Dětský ombudsman dostal za první dva měsíce působení 228 podnětů. Nejčastěji šlo o problémy v rodinách nebo příspěvky na péči pro děti. Kancelář ombudsmana o tom dnes informovala na webu. Vzhledem k tomu, že dětský ombudsman dosud není zvolen, jeho povinnosti vykonává zástupce veřejného ochránce práv Vít Alexander Schorm.
Dětský ombudsman se v létě zabýval například i průtahy v soudních řízeních ve věci dětí, dostupností škol a sociálních služeb pro děti, procesem udělování pobytových oprávnění dětem s cizí státní příslušností či nejrůznějšími problémy v oblasti zdravotnictví. Posuzoval také několik žádostí o vstup do různých soudních řízení a navštívil dvě zařízení pro děti.
Zabýval se i případem dospívajícího chlapce, který utekl od matky a otčíma k babičce, protože ho otčím bil. Oznámil to Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) i policii, pro radu přišel i za dětským ombudsmanem. „Musím pochválit čerstvě sedmnáctiletého chlapce, že se dokázal sám obrátit na všechna místa, která byla vhodná. Mrzí mě, že se mu ani přesto ihned nedostalo potřebné pomoci,“ uvedl Schorm.
Chlapci u dětského ombudsmana poradili, jak může postupovat dál. „Poučili jsme ho, na co vše má právo. Například jsme mu vysvětlili, co může dělat on nebo babička, která se o něj začala starat, aby se nedostali do finanční nouze,“ vyjmenoval Schorm.
Instituce dětského ombudsmana začala v Česku fungovat 1. července. Jde zatím o neobsazenou pozici. Než Sněmovna veřejného ochránce práv děti zvolí, zastává jeho povinnosti právě Schorm
Dětský ombudsman je součástí brněnské Kanceláře veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí. Má za úkol prověřovat postupy úřadů, ale i dalších institucí, jejichž činnost se dotýká práv konkrétního dítěte. Jeho posláním je také mapovat a prosazovat práva dětí podle Úmluvy o právech dítěte a mezinárodních smluv. Na starost má i osvětu a ochranu zájmů dětí ve vybraných soudních řízeních.
Zřízením pozice dětského ochránce práv Česko vyhovělo požadavku Výboru pro práva dětí OSN, který se opírá o Úmluvu o právech dítěte. Úmluva začala platit v bývalém Československu v roce 1991. ČR patřilo k posledním zemím Evropské unie, které dětského ombudsmana neměly.
