Lezec Adam Ondra hledá cesty, jak konkurovat mladším soupeřům. Pracuje na rozvoji vytrvalosti, aby lépe zvládal aktuální styl cest v lezení na obtížnost. I v této své parádní disciplíně není tak suverénní, jako býval. O rostoucí konkurenci a dalších tématech jednatřicetiletý brněnský rodák dnes hovořil s novináři.

V obtížnosti je Ondra trojnásobným mistrem světa. Sleduje, jak se jeho oblíbená disciplína vyvíjí. „V posledním roce, dvou se ta úroveň velmi posunula, zvýšila. Ta disciplína, kdy v dřívějších letech to bylo třeba jenom mezi mnou a Jakobem Schubertem, je daleko našlapanější,“ přiblížil Ondra.

Tlačí se na něj mladí soupeři, jako je třeba devatenáctiletý Brit Toby Roberts, jenž suverénně ovládl evropskou kombinační kvalifikaci. Ondra se snaží držet krok. „Dost se přizpůsobuji tomu stylu, který se staví,“ řekl.

Zatímco v nedávné minulosti se cesty na obtížnost spíše zkracovaly a byly riskantnější, v aktuálním kombinačním stylu se prodloužily a je na ně potřeba více čisté vytrvalosti

„Ten dřívější styl mi spíš seděl. Teď se musím připravit tak, že ta vytrvalost musí být o trošku lepší. To možná bylo i to, na co jsem trošku dojel na olympiádě v Tokiu. O trošku víc vytrvalosti mi možná mohlo zajistit i zlato,“ přemítal Ondra, jenž při premiéře sportovního lezení pod pěti kruhy skončil šestý.

Tehdy se závodilo v trojkombinaci, takže musel trénovat i rychlost. V Paříži, kam by se rád kvalifikoval, je na programu kombinace boulderingu a obtížnosti. „Z psychického hlediska je to velká výhoda, velká úleva. Ať jsem se snažil sebevíc, tak mě to lezení na rychlost nebavilo. Teď dělám to, co mě baví, to je lezení na obtížnost a bouldering. O to kvalitnější ten trénink může být,“ pochvaloval si Ondra.

S trenérem Petrem Klofáčem v přípravě na dvoudílnou olympijskou kvalifikaci a následně snad i na samotné hry v Paříži vsadili na to, aby co nejvíce vytěžil z obtížnosti

„To neznamená, že vůbec netrénuju bouldering. Ale v tom boulderingu se i tak spíš soustředím na to, co tolik neunavuje v tréninku. Nějaké ty technické věci, kde se ani nepoužívají ruce, tomu se dá v tréninku věnovat spousta času a tolik to neovlivňuje trénink té vytrvalosti,“ přiblížil Ondra.

Olympijskou kvalifikaci absolvuje společně s vrstevníkem Martinem Stráníkem. Zejména v Šanghaji, kam bude muset česká reprezentace kvůli aklimatizaci odletět s předstihem, Ondra oceňuje, že bude mít společnost. „To, že tam ty poslední dny budeme trénovat spolu, je skvělé, protože my jsme parťáci odmalička. On se přistěhoval na střední školu do Brna, takže jsme roky dennodenně spolu trénovali. Je vždycky příjemné se takhle po dlouhé době znovu vidět dennodenně,“ svěřil se.

V zájmu olympijských her tráví drtivou většinu času na umělé stěně. Skalní lezení výrazně omezil

„Na skály si občas zajedu, ale to je spíš takový mentální relax,“ poznamenal Ondra. A očekávanému vrcholu sezony podřídí i závodní program. „Nějaké Světové poháry asi objedu, ale ještě nejsem rozhodnutý jaké. Do olympiády je Světový pohár zvláštní, protože ta priorita závodníků je jinde,“ doplnil. Těší se na zářijový Světový pohár v boulderingu v Praze, kde loni skončil druhý.