Zkrachovalý a podivínský detektiv se dostane k případu, který je na první pohled nad jeho síly. Nechce však nechat mladou ženu v nesnázích, a proto se pustí do rozplétání případu, který sahá daleko do minulosti… To je zápletka brněnské detektivky Podzimní boogie-woogie, kterou napsal a ke konci roku vydal Jan Švancara.
 
Podzimní boogie-woogie je detektivka, která vám vyšla ke konci roku a jejíž příběh se odehrává v Brně. Do jakého časového období čtenáře zavede?
Hlavní detektivní zápletka se odehrává v současném Brně, jak ho známe. Příběh však doplňuje druhá, a to historická linka, která čtenáře vrátí do období první světové války do prostředí československých legií v Rusku.
 
O čem kniha je?
Jde o klasické schéma amerických detektivek drsné školy. V příběhu vystupuje lehce zkrachovalý detektiv, který je trochu podivín, a mladá dívka v nesnázích, která se ne vlastním zaviněním dostane do určitých komplikací, a detektiv tuto dívku zachraňuje. Z na první pohled banálního případu se stává složitější a složitější případ, který detektiva při pátrání zavede právě daleko do minulosti.
 
Na kterých konkrétních místech se děj odehrává? A jsou v knize jen naznačena, nebo čtenáři znalí Brna tato místa poznají?
Některá místa určitě poznají. Pokud chodí nakupovat knížky do centra Brna, poznají knihkupectví Barvič a Novotný, které v příběhu zaujímá epizodní roli, poznají kavárnu Air Cafe na Zelném trhu, Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity a další místa, která jsou v příběhu konkrétně zmíněná. S ohledem na dobré rady lidí z knižní branže jsem se snažil detektivní příběh zasadit do skutečných míst co nejkonkrétněji, aby každý, kdo Brno aspoň trochu zná, se po přečtení knihy mohl po městě projít a místa z příběhu si připomenout.
 
Jak dlouho jste ji psal?
Kniha vznikala poměrně dlouho. Nápad napsat detektivku přišel asi před deseti lety, ale neustále krystalizoval, měnil jsem příběh a jeho osnovu. Nejprve jsem ho napsal jako delší povídku a potom jsem ji opět na doporučení lidí z oboru rozpracoval do samostatné knihy. Takže jsem to zase celé přepisoval. Ač to vypadá jako poměrně jednoduchý text, do kterého se čtenář začte a třeba i zvládne přečíst za večer, vznikala kniha poměrně dlouho.
 
Je vaší prvotinou, ale čtenáři už si od vás mohli přečíst nějaké povídky.
Ano, tohle je moje první samostatná kniha. Už mně vyšly nějaké povídky v různých sbornících. Mezi prvními byla sci-fi povídka, jež uspěla v soutěži Cena Karla Čapka, což je každoroční soutěž právě sci-fi povídek, a v roce 2014 vyšla ve sborníku Mlok.
 
Jste fanoušek detektivek?
Odmalička jsem vyrůstal na Sherlocku Holmesovi a podobných příbězích. Říkal jsem si, že napíšu takovou knížku, kterou bych si i sám rád přečetl. A mám rád i televizní detektivky a seriály.

Psaní je vaším koníčkem, čím se živíte?
Profesí jsem datový analytik. Statistika, analýza dat a výpočty mohou působit jako práce z úplně opačného pólu, ale na druhou stranu i analýza vyžaduje určitý tvůrčí přístup, jelikož se snažím i v nudných datech najít nějaký příběh, tedy zprávu, kterou data sdělují. Není to tedy jen o počtech, ale také o snaze pochopit, co data říkají. V tom se datová analýza podobá psaní, které je mým velkým koníčkem.
 
Chtěl jste být už odmalička spisovatel, nebo jste spíš tíhl k číslům a výpočtům?
K číslům jsem moc netíhl a z matematiky jsem měl špatné známky, takže to byl takový životní kotrmelec, že jsem se dostal k analýze dat. K psaní jsem se dostal v podstatě omylem. Když jsem byl malý, maminka mi říkala: Když něco napíšeš, nech si to po sobě přečíst. Ona to myslela v dobrém, protože jsem dělal spoustu chyb, ale já jsem to špatně pochopil a začal jsem si hledat publikum, které by si přečetlo, co napíšu (směj se). Původně jsem chtěl psát jako Tolkien a vytvořit si vlastní fantasy svět, ale pak jsem dospěl k tomu, že bude lepší čtenáře bavit trochu jinak.
 
Bylo těžké najít pro vydání prvotiny nakladatele?
Nejdříve jsem na to šel tradiční cestou a oslovoval různá nakladatelství. Sice mně z nich odpověděli, že se jim text líbí, dali mi spoustu cenných připomínek, jak ho vylepšit, nicméně pro knižní trh teď není úplně ideální situace, navíc v případě prvotiny neznámého autora, který nemá jisté své publikum. Proto jsem nakonec šel cestou crowdfundingu přes nakladatelství Pointa. Vydali jsme ji v nákladu 1 500
kusů. Nakladatelství Pointa je založeno na myšlence, že si nejdříve musíte sehnat čtenáře, kteří si knihu předplatí, a pak se teprve vydá. Takže se odbourá riziko nakladatele, že by vydal knihu, která se ani nezaplatí.
 
Už na ni máte čtenářské ohlasy?
Ohlasy jsou zatím kladné. Z legrace říkám, že ještě čekám na nějakou literární Mirku Spáčilovou, která moji knihu zkritizuje, což se naštěstí ještě nestalo. Hodně mě potěší, když někdo řekne, že mu kniha spravila náladu nebo že po dlouhé době zase přečetl knížku jedním dechem. Myslím, že to je kniha, která není intelektuálně náročná a může udělat radost i těm, kteří neholdují tlustým svazkům. Je dostupná v běžné síti knihkupectví, i v elektronické formě pro ty, kteří rádi čtou knihy ve čtečkách, a už ji mají i některé knihovny, třeba Knihovna Jiřího Mahena.
 
Už se vám v hlavě rýsuje nápad na další knihu?
Druhý díl mám už dokonce napsaný a chystám jeho vydání, doufám, že se to podaří během letoška. A v hlavě nosím nápad i na další pokračování. Protože nápady mám, chtěl bych napsat vícedílnou sérii. Knihy na sebe budou volně navazovat, odehrají se ve stejném prostředí a objeví se v nich pro čtenáře už známé postavy.