vždy sázka na toho správného koně.

Podle čeho si divadelní nabídky vybíráte vy?

Hmmm. Třeba co se týče nejnovějšího počinu v Divadle Bolka Polívky, hry Martina McDonagha Kati, tak to bylo docela vtipné. Bolek mi v létě říká: „Radi, co ty a divadlo?“ Já na to: „No…“ A Bolek: „Budeme dělat u nás takovou věc, režírovat to bude Ondra Sokol…“ Já na to: „Aha!“ A Boli: „Tak jsme tedy domluveni.“ Víte, Bolečkovi se jen těžko odporuje. De facto jsem mu podepsal bianco šek.

Jak byste popsal postavu inspektora Frye, kterou v Katech hrajete?

Namachrovanej alkoholik, vyhledávající jakoukoliv záminku k vytvoření konfliktu, ovšem když dojde na lámání chleba, stáhne ocas.

Představení režíroval Ondřej Sokol, kterého řada lidí zná jako baviče. Jaký je jako režisér? Není naopak přísný?

Doufám, že se Ondra na mě nena…, ale jak jsem mu už vlastně říkal, z mého pohledu je lepším režisérem než hercem. Jako baviče, krom Na lovu, kde jsem si to taky tak trochu protrpěl, tak jsem ho nezažil. Ale tím, že i hraje, tak se na herce dívá i tímto prismatem. Myslím, že se můžeme těšit na další jeho režie.

Vyhovuje vám šibeniční humor?

 Mně?! Miluju ho. Chápu, že ne každému to jde pod vousy, ale dělat si prdel i z mezních situací je známkou jistého osobního odstupu od věci.

Nedávno jste se zapojil jako kmotr do aukce obrazu ve prospěch útulku Kočičí domov Sissi. Proč kočky?

Výstavu i aukci obrazu organizovala výtvarnice Romana Štrynclová, kterou znám již od počátku devadesátých let. Dražby ve prospěch kočičích útulků pořádá pravidelně. A když zavolala, nebyl důvod nepomoci dobré věci, ne? Což se podařilo, protože obraz Šmudlíka se před pár dny podařilo vydražit za 52 tisíc korun.

Máte nebo měl jste v minulosti nějakého domácího mazlíčka? 

Samo sebou. Nejvíc mi schází Dr. Edvard Beneš, prezident Bohunic. Pořídil jsem ho babičce Vlastičce a záhy se tento pes, nejlepší přítel člověka, stal miláčkem všech. Byl neobyčejně chytrý, vnímavý a oddaný s celým spektrem dobrých vlastností, co si jen člověk dokáže představit. R. I. P. Benešku….

Ve své filmografii máte tituly, které sklidily řadu prestižních ocenění – Tmavomodrý svět, Tobruk, nedávno Nabarvené ptáče. Jak tyto filmové nabídky přišly? 

Jednou kdosi řekl, že samotný talent k úspěchu nestačí. Člověk musí mít i velkou dávku štěstí. Někdy i obyčejné setkání na ulici člověku změní život. A zase, když se někdo snaží ze všech sil, o to víc se daný výsledek nemusí nedostavit.

Chodíte ještě dnes na castingy?

Na rozdíl od některých kolegů casting nepovažuju za něco dehonestujícího. Je to prostě jeden ze článků mé práce. Toť vše.

A co pohádky a Největší dar? Zdá se, že se vám tento žánr poněkud vyhýbal.

Po pravdě: s tímto ksichtem nejsem zrovna typický pohádkový hrdina. Možná tak tata Herodes… Jinak jsem hrozně rád, že mě Daria Hrubá a Pavla Horňáková do této pohádky vzaly. Aspoň tu po mně zůstane něco pro děti.

Před více než deseti lety jste se stal jednou ze stěžejních postav seriálu Ordinace v růžové zahradě. Napadlo vás tenkrát, že s doktorem Hanákem strávíte tolik času?

 Vůbec ne. Původně jsem byl angažován na půl sezóny s tím, že má postava opět zmizí do propadliště dějin, tak jak to běžně u show tohoto stylu bývá. Ale zřejmě se něco stalo mezi kamerou a obrazovkou a postava vojenského lékaře v ryze ženském seriálu si našla své místo. Víte, je to jen práce, nic víc, nic míň.

Kolik máte po takové době vy z Hanáka a on z vás?

.Vždycky říkám, že společného máme pouze obličej a hlas. Zbytek je někdo jiný. I když tam občas propašuju nějakou tu Radimovinu, ve výsledku je to vždy Petr Hanák, jak si ho tým tvůrců vymyslel. Možná, že se jen časem trochu zklidnil, ale je to pořád ten samej pes.

Nakolik už zvládáte doktorskou hantýrku?

Jo. Už tomu docela rozumím…Takže se mi občas stává u lékaře, že slyším: „Hele, nechcete se léčit sám, milej pane?“

Vnímáte nějak rozdíl mezi dobou, kdy se Ordinace vysílala dvakrát týdně v televizi, a současností, kdy je seriál pouze na Voyo?

Tím, že nemáme televizi, tak vlastně ne. Pouze musím neustále na ulici, v obchodech a podobně odpovídat na otázku: „Proč už se to nevysílá???“ A na to já: „Já s tím nemám nic společného. Pouze v tom občas účinkuju.“

Musel jste kvůli dr. Hanákovi něco obětovat? A naopak – přinesl vám i další příležitosti?

Na co si neustále zvykám, a není to zrovna občas příjemné, je ztráta soukromí. A taky se mi několikrát stalo, že mi režisér říká: „Já bych tě obsadil, ale ty hraješ v té Ordinaci…“ A já na to: „Aha, to by pak nikdo nemohl hrát v něčem jiném.“ My jsme malej rybníček a předsudky tohoto rázu ještě nevymizely.

Kolik času vám vůbec zabere „jen“ natáčení tohoto seriálu?

To se nedá tak jednoduše vyčíslit. Ale bráno na procenta času, tak 50 % veškeré mé práce.

V ČSFD se u vašeho profilu píše, že máte rád vaření, cestování a jste milovníkem vína. Je to pravda?

Vše, co se o mě dočtete, je čistočistá pravda. Teda, někdy… Tím, že nespolupracuju s bulvárem a nepouštím do éteru vše, co mě potkalo a s čím se zrovna momentálně trápím a co si myslím o té či oné kauze, která zrovna hýbe společenským životem, kdo s kým a kde a  co si beru na sebe, tak se občas stává, že si někdo přebere věci po svém a tak se dozvím věci, které se ani neudály. To mi pak zvoní telefon a známí a rodina se mě ptá: „To jsme o tobě vůbec nevěděli?!“ Na to většinou stroze odpovím: „Nečtěte to.“

A jaký je tedy váš nejoblíbenější pokrm, víno a destinace?

Jééé, tak tolik prostoru tady nemáme. Ale nebudu zastírat svou slabost pro moravská vína. Nejenže za poslední dekádu udělala neuvěřitelný pokrok, co se kvality týče, ale troufám si i tvrdit, proč kupovat levná zahraniční vína, když máme tady neskutečné věci. Mrkněte třeba jen na poměrně nové vinařství Svatý Václav z Kurdějova. Tady se nespletu jak v bílém, tak i v červeném víně. Prostě je vidět, když se něco dělá s láskou a zápalem, výsledek je naprosto fenomenální!!!

Chystáte se někam toto léto?

To je ještě daleko… Čeká mě ještě skousnout vysvědčení mých kluk. A pak se uvidí.

Co pracovního máte aktuálně před sebou?

Víte, nerad mluvím o budoucnosti. Chceš-li boha rozesmát, řekni mu o svých plánech do budoucna…