Tam probíhají už víc než rok stavební práce, spojené s rekonstrukcí kanalizace a vodovodu. Velká část zemních prací se v loňském roce odehrávala pod povrchem komunikace v hloubkách od čtyř do osmi metrů.

„Také při nich zajišťuje naše společnost archeologický výzkum, a to formou odborného dohledu a dokumentace přítomných situací. Nejhlubší štoly jsou raženy v úrovni hranice čtvrtohorních a třetihorních sedimentů, ale i v této hloubce se potkáváme s historickými objekty,“ uvedl archeolog Antonín Zůbek.

Nejnovější objev zaznamenali odborníci ze společnosti Archaia ke konci loňského roku v ražbě před hotelem Slavia, kde zdokumentovali základy půlválcové bašty, takzvané Weisser Pulwer Thurm, vestavěné někdy ve druhé polovině 15. století do severozápadního nároží parkánové hradby.

„Zdivo bylo založeno na dřevěných pilotách, proto jsme s nadějí očekávali, že by odebrané dendrochronologické vzorky mohly přinést upřesnění doby vzniku bašty. Nakonec se tak ovšem nestalo, poněvadž všechny prvky byly vyrobeny ze dřeva olší, které nejsou k tomuto způsobu datování příznivé,“ upřesnil Zůbek.

Vedle reliktů opevnění archeologové v ražbách často registrují původní kanalizační štoly. „Nejstarší pochází z 2. poloviny 17. století, většina však náleží ke kanalizační síti vybudované v 19. století,“ dodal odborník.

Loni v červnu se pak archeologům podařilo pod Českou ulicí dokumentovat mostní oblouky postavené zřejmě počátkem 16. století, které byly součástí pozdně gotického barbakánu. „V tomto prostoru se leckde i hluboko pod dlažbou zachovaly relikty opevnění města při Veselé bráně (porta Letorum), proto bedlivě sledujeme každý výkop,“ sdělil archeolog Václav Kolařík.

Brána je podle odborníků v písemných pramenech poprvé přímo zmiňována až k roku 1340, ale jistě stála v hlavní městské hradbě již ve 13. století. Vycházelo se z ní z města směrem k severozápadu na hrad Veveří a dále na Českomoravskou vrchovinu.

„V průběhu středověku a raného novověku byla pravděpodobně několikrát přestavována a na prvních vedutách města z poloviny 17. století ji vidíme již v renesanční podobě. Po vybudování barokního bastionového opevnění v druhé polovině 17. století pozbyla středověká brána svůj význam, postupně chátrala a pro zajištění lepší komunikace byla na přelomu 18. a 19. století zbořena,“ vysvětlil archeolog Marek Peška.