Před několika dny skončil 5. ročník Festivalu planet, který se konal v parku na Kraví hoře a brněnské hvězdárně. K vidění byly nafouknuté modely vesmírných těles, projekce v sále digitária nebo letní kino nabídlo úspěšné sci-fi filmy. Navštívilo ho několik desítek tisíc lidí. Ještě jedno malé ohlédnutí za letošním festivalem nám přináší v rozhovoru ředitel Hvězdárny a planetária Brno Jiří Dušek.

 Co je cílem tohoto tradičního a oblíbeného letního festivalu?

Těžko říci… Osobně to vnímám tak, že se snažíme lidem přiblížit krásu vesmíru kolem nás – a podprahově je tak trochu o něm poučit. Když si ale návštěvníci donesou deku, rozloží si ji na svahu v parku na Kraví hoře, dají si něco dobrého k jídlu a pití, podívají se naše modely… nebo se zvednou a pořídí si mobilem nějakou tu fotografii, jsem nadmíru spokojen. Cokoli navíc je báječný úspěch. Rád stojím dole na náměstí Míru a sleduji ty davy lidé, kteří se promění ve zvídavé mravence proudící kolem našich vesmírných modelů.

 Pro koho je akce primárně určená? Máte zmapované, jakou věkovou kategorii návštěvníků nejvíce přitahuje?

Pro všechny pozemské kosmoplavce. Pro všechny, kteří se rádi dívají na hvězdné nebe. Třeba proto, že jsou romantici, proto, že mají rádi vědecko-fantastické příběhy, nebo proto, že se chtějí ponořit „pod hladinu“ a dozvědět se více. Přesnými čísly nedisponujeme, ale odhadujeme, že během čtrnácti dní na naši exhibici dorazí kolem 60 až 70 tisíc návštěvníků. Vždyť jenom našim planetáriem projde na všech vyprodaných představeních tisíc lidí denně. A stejně tolik svítících tyčinek každý den rozdáme dětem. No a jak víme, na Festival planet nechodí jenom Brňáci, nýbrž i přespolní. Nechci, aby to znělo pyšně, ale akce se stává turisticky nadmíru atraktivní. Kdo jiný má v Brně v létě takové publikum?

Festival se při letošním ročníku mohl těšit ze zápisu mezi české rekordy. Za co přesně to bylo?

Vlastně je to docela jednoduché. Každý rok jsme vytvořili jeden model – vždy o průměru deset metrů, což je největší možná velikost kvůli statice a instalaci ve veřejném prostoru. Nikdo v České republice takovou sbírkou nedisponuje. Pouze my v Brně máme Temnalónu s Terralónou (noční a denní podoba planety Země), Lunalón (tj. Měsíc), Marsmeloun (Mars) a Heliosféru (Slunce).

Noční model Země Temnalóna se letos návštěvníkům představil poprvé. Jak vznikal?

Těžce. Základem byla pozorování, která shromáždila v roce 2013 meteorologická sonda SUOMI, co z výšky osm set kilometrů monitoruje dění na Zemi. Pak ale nastoupili grafici, kteří museli vše pečlivě zkontrolovat, aby vznikl fotorealistický potisk. Klíčovou roli hrálo nastavení barev pro tisk a podsvětlení modelu. Takže je to svým způsobem magie, která je ale základem našeho „know-how“.

Inspirovali jste se náplní tohoto festivalu někde v zahraničí? Nebo jde o „originál“?

Je potřeba přiznat, že se nejedná o originální nápad. Vždyť je to obyčejná potištěná plátěná koule plná vzduchu. Ostatně v průběhu posledních roků vznikla v České republice řada více či méně zdařilých napodobenin. My ale naše modely od začátku nebereme jako bezduchou atrakci či zvláštní fotospot. To by totiž nestačilo. V první řadě si zakládáme na špičkovém provedení. Potisk našich modelů je dokonalý nejen z dálky, ale také při pohledu z několika desítek centimetrů. A nejen ve dne, kdy lze „skrýt“ nejrůznější kazy, ale také v noci, kdy během vnitřního osvětlení vyjdou najevo všechny slabosti našich modelů. Výstavy doprovázíme rozsáhlým doprovodným programem: komentovanými fotografiemi, přednáškami, pořady v digitáriu nebo výstupy na sociálních sítích. V neposlední řadě, v tomto rozsahu naše modely neuvidíte jinde než v Brně. Jakkoli máme i velmi atraktivní nabídky na komerční akce, až na naprosté výjimky je odmítáme.

Prozradíte čtenářům plány a novinky na příští ročník?

Už během aktuálního festivalu diskutuje, co nového předvedeme v příštím roce. Upřímně, zatím jsme se nedohodli, byť máme tři „nápady“ v ohni. Navíc, jak už jsem říkal, dost nás kopírují, tak nemohu ani naznačovat. Jakkoli, když nás někdo kopíruje, znamená to, že je krok za námi.

A návštěvníci vám nějaké tipy nedali, co by si přáli?

Podstatné je sledovat www.festivalplanet.cz. Po zkušenostech z letošního roku jsme se rozhodli, že by z naší události mohl být celoroční projekt. Jedna věc je nafouknout pár „koulí“, druhá věc něco se dozvědět o vesmíru.

Kdy jste se začal zajímat o astronomii? Kdo nebo co Vás k ní přivedlo?

Tak to je jednoduché. V březnu 1978 jsme se díval na Vladimíra Remka, prvního československého kosmonauta, který na nás mával z paluby orbitální stanice Saljut 6. Rozhodl jsem se, že také poletím do vesmíru. Jen o pár roků později mi ale došlo, že to asi nevyjde, takže jsem pod vlivem knížky Vesmír od Jiřího Grygara inklinoval k astronomii, což mi dodnes zůstalo. Úžasné je, že jak Vladimír Remek, tak Jiří Grygar jsou dnes mými přáteli a já jsem jim za to nadosmrti vděčný.