Exkluzivně pro Brňana: Umím přežít

Je lépe být připraven, říká o kurzech přežití Jakub Karásek.

  • Foto

    archiv umimprezit.cz

Cestujeme po světě a jsme zhýčkaní civilizací. Umíme si poradit v okamžiku, když vypnou proud? Nezpanikaříme, když se ztratíme v lese? I o tom mohou být kurzy přežití. „Chcemeobyčejným lidem, které toto téma zajímá, nabídnout variantu, jak v takových situacích fungovat,“ říká Jakub Karásek, který pod hlavičkou Umím přežít pořádá kurzy pro jednotlivce i rodiny.

Co vás vůbec přivedlo k myšlence na kurzy přežití?

Mám rád přírodu, okolo sebe mám spoustu lidí, které zajímá téma přežití s ohledem na ně a jejich rodiny, cestují, chtějí se něco naučit a nemají dostatek informací, jak se chovat v krizových situacích. Na druhé straně mám okolo sebe lidi, kteří informace mají, protože se otázkou přežitícelý život živili na té nejvyšší možnéúrovni v armádě. Proto jsme se rozhodli, že to prostě propojíme a v dnešní době, kdy téma jako bezpečnost a přežití začíná být žádané, dáme zájemcům možnost dostat se k informacím a zkušenostem,k nimž se člověk běžně nedostane. Dnes chodíme nakupovat do supermarketu,teplo nám dojde až do domu,nic moc nemusíme řešit.O to větší problém nastane, až se něco změní.Přitom každý člověk by se měl umět postarat o sebe a své blízké. Do krizové situace se můžete dostat kdykoliv a hlavně velice rychle  – na silnici, když před vámi nabourá auto nebo vám vaše dítě nedej bože spadne někam, kam nemělo lézt, a vy ani nevíte, kde je. Když cestujete po světě a přijde vlna tsunami nebo určitá část světa zůstane bez elektřiny, lidé vůbec nevědí, co mají dělat. Proto myslím, že není od věci, když má člověk základní průpravu.

Znamená to, že vaše kurzy dovedou připravit lidi na okamžik, kdy civilizace „přestane fungovat“?

Nejen to. Stačí, když se podíváte na statistiky, kolik lidí třeba skočí do vody v neznámém terénu a dopadne špatně. Nemusíme chodit daleko, v naší firmě máme asistentku, která skončila na vozíčku po skoku do vody. Život se vám pak změní ze dne na den. Co se jí stalo? Byl srpen 2001, jí bylo 17 let, čerstvě zamilovaná, před sebou třetí ročník na učňovském oboru kadeřnice. Všechno „normální a obyčejné“ se změnilo a otočilo o 360 stupňů po nešťastném a nevydařeném skoku do vody. S kamarády se vydala koupat do nedalekého rybníka a umanula si, že taky zvládne skočit z vyvýšeného ostrůvku asi tři metry nad hladinou. Rozběhla se, nohy se jí zamotaly a místo skoku následoval pád. Chtěla skočit po hlavě, ale přetočit nohy už nestihla, následovat tvrdý náraz do bahnitého břehu. Během setiny vteřiny ucítila křupnutí vzadu na krku a hned poté zjistila, že se nemůže pohnout. Kamarádi ji chtěli dostat do auta na zadní sedačky, ale zapadla jim za ně. Cítila, jak jí tělo pomalu odchází někam pryč. Zvláštní pocit. Volali rychlou, trvalo poměrně dlouho, než přijela. Záchranáři zhodnotili, že to není na převoz, ale na přelet vrtulníkem. Následovala operace krční páteře, několik dní v hlubokém spánku a návrat domů se rázem odložil až na duben 2002. Po čtyřech dlouhých měsících v nemocnici následovaly další čtyři v rehabilitačním ústavu, z něhož se vrátila tak, jak do něj nastoupila – neschopna si sama vyčistit ani zuby. Diagnóza – kvadruplegie. Učila se všechno znova – jíst, pít, psát. Jen chodit už nikdy nebude. Další dva roky po úraze nastoupila do Brna na Kociánku, kde začala chodit do školy, každý den tvrdě rehabilitovala, zapojila se do kolektivu a do společnosti vůbec. Vystudovala obchodní akademii, udělala si řidičák, usadila se v Brně. Má fajn práci, báječného chlapa a 24 hodin denně jí dělá společnost kamarád a chlap číslo 1 – asistenční pes Plax. Dnes je až na drobnosti samostatná jednotka. Pokud by se teď měla rozhodnout znovu, neskočila by. Ale čas a některá rozhodnutí vrátit nejdou. V našich kurzech přežití dáváme lidem možnost prakticky si odzkoušet praktické zkušenosti a vědomosti, jak padnout do vody v oblečení a spoustu dalších užitečných věcí. Když spadnete nebo skočíte do vody v šatech a nevíte, jak je v ní pak sundat, tak se s největší pravděpodobností utopíte. V kurzech, týkajících se adrenalinu na vodě, se lidé naučí, jak plavat v oblečení, jak ho ve vodě svléknout a mají možnost vše si prakticky vyzkoušet pod dohledem zkušených instruktorů. Dozví se také, jak se skáče do vody, když nevidíte pod hladinu – třeba v lomu, kde mohou být kameny, nebo do řeky s různými nástrahami, padlými stromy, které prostě pod hladinou nejsou vidět. Lidé se s námi naučí, jak v takových situacích reagovat. Naše heslo je: „Počítá se pouze to, co máš u sebe.“ Nemyslíme tím však materiální věci, ale informace a vědomosti. Důležité je to, co nosíte v hlavě. A my se pokoušíme, aby lidé získali tyto vědomosti v našich kurzech. Samozřejmě to může být i krabička poslední záchrany, ale důležité je, co víte, a abyste s těmi věcmi uměli zacházet.

Co přežití na horách?

Každý druhý člověk dnes jezdí na hory. My jsme schopni skialpinismus uchopit zase trošku jinak. Snažíme se lidi naučit co nejvíce věcí s co nejmenší výbavou – aby dokázali vytěžit maximum s pár věcmi, které mají u sebe. My jim na kurzech můžeme ukázat i materiály, k nimž se běžně nedostanou a naučíme je s nimi pracovat. Nabízíme zkrátka určitou nástavbu v několika úrovních. Může k nám přijít i člověk, který nestál v životě na skialpech a neví, co to obnáší, ale rád lyžuje. Zjistí, že se skialpami může chodit po horách a do kopce a pak s nimi jezdit v terénu jako na lyžích. Vše dokážeme ukázat a praktické věci vysvětlit. Díky novým znalostem a našim pomůckám se kurzista dostane na vyšší úroveň, a když by se ocitl v mezní situaci, nemusel by se hned obracet na horskou službu, ale v mnohém by si poradil. Umí si minimálně sbalit batoh, v němž má důležité věci k přežití. Spousta lidí dnes hory podceňuje a vyrazí za slunného počasí, aniž by počítala s variantou, že se počasí může rychle změnit.

Máte i kurzy pro rodiny s dětmi, takže asi nejde jen o adrenalinové záležitosti…

Řešíme i běžné věci. Když jde rodinka s dětmi do lesa, je fajn, pokud děti vědí, co mohou a naopak nemohou v lese ochutnat. Jestliže člověk takové znalosti získá, je schopný s nimi pracovat v jakékoliv situaci a za určitých okolností mu pak tyto vědomosti mohou zachránit život. Děti se v našich kurzech učí paradoxně mnohem lépe než dospělí, možná také proto, že nemají žádné zábrany. Když jsme v létě dělali kurzy přežití pro rodiny s dětmi, děti všechno vyřešily dřív než rodiče. Ukázali jsme jim, jak funguje křesadlo, a dokázali rozdělat oheň mnohem rychleji.

Jsou vaše kurzy opravdu pro každého?

Zaleží na typu lidí, kteří k nám docházejí. Každý je na jiné úrovni. Někdo má určité znalosti ze skautu, někdo v životě nespal v lese. Pro nás je důležité se s lidmi seznámit a podle jejich úrovně jim pomoci a posunout je zase dál v jejich znalostech a vědomostech. Můžeme je naučit rozdělat oheň v běžné přírodě a na vyšší úrovni rozdělat oheň z ledu. Záleží, co všechno umíte. Když máte určité vědomosti, můžete v zimě z ledu udělat čočku, z ní oheň a uvařit si vodu v pet láhvi, kterou najdete se válet někde po cestě. Dneska se v Evropěodpadky a pet láhve objevují snad všude,stačí se jen dívat. Málokdo ví, že láhev neshoří. Existuje mnoho dalších variant, což jsou informace, které jsou pro přežití klíčové a které dokážeme kurzistům předat. Jsme schopni dělat adrenalinové záležitosti, ale také se přizpůsobit možnostem kurzistů. Každý náš kurz má také více úrovní, takže se lidé mohou stále posouvat na vyšší a vyšší stupeň. Záleží třeba, jak vysoko zavěsíte lano nad vodou a kdo jakou výšku překoná. Lidé poznávají svoje hranice, a když chtějí, mohou je posouvat dál. Někdo se třeba necítí, ale přijde možná za rok, že už se odhodlal. Je to takové sebepoznávání. Nikoho nenutíme, nic neženeme do extrému, ale v případě zájmu můžeme náročnost dál zvyšovat.

Odkud pochází vaše know-how? S jakými lektory pracujete?

Podporujeme Nadační fond 601 skupiny speciálních sil, na který máme vazbu, a máme instruktory, kteří ve speciálních silách pracovali. Jedním z našich lektorů je Jarda, který má 26 praxe jako příslušník a instruktor 601.skss Armády ČR se zaměřením na vodu,práci s lany a lezení,přežití v zimě včetně skialpinismu. Svou práci ovládá naprosto špičkově. Tomáš zase působil v bojové skupině a má speciální výcvik se zaměřením na zbraně a taktiku. Více se o našich instruktorech dozvíte na https://www.umimprezit.cz/instruktori. Využíváme jejich znalostí, které lze aplikovat v civilním sektoru, a snažíme se, aby si z našich kurzů lidé odnesli co nejvíc. Jsme praktici. Nelze říci, že bychom vše přebírali od armády, ale používáme věci, které fungují. Do budoucna chystáme i kurz přežití na opuštěném ostrově, protože i s takovými specialisty, kteří mají tuto zkušenost, pracujeme. Dnes řada lidí cestuje po světě a může se skutečně do podobné situace dostat. My je dokážeme připravit, aby v případě, kdyby k takové události reálně došlo, z ní vyšli co nejlépe. Taková akce předpokládá větší přípravu – lidé musí mít mj. určitá očkování, takže kurz přežití na ostrově plánujeme na rok 2020. Chystáme také kurz zdravovědy a už příští rok hodláme nabízet pro firmy  BOZP, zdravovědu i požární ochranu v jednom,kdy zdravovědu i s praxí chystáme my a zbytek dodáváme přes spřátelené firmy. Všeumíme firmám nabídnout i ve spojení s teambuildingem, kdy si lidé mezní situace opravdu zažijí, protože různé situace nasimulujeme. Chceme jít trošku jinou cestou než většina.

Děláte i kurzy na klíč?

Už se nás ptali, jestli dokážeme realizovat výpravu na Antarktidu, řešili jsme také variantu cestování po poušti. Jsme schopni naplánovat celou výpravu, zařídit kompletní zajištění provozu nebo s výpravou vyslat nějakého zástupce. Známému na adrenalinový výlet do Rumunska jsem doporučil jako jednu z věcí, kterou s sebou původně neměli, satelitní telefon, kam si mohl uložit nemocnice po trase. Díky tomu se v okamžiku, kdy se stala nehoda, dokázal se situací rychle vypořádat a zavolal pomoc pro kamaráda mnohonásobně rychleji, než kdyby tyto kontakty neměl po ruce. Děláme i konkrétní kurzy na míru – např. pro skupinku rodin s dětmi, která si chce vyzkoušet přežití v lese. Se zájemci se setkáme, probereme možnosti, zjistíme, co neumí, a můžeme jim naplánovat víkend, kam zakomponujeme různé dovednosti. Můžeme jim něco doporučit, podívat se, s jakými materiály pracují a naučit je postavit si přístřešek v lese. Také je můžeme naučit, jaké věci by měli mít neustále u sebe. Já u sebe např. vždycky nosím křesadlo, abych si mohl rozdělat oheň, nůž, světlo… Děti naučíme sekat dřevo tak, aby si neublížily. Špalek si přidrží klacíkem a ne rukama. Jsou to detaily, které si člověk zapamatuje a po našem kurzu je má zažité. Zkrátka vás naučíme pár věci, s nimiž lze pak dokázat mnohem víc.

Proč myslíte, že je otázka přežití stále aktuální?

Mám kolem sebe spoustu známých, s nimiž si o podobných věcech povídáme a kteří chtějí být připraveni na situace, které by se mohly stát. Historie se většinou opakuje. Dnes žijeme v době, kdy je relativně dlouho klid, což je samozřejmě dobře, ale to neznamená, že to tak zůstane dalších dvě stě let. Když je člověk připraven, tak je na tom lépe, než když neví vůbec nic. Člověk by měl mít sbalený nějaký batoh nebo evakuační zavazadlo a případně i boty. Já takový batoh vozím pořád v autě. Když bude zácpa na D1 a bude minus 10, asi nebudu čekat a mrznout, ale sbalím se, auto zamknu a půjdu pryč, pokud to zkrátka bude potřeba. I lidi na kurzech učíme, že pokud se stane nějaká katastrofa, ať mají neustále zabalené evakuační zavazadlo jak pro sebe, tak pro děti,pokud nějaké mají, a mohouněkam zmizet.Přizpůsobit se situaci. Důležité také je, aby lidé věci, co mají u sebe, uměli použít. Každá žena má ve své kabelce spoustu různých věcí. I s těmi se dá pracovat. Podobně máte spoustu věcí v autě, které se dají různě aplikovat v případě, když někde zapadnete. A s naším know-how u sebe můžete nosit i velmi praktické věci. Ale prvotní jsou informace. Chceme obyčejným lidem, které toto téma zajímá, nabídnout variantu, jak v takových situacích fungovat.

Zdroj: 
Brňan (RUP)