Když posloucháte Václava Čiháčka, jak v miniaturní kanceláři velitele četnické stanice v přízemí Městského kulturního centra ve Zbýšově vypráví prvním návštěvníkům o životě mužů ve stejnokrojích, máte chvílemi dojem, že jste se ocitli ve 20. a 30. letech 20. století.

„Táhlo mě to nejprve k radovi Vacátkovi a chtěl jsem původně chodit jako detektiv v civilu s buřinkou. Ale pak jsem si řekl, že uniforma je uniforma. Vzbuzuje větší zájem a respekt. I lidé z mého okolí mi říkali, ať se radši věnuji četníkům,“ řekl zpravodajskému portálu BRŇAN dvaačtyřicetiletý popelář.

Přes den vyváží popelnice a ve volném čase se věnuje svému koníčku, který se mu stal do jisté míry posláním. V parádní četnické uniformě vyráží na historickém bicyklu nebo pěšky po okolí Zbýšova na hlídku a šíří povědomí o četnících.

„Rád bavím lidi a hodně hraji divadlo. Mám i flašinet a už jsem si zahrál v komparsu v několika filmech. Tady to mám zařízené tak, jak zhruba vypadala kancelář velitele četnictva v letech 1927 až 1938,“ uvedl Václav Čiháček a děkuje vedení zbýšovské radnice a kulturního centra, že mu místnost, v níž nechybí ani pohovka z roku 1930, pronajali.

Uprostřed malé pátračky stojí pracovní stůl s telefonem a originálním historickým fotoaparátem. Diváka zaujme i dobová lampa, psací souprava s razítky a také velký kovový budík. U dveří visí na věšáku kabát s výložkami, přilbou a nablýskanou šavlí.

„Šavli jsem si nechal udělat jako repliku zbraně z roku 1939. Stála mě 50 tisíc korun. Jsem rád i za fotoaparát, který mi pomohl sehnat kamarád. Věci sháním hlavně na internetu, ale třeba stojan na zbraně jsem si vyrobil sám,“ ukazuje nadšenec.

A když vezme do ruky do rukou krátkou karabinu, aby ukázal, jak se nabíjí, přidá k tomu zasvěcené vyprávění o tom, že tyhle zbraně z brněnské Zbrojovky nahradily u četnictva původní dlouhé jezdecké pušky, s nimiž se hůř manipulovalo.

Po usednutí k psacímu stroji na druhém stole, nad kterým visí na nástěnce dobový zatykač, mluví Čiháček o kamarádech z četnické pátrací stanice v Kuřimi u Brna, se kterými si vyměňuje historické předměty, poznatky a zkušenosti.

„Četníci patří k naší historii a neměli by upadnout v zapomnění. Byli to srdcaři, kteří to v začátcích první republiky dělali za 120 korun měsíčně a brali to spíš jako poslání. Mnozí z nich pak byli za druhé světové války popraveni. A když v roce 1945 četníky rozpustili a zařadili do Sboru národní bezpečnosti, tak jich pak řadu poslali buď do penze nebo je zavřeli,“ vysvětluje Václav Čiháček.

Přiznává také, že se nechal inspirovat dnes již kultovním populárním seriálem Četnické humoresky. Tváře hlavních mužských postav a režiséra Antonína Moskalyka visí jako ručně malované obrázky na stěně zbýšovské kanceláře.

„Nakreslil jsem je sám. Také jsem se spřátelil s plukovníkem Michalem Dlouhým, který u seriálu působil jako poradce, radí mi a pomáhá,“ dodal čtyřicátník, který si nechává uniformy šít v Ostravě. „Mám čtyři. Jedna vyjde na 25 tisíc korun,“ vypočítal Čiháček.

Od návštěvníků miniaturní četnické stanice si nevezme ani korunu. A peníze nechce ani od lidí, které potkává na akcích v regionu. „Nechci za to brát peníze, chci dělat lidem radost,“ uzavírá svoje vyprávění nadšenec.