První muž Jihomoravského kraje Jan Grolich má za sebou překotný rok. Covid, očkování, tornádo, znovu covid… věčně na cestách, zasedání krizových štábů, jednání s vládou – přesto s nadhledem a vždy se slušnou otevřeností na kterou u politiků úplně nejsme zvyklí. Nadcházející svátky tráví s rodinou ve Velaticích a vánočních příprav se rozhodně nebojí.  

Jaký byl pro hejtmana rok 2021?

Těžký. Ale myslím, že nejen pro hejtmana, ale pro všechny. Už na podzim loňského roku jsme museli rychle řešit COVID a do toho ještě rozpočet. Celé jaro to bylo pořád očkování. Pak jsme se na chvilinku nadechli, začali jsme se věnovat sociálním službám, životnímu prostředí a přišlo tornádo. A když už jsme to dali nějak do kupy, tak začala další vlna. Jižní Morava si toho užila dost. Ale díky skvělým lidem, kteří tu žijí, jsme to zvládli.

Jste vždy pozitivní, ale přesto zádumčivý, které okamžiky pro Vás byly v právě končícím roce radostné a na které byste nejraději zapomněl?

Ty radostné chvíle s těmi těžkými jsou často dvě strany jedné mince. Nikdy nezapomenu na tu noc, kdy se přes Moravu přehnalo tornádo. Byli jsme shodou okolnosti kousek vedle na koncertě, takže jsme ještě večer přijeli do postižených obcí. Na místě to bylo úplné peklo. Měl jsem obrovský strach, kolik bude obětí. Celá ta situace byla extrémně těžká. A nakonec je vlastně zázrak, že jich bylo tak málo. Velký dík patří všem hasičům, zdravotníkům, vojákům a policistům, dobrovolníkům a zástupcům neziskovek, kteří pomohli. Zvedla se obrovská vlna solidarity. Vybralo se neuvěřitelné množství peněz. Lidé jezdili pomáhat z celé republiky. A tak v tom neštěstí najednou přišla radost. I přes všechny ty zprávy o rozdělené společnosti najednou vidíte, že když jde do tuhého, tak se lidi semknou a dokážou si pomoct. Nejsme na tom tak špatně, a to je dobrá zpráva.

Pojďme k samotnému úřadu, otevřel jste ho veřejnosti a snažíte se o jeho vstřícnost. Jste teď spokojený s jeho chodem nebo vnímáte ještě nějaké slabiny?

Úřad musel řešit věci, se kterými žádnou zkušenost neměl. Bylo to očkování, tornádo a do toho tu ještě pořád byla ta klasická běžná práce. Zvládli jsme to a za to patří úředníkům a zaměstnancům kraje obrovský dík. Vždycky je co zlepšovat a na tom se snažíme pracovat. Jeden kolega mě varoval, že na kraji všechno trvá třináctkrát déle než na obci. Já mám pocit, že za ten rok je to jenom pětkrát pomalejší, a to už jde.

Stát versus kraj… jsou ty vztahy dobře nastavené nebo?

Pro náš kraj je největší problém rozpočtové určení daní, které vlastně říká kolik peněz v rozpočtu máme. A jižní Morava dostává na osobu nejméně ze všech krajů. Kdybychom byli na průměru, tak máme každý rok navíc o dvě miliardy korun ročně víc. To jsou peníze, které nám chybí na opravu silnic, investic do škol, životního prostředí, sociálních služeb… Teď máme novou vládu, bavíme se spolu o tom, tak věřím, že se to pohne.

Jak se změnil osobní život Jana Grolicha za více jak rok „hejtmanování“?

Mám méně času. A tak vždycky, když mám volnou chvíli, tak se snažím být doma s rodinou. Na to se vždycky těším celý týden. A teď o Vánocích na chvíli vypnu a prostě budu doma. Těším se.

Nechybí Vám poklidnější Velatice? Odvedl jste tam kus práce, stále tam žijete…

I Velatice po deseti letech potřebují nového starostu, který má na věci jiný pohled než já. Nedávno jsem zaskakoval za starostu na jedné akci, protože byl nemocný. Takže jsem tam pořád. Ve Velaticích navíc pro nikoho nejsem hejtman. Prostě Honza. A to je úplně nejlepší.

Jaké byly přípravy na Vánoce, je to čistě v režii Vaší ženy nebo také přidáte ruku k dílu?

Jasně. Třeba salát dělám já. Už od mala. Manželka ho navíc nejí, takže ho stejně musím dělat já. A po večerech balím dárky. Pustím si pohádku a jedu.

Štědrý den patří určitě rodině, jak vypadá ten Váš?

Letos to bude velká změna. Vždycky jsme bývali u rodičů, ale teď zveme naše k nám. Tak jsem sám zvědavý, jak to dopadne.

Před námi jsou poslední dny tohoto roku, co si slibujete od toho nadcházejícího?

Já hlavně doufám, že ten příští rok bude normální. Víc od něj nechci. Nejvíc by se mi líbil úplně obyčejný, nudný rok, kdy se nic nebude dít. Tak si držme palce!