Exkluzivně pro Brňana: Jan Press

Ředitel Moravské galerie bilancuje dva měsíce bez návštěvníků a přibližuje novinky, které galerie na jaře a v létě nabídne.

  • Foto

    Moravská galerie

Zatímco minulý rok Moravská galerie označovala jako rok plný výzev, ten letošní bude podle ředitele Jana Presse rokem zklidnění a lidské pospolitosti. „Myslím, a trochu v to doufám, že si lidé uvědomili, že není třeba pořádat obří festivaly a jezdit za kulturou přes půl světa. Občas se stačí trochu více porozhlédnout kolem sebe a zjistíte, že lokální nabídka je docela cool a srovnatelná s tím, co se děje ve světě,“ říká Jan Press.

Začněme novinkami, které pro návštěvníky od tohoto týdne chystáte. Projekt BEER IS HERE propojí pivo a umění. Jak jdou spolu tyto dvě věci dohromady?

Pivo a umění spolu souvisí velmi úzce (smích). Projekt se vrací do období normalizace, pro niž bylo pivo a hospoda místem umělecké i občanské svobody. Jde o to, že jsme chtěli návštěvníkům zprostředkovat program i mimo prostor galerie a rozložit tak koncentraci většího počtu osob. Nabídl se příjemný prostor nádvoří Pražákova paláce, kde bude vždy od středy do pátku pop-up Výčep u Pražáků, každý čtvrtek pak BEER IS HERE nabídne  doprovodný program tematicky napojený na stálou expozici konceptuálního umění ART IS HERE.

Dva měsíce nemohli lidé do Moravské galerie ani na doprovodné programy. Vynahradíte jim to na jaře a během léta?

Určitě jim to vynahradíme, hlavně dětem, které se dlouho nemohly setkávat se spolužáky. Naše lektorky si pro ně připravily artcampy na různá témata. Budou se třeba učit malovat komiks, experimentovat s různými materiály, v zahradě u Jurkovičova domu si zahrají na profesionální fotografy. Loni se nám podařilo oživit prostředí Muzea Josefa Hoffmanna v málo známé, ale opravdu malebné Brtnici na Vysočině. V tom budeme rozhodně pokračovat – opět tu bude k dispozici zahradní kavárna, elektrokola k zapůjčení a samozřejmě zajímavá expozice s interaktivními prvky o architektovi a designérovi Josefu Hoffmannovi.

O kolik návštěvníků jste přibližně za dva měsíce přišli? Zatímco divadla počítají ztráty podle prodaných vstupenek, jaké ztráty sčítáte v Moravské galerii, když je vstupné do stálých expozic dobrovolné?

Pokud to srovnáme s předešlými lety, přišli jsme zhruba o 20 tisíc návštěvníků. Finanční ztráty jsou i v našem případě poměrně vysoké. Vstupné je dobrovolné pouze u stálých expozic, krátkodobé výstavy jsou zpoplatněné. Navíc jsme přišli o tržby z pronájmů, doprovodných programů nebo z prodeje v našich obchodech s knihami a designem. Divadla sčítají určitě větší ztráty, ale i my budeme muset přehodnocovat některé méně efektivní projekty, tzn. více bilancovat a brát v potaz i ekonomický potenciál připravovaných výstav a dalších akcí.

K čemu jste tento čas, kdy musela být galerie zavřená, využili?

Využili jsme ho opravdu dosyta. Dokončili jsme a vydali ilustrovanou knihu pro děti o malíři Josefu Šímovi. Ilustroval ji za svou kresbu hojně oceňovaný Jiří Franta, s nímž spolupracujeme často a rádi. Knížka obsahuje i samostatné komiksy a myslím, že se opravdu povedla.

Jak postupují práce na rekonstrukci Uměleckoprůmyslového muzea? A zkomplikovala ji koronavirová pandemie?

Samozřejmě jsme se potýkali s problémy kvůli dodávání materiálů apod., ale práce v podstatě probíhají dle plánu, žádné zásadní prostoje jsme neměli. Připravili jsme zásadní části expozice, momentálně probíhá výměna vzduchotechniky. 

Dvouměsíční zavření ovlivnilo i výstavní plány na jaro. Na podzimní termíny jste přesunuli Rajlich 100 a rekapitulaci zásadních akcí umělecké skupiny Rafani. Zkomplikovaly se tím přípravy, nebo naopak pomohlo, že na ně bude víc času?

Řekl bych, že ani jedno, ani druhé. Byli jsme připraveni na dubnové otevření, ale zároveň nám posun na podzimní sezonu výstavní plán až tak nenarušil. Je ale pravda, že máme více času na monografii o Janu Rajlichovi, zakladateli Mezinárodního bienále grafického designu, texty už byly hotové, ale máme prostor ladit detaily. Získali jsme čas na vylepšení některých akcí, které chystáme – výstavu umělecké skupiny Rafani díky tomu doprovodí autorsky pojatý skákací hrad.

Musíte některé výstavy pro letošek zrušit?

Rušit jsme naštěstí nemuseli nic, jen některé výstavy se přehoupnou až do dalšího roku. Týká se to připomínky 15 let Muzea Josefa Hoffmanna a výstavy designérů Eduarda Herrmanna a Matěje Coufala v Jurkovičově vile. S oběma ale počítáme na jaře příštího roku. 

Nejen galerie a muzea, ale také science centra a další se budou teď „prát“ o návštěvníky, někteří už nabízejí zvýhodněné vstupné apod. Čím oslovíte a nalákáte návštěvníky vy, abyste v této konkurenci obstáli?

Velkým tahákem je stále expozice umění 19. století Brno předměstí Vídně, kterou jsme otevřeli loni na podzim. A jak už jsem zmiňoval, nabídneme  bohatý program na nádvořích a také zpestření léta dětem. Prát se o návštěvníky naštěstí nemusíme, přejeme je všem institucím.

Umělecká díla si lidé mohou prohlédnout i na internetu v online sbírkách. Stoupl o ně zájem během uzavření galerie? A fungují tyto sbírky i jako tahák, který lidi přiměje k návštěvě galerie?

Během uzavření jsme si uvědomili, jak velkou výhodu sbírky online skutečně mají. Lidé si mohou prohlížet exponáty kdykoli a odkudkoli, jsou výborným studijním materiálem pro odborníky. Návštěvnost stránek sbirky.moravska-galerie.cz se během pandemie zvýšila rapidně.

Mimořádná situace vyžadovala mimořádná řešení. Zaměstnanci se dočasně přesunuli na home office, nabídli jste online aktivity. Přinesla vám tato mimořádná situace nějaká nová zjištění o chodu a možnostech fungování Moravské galerie?

Navázal bych na předchozí odpověď – zjistili jsme, jak obrovský potenciál mají právě sbírky online a že se to obrovské úsilí, které jsme do digitalizace našich sbírek vložili, skutečně vyplácí. Moravská galerie byla prvním muzeem umění v ČR, které sbírky online spustilo. V online komunikaci jsme, troufám si tvrdit, vcelku silní. Do streamování výstav jsme se ale nepouštěli, myslím, že je důležité vidět je naživo.

Při bilancování loňského roku jste jej nazvali rokem výzev. Jaký podle vás bude rok 2020?

Mohli bychom jej nazvat rokem zklidnění a lidské pospolitosti. Myslím, a trochu v to doufám, že si lidé uvědomili, že není třeba pořádat obří festivaly a jezdit za kulturou přes půl světa. Občas se stačí trochu více porozhlédnout kolem sebe a zjistíte, že lokální nabídka je docela cool a srovnatelná s tím, co se děje ve světě. 

Fotogalerie: 
Zdroj: 
Brňan (ZAZ)