Pražské soudy nejprve platnost výpovědi potvrdily, nicméně Nejvyšší soud loni verdikt zrušil a nařídil, že se má otázkou možné diskriminace nejprve zabývat policejní prezident.

Vleklý spor se tak v podstatě vrátil na začátek, bývalý policista to pokládal za Pyrrhovo vítězství a podal ústavní stížnost spojenou s návrhem na zrušení části zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a zrušení vyhlášky o zdravotní způsobilosti.

Ústavní soudci stížnost považovali za nepřípustnou – ať už policejní prezident rozhodne jakkoliv, spor tím ještě nekončí. Může následovat kompetenční spor, správní i civilní žaloba. Ústavní soud při tom zpravidla přezkoumává až konečné rozhodnutí ve sporu.

"Důsledkem napadeného rozsudku Nejvyššího soudu není konečné rozhodnutí o stěžovatelově uplatněném nároku, nýbrž jen to, že věcí se bude zabývat správní orgán. Ústavnímu soudu na tomto místě nepřísluší jakkoli předurčovat další postup orgánu, jemuž byla věc postoupena," stojí v usnesení.

Virus HIV lékaři diagnostikovali bývalému policistovi v roce 2010, když pracoval v Útvaru pro ochranu ústavních činitelů. Zaměstnavatel mu poté, co se o nemoci dozvěděl, nařídil podstoupit lékařskou prohlídku. Lékař došel k závěru, že muž není schopen dále vykonávat službu.

Ředitel útvaru pak muže počátkem roku 2011 propustil. Policista kromě práce přišel i o ubytování, musel ukončit studium na policejní akademii. Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 7 Marie Filippiová loni v květnu sice uvedla, že onemocnění virem HIV lze považovat za zakázaný diskriminační důvod, podle znaleckého posudku ale policista v době propuštění skutečně nebyl schopen svou práci vykonávat. Žalobu proto zamítla.

Výrok potvrdil Městský soud v Praze. Poté následoval zásah Nejvyššího soudu, podle kterého má pravomoc rozhodnout o nároku propuštěného policisty na prvním místě služební funkcionář. Bývalý policista v žalobě žádal soudy o určení, že jeho výpověď byla nepřípustnou diskriminací. Domáhal se také odškodnění 500.000 korun.