Příběhy a osudy řeholnic v 50. letech 20. století a postavením žen v církvi a společnosti se zabývá inscenace Bílá Voda, kterou podle úspěšného románu spisovatelky Kateřiny Tučkové uvede Městské divadlo Brno. Pro jeviště ji upravil a zdramatizoval Doda Gombár, pod jehož režijní taktovkou se 10. února odehraje premiéra na Činoherní scéně divadla. Román si pro jevištní uvedení vybralo i Národní divadlo, které ale má jinou dramatizaci a premiéru bude mít až v květnu.

Dílo psala deset let

Brněnská rodačka Kateřina Tučková psala Bílou Vodu deset let. Autorka románů Vyhnání Gerty Schnirch či Žítkovské bohyně procházela archivy, studovala materiály, mluvila s pamětníky a pobývala v klášteře. Prošla také složitým duchovním hledáním, které jí pomohlo přiblížit se k jejím postavám i zevnitř. „Sama říká, že je to její nejprožitější kniha, a získala za ni Státní cenu za literaturu za rok 2022,“ uvedl dramaturg Miroslav Ondra.

Inscenace rozvíjí příběh Evaristy a dalších řeholnic

Na 700 stranách jedna z nejlepších a nejprodávanějších českých spisovatelek rozvíjí příběh řádové sestry Evaristy.  Ta s dalšími řeholnicemi přichází do malé zastrčené vesničky v září roku 1950, kdy komunistický režim zosobněný démonickým páterem Plojharem odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Román i inscenace se strhujícím dějem jsou inspirovány skutečnými událostmi, kniha kromě opomíjené kapitoly totalitního bezpráví otevírá i otázku nerovného postavení žen v církvi a vlastně i v celé společnosti.

Na řádové sestry se zapomnělo, míní Tučková

„Myslím si, že na někdejší utrpení řeholnic se po roce 1989 trochu zapomnělo. Byly přehlédnuty a obecně se dá říct, že řada věřících žen má i v nynější katolické církvi pocit, že je stále přehlížena. Řeholnice jsou přitom pokorné ženy, odhodlané snášet utrpení, i v podobě bezpráví a šikany, a ony si nestěžovaly – takže se na ně zapomínalo,“ uvedla Tučková.

Inscenace se nechce stát dokumentem doby

Podle dramaturga Miroslava Ondry ale nemá brněnská inscenace ambice stát se historickou rekonstrukcí nebo dokumentem tehdejší doby. „Chceme odhalovat minulost na silných lidských příbězích,“ řekl režisér Dodo Gombár. Kateřinu Tučkovou označil za mistrovskou vypravěčku příběhů. Bílou Vodu pro brněnskou scénu zdramatizoval. „Kateřina pak scénář okomentovala poznámkami, a ještě dopsala monolog jedné historické postavy,“ dodal Gombára. Toho znají diváci Městského divadla v Brně například adaptacemi literárních děl Žítkovské bohyně také z pera Kateřiny Tučkové či Ztracený ráj podle Johna Miltona.

Hereckému obsazení dominují ženy

Vzhledem k prostředí, v němž se příběh řeholnic odehrává, dominují hereckému obsazení ženy. V roli Evaristy diváci uvidí Markétu Sedláčkovou, Lenu ztvárnila Lenka Janíková. V dalších rolích diváci uvidí Radku Coufalovou, Pavlu Vitázkovou či Eriku Kubálkovou. Plojhara ztvární Viktor Skála, otce Jana zahraje Oldřich Smysl. V několika rolích se objeví asistent režie Dušan Vitázek. Premiéru uvede divadlo na Činoherní scéně 10. a 11. února. Hudbu složila Vladivojna La Chia, scénu a kostýmy navrhla Eva Jiřikovská.