Místo zkoušek a učení se zapojili do boje s koronavirem. Brněnští medici v nemocnicích odpracovali 25 tisíc hodin. Dočasně se z nich stali sanitáři, ošetřovatelé, ale i krizoví manažeři, kteří koordinovali zapojení studentů. „Cítili jsme v kostech, že to nebude lehká situace a že naše pomoc bude potřeba. Ještě před pracovní povinností studentů, o které rozhodla vláda, se nám během jednoho dne přihlásilo 80 dobrovolníků. Zkraje jsme pracovali i 15 hodin denně,“ přibližuje studentka Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Natália Antalová, z níž se ze dne na den stala krizová manažerka.

Jaké to pro vás byly dva měsíce?

Byly to ty nejnáročnější dva měsíce, které jsem kdy zažila. Jsem předsedkyně Studentské komory akademického senátu na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity a spolu s týmem kolegů jsme se od začátku chopili organizace ohledně koronavirové krize, protože jsme cítili v kostech, že to nebude jednoduchá situace. Od začátku jsme zprostředkovávali otázky od studentů směrem k vedení fakulty a podle ostatních zemí jsme věděli, že bude od studentů lékařské fakulty potřeba pomoc. Ještě předtím, než vláda vyhlásila pracovní povinnost studentů lékařských fakult, jsme vytvořili online formulář, kde se nám hlásili dobrovolníci. V první řadě jsme je umísťovali do odběrových stanů v Bohunicích, poté jako sanitáře a ošetřovatele. Když naběhla pracovní povinnost studentů a z dobrovolnictví se stalo povinné nasazení, bylo to organizačně náročnější, ale byli jsme připraveni.

Byl zájem dobrovolníků, kteří se hlásili ještě před povinností zapojit se, velký?

Byl obrovský. Sami jsme to nečekali, v průběhu pár hodin se nám přihlásilo přes osmdesát lidí. Už v té době jsme cítili, že půjde o velkou akci. A zároveň jsme z toho byli nadšení, protože se ukázalo, že to jsou lidé, kteří jsou na lékařské fakultě určitě správně, protože jsou ochotní pomoct a pochopili, že je jejich zapojení potřeba. V náročném období se ukázala obrovská solidarita a ochota zapojit se.

Dá se říct, že se vám dočasně ze dne na den změnil každodenní život?

Určitě. Místo učení a školy jsme v těchto dnech neustále telefonovali, byli u počítačů, stále něco organizovali. První dny jsme pracovali i 15 hodin v naší improvizované kanceláři, což byla seminární místnost na fakultě. Všichni jsme měli hodně práce a za pochodu jsme získávali zkušenosti z krizového managementu. Bez manažerů či předchozího tréninku, ale myslím, že jsme to zvládli. Výborně fungovala spolupráce s Jihomoravským krajem. Když nemocnice dala požadavek na studenty na konkrétní místo, řešili jsme to s krajem. Nutno dodat, že učení nešlo stranou ani v těchto dnech, a především studenti, kteří letos státnicují, se pak samozřejmě museli večer učit. Fakulta nám vyšla velmi vstříc a přidala další termíny na státnice.

Museli jste zkoordinovat a rozdělit práci pro více než čtyři stovky studentů. Kde všude pomáhali a zaznamenali jste u těch, kteří pracovali v odběrových stanech, obavy z nákazy?

Pomáhali jsme nejen v brněnských fakultních, ale i v menších nemocnicích a také v domovech pro seniory. Někteří obavy měli, ale na každém pracovišti měli zabezpečené ochranné pomůcky. My jsme od nich získávali zpětnou vazbu, a pokud se ukázalo, že by pomůcek potřebovali více, komunikovali jsme s nimi, v čem je problém, a vyřešili jsme ho. Například jsme s nemocnicemi řešili, jestli by jim mohli přidat ochranný štít. Nikdy s tím nebyl problém a domluvili jsme se. Nedostala se k nám od studentů žádná stížnost, že by to někde bylo nevyhovující.

Pracujete také jako sestra v Dětské nemocnici. Měla jste z nákazy obavy?

Ze začátku jsem byla hodně vystrašená, protože všechno se najednou změnilo, vše se zastavilo. Zavřely se hranice a nemohla jsem odjet za rodinou na Slovensko. Bylo to psychicky náročné období. O sebe jsem obavy neměla, spíše o své blízké. V nemocnici jsme na našem oddělení naštěstí žádné pacienty s covidem-19 hospitalizované neměli, ale v mnohých ohledech to bylo velmi náročné období.

Takže dva měsíce jste neřešila nic jiného než koordinaci studentů a práci v nemocnici?

Vlastně ano. Duben byl trochu náročnější, ale dalo se to zvládnout. Jsem také v univerzitním senátě, takže jsme s kolegy komunikovali ohledně zapojení studentů jiných fakult. Studenti pedagogické fakulty pomáhali s doučováním žáků a šili roušky, studenti informatiky pomáhali Fakultní nemocnici v Bohunicích po kybernetickém útoku, studenti právnické fakulty radili s právními otázkami. Celá univerzita se spojila a snažila se velmi pomoct.

Co pro vás bylo nejtěžší?

Psychicky nejtěžší asi bylo, když jsem si uvědomila, že nemůžu odjet domů za rodinou do Bratislavy. To, co člověk považuje za samozřejmost, najednou nejde a nevěděla jsem, kdy to bude možné. Kdyby se něco stalo, asi bych se tam dostala jako občanka Slovenska, ale už by to byl problém nazpět. V takové situaci jsem nikdy nebyla a hlavně jsem nečekala, že může něco takového nastat. Byla jsem ale s rodinou i přáteli v kontaktu na dálku a sdíleli jsme své pocity.

Našla byste něco pozitivního, co vám tato mimořádná situace přinesla?

Myslím si, že mi tato situace ukázala, kolik toho člověk dokáže vydržet. Že za den toho dokážete stihnout daleko víc, než si myslíte. Zkraje pro mě bylo těžké zadat někomu práci a věřit, že to udělá dobře, na kontrolu nebyl čas. Kolegové ale odvedli skvělou práci a mohli jsme se na sebe spolehnout. Studenti získali praxi, mohli nahlédnout do chodu nemocnic a oddělení, a i pocit, že jsou potřební, je důležitý.

Plánujete i po škole pracovat jako sestra v Dětské nemocnici?

Na lékařské fakultě jsem vystudovala obor všeobecná sestra a teď dokončuji studijní program intenzivní péče. Ráda bych pracovala v Dětské nemocnici a také bych chtěla pokračovat v doktorandském studiu na lékařské fakultě, tak snad to vyjde.

S koordinováním akcí na univerzitě už máte zkušenost. Na přelomu roku jste se podílela na akci 100 litrů krve díky MUNI na podporu dárcovství krve. Chystáte pokračování?

Akce se konala ke stému výročí univerzity a musím říct, že jsme nečekali, že místo sto litrů se povede získat téměř 300. Rádi bychom pokračovali, měli jsme to v plánu na jaro, ale kvůli koronaviru se to odsunulo. Plánujeme podobnou akci na podzim, ale to je ještě v přípravách.