V Brně příští týden odstartuje 62. ročník Mezinárodního filmového festivalu krátkého filmu BRNO16, známého jako Brněnská šestnáctka (B16). Festival od 13. do 17. října nabídne krátké filmy různých žánrů – hrané, animované, experimentální, studentské, profesionální i neprofesionální. Festival včetně soutěže a dalšího programu přibližuje jeho ředitel Milan Šimánek. Letošní ročník nese název Uprostřed ničeho podruhé.

V čem budete navazovat na loňskou soutěž a proč?
Snažili jsme se vytěžit maximum z loňska. Využili jsme celou soutěž, protože loni byly dané filmy ke zhlédnutí jen online, což postrádalo kouzlo kinosálu. Proto jsme se rozhodli filmy uvést znovu a tentokrát na plátně. Doufáme, že k promítání přijedou i hosté a vše bude mít opravdu festivalový ráz. Loňské filmy budou soutěžit znova, mj. o Cenu diváků, opět hodnotit je budou letošní poroty, avšak s jiným zaměřením. Doufám, že tak podpoříme další autory, protože v této době si to zaslouží víc než kdykoliv jindy. Téma jsme se rozhodli také zopakovat, protože není důvod ho měnit. Stále jsme „uprostřed ničeho“ a stále se snažíme naplnit koncepty loňské B16. Kromě soutěže však
v doprovodném programu nabídneme vše zcela nové a originální. I na diváka, který sledoval loni B16 online, čeká spousta nového programu.

Soutěžní kategorie jako amatéři, profesionálové či filmové školy zmizely?
To už je naprostá historie, od které jsme dávno upustili. Dnes takové rozdělení naprosto postrádá smysl, hranice se stírají. Větší rozdíl než mezi studentem a profesionálem dnes najdete spíš mezi dvěma filmovými školami.

Lze na B16 ještě reálně vidět šestnáctimilimetrový film? 
Název jsme zachovali spíš z úcty k tradici, nicméně šestnáctimilimetrový film budou moci účastníci na festivalu nejen vidět, ale dokonce si ho i vyrobit. O víkendu pořádáme workshopy pro dospělé i mladší diváky, v nichž se  zaměříme právě na výrobu filmu. Účastníci si budou moci na filmový pás vytvářet vlastní motivy a pak si své dílo promítnout. Dostanou možnost vytvořit si svůj film. Tváří v tvář se tak setkají se skutečností, co „šestnáctka“ znamená. Workshopy budou pro 10 až15 lidí, kdo má zájem se přihlásit, ať určitě nelení.

Jak moc výměna filmového materiálu za digitál ovlivnila průměrnou délku krátkých filmů?
Je pravda, že se může zdát, že jsou krátké filmy čím dál delší. S přechodem na digitál to určitě souvisí, protože u filmového pásu člověk musel počítat každý metr. Teď lze natočit nepoměrně více materiálu, i když postprodukce se pak také prodraží. Prostředky na výrobu filmu rostou, neboť i požadavky na kvalitu se zvyšují, a krátké filmy se stávají čím dál profesionálnější. Ve velké míře svou kvalitou odpovídají filmům celovečerním. Nicméně je pravda, že se ve srovnání s minulostí se krátké filmy prodlužují. Dnešní průměr je cca 17 minut.

Kolik filmů právě v soutěži uvidíme a kde? 

Jde přibližně o deset hodin filmů v deseti blocích, což je asi čtyřicítka filmů. V programu se snažíme, aby byly soutěžní filmy k vidění na všech místech festivalu – konkrétně ve velkém i malém sále v Artu na Cihlářské a budeme hrát také v sále No Art na Radnické 4. Kdo by chtěl vidět všechny soutěžní filmy, neměl by mít problém to zvládnout.

Lze mezi soutěžícími filmy najít nějakou jednotící tematickou linku?
Dlouhodobě se v krátkých filmech tvůrci nebojí závažných témat. Mezi evergreeny patří sociální tematika, otázka emigrace, objevuje se motiv ztráty zaměstnání, ale i problematika potratů či ztráty dítěte… Často je obtížné mezi přihlášenými filmy vybrat komedii. V případě, že se objeví kvalitní film, který nepůsobí úplně pochmurně, se vždy snažíme ho do soutěže zařadit. Není třeba se obávat, že ve výsledku půjde při sledování o hlubokou depresi. Je však nutné zmínit, že odkrývat závažná témata se režisérům krátkých filmů opravdu daří. Tíha některých témat by možná u celovečerního filmu neprošla nebo by těžko hledala diváky, nicméně u krátkých filmů ji lze unést. Brněnská
šestnáctka se nikdy nebála experimentů, ale stále zůstává divácká. Určitě si v programu to své najde i člověk z ulice, naše filmy lidi určitě osloví. Jednotlivé země jsou zastoupeny jedním až třemi filmy a celkem se letos urodilo dost kvalitních snímků kanadské produkce.

Co byste řekl o soutěžní sekci Československá 16?
Jde o české a slovenské krátké filmy – ve velké většině výsledky práce studentů pražské FAMU a bratislavské VŠMU, ale najdete tam i kvalitní filmy nezávislé filmové produkce. Kvalita českého i slovenského filmu velmi roste, ale do soutěže opravdu nelze vybrat více než pět zástupců. A protože pozoruhodných snímků od našich a slovenských tvůrců je nepoměrně více, je škoda je lidem nenabídnout. Jde opravdu o velmi kvalitní výběr a nabízí i zajímavé srovnání právě s mezinárodní soutěží.

Součástí B16 jsou letos i videohry…
Nejen letos – už v nich pokračujeme třetím rokem. Je to celkem logické propojení, protože videohry jsou formátem, který se velmi rychle rozvíjí a s filmovou tvorbou v mnoha rovinách souvisí – ať už jde o formu filmových videí nebo o tvorbu scénáře či vyprávění příběhu. Obě kategorie jsou velmi provázané, u videoher velmi často končí studenti filmových věd – a obráceně. Snažíme se vytvářet festival, který koresponduje se současným děním. Filmové pásy mají své kouzlo, ale nejde už o materiál, určující trendy současné vizuální tvorby. 

Na jaké další mimosoutěžní sekce byste rád upozornil?
Ve spolupráci s iShorts máme opět v přehlídce krátké filmy nominované na Oscara – jde o filmy z letošního ročníku včetně vítězů ve dvou sekcích – v animované i hrané. Divák tak dostane i možnost srovnávat např. snímky,  hodnocené na nejvyšší úrovni, s naším výběrem. Klasicky také spolupracujeme s Národním filmovým archivem i Slovenským filmovým archivem a nabízíme filmy pro milovníky archivních skvostů, které jinak nejsou běžně k vidění. Další sekcí je Feinkošt, v němž představujeme současný český a německý dokumentární film, a zaměřujeme se také na mládež v sekci Young Film Fest Shorts, čímž navazujeme na festival, který se nedávno konal v Artu.

V programu máte i lahůdku – loutkové filmy…
Díky spolupráci se Skandinávským domem, s nímž jsme v kině Art v úzkém kontaktu, se nám podařilo získat pásmo loutkových filmů Katariiny Lillqqvist. Filmy jsou velmi zajímavé a nezapřou inspiraci českou loutkovou filmovou tvorbou. Snímky jsme měli v plánu uvést už loni, takže letos je konečně divákům na plátně můžeme nabídnout.

Deleguje BRNO16 vítěze na další světové festivaly?
Dřív to tak fungovalo – autoři, kteří uspěli na B16, měli otevřenou cestu do světa. Jinak museli za socialismu tvůrci absolvovat všechna městská, krajská a další kola… Z Brna pak existovala snazší cesta ven, ale dnes není problém zamířit s filmem mimo naše hranice.

Letos poprvé nabízíte den navíc…
Vždy v sobotu je vyhlášení vítězů – a dosud bylo praxí, že se daný den daly ještě filmy odehrát, ale najednou byl konec. Proto jsme nabídli možnost divákům zhlédnout filmy B16 i v neděli po vyhlášení vítězů. Vedle soutěžních snímků do programu v neděli zařadíme také českou a slovenskou tvorbu. Je to vstřícný krok vůči divákům, kteří během týdne chodí do práce a neměli by na festival čas. Lze navštívit jakýkoliv blok, vybrat si sekci, popř. se jít podívat třeba jen na vítěze.

Jak fungují festivalové poroty?
Letos máme čtyři poroty – Československou 16 bude hodnotit porota složená ze studentů a vyučujících filmové vědy z Masarykovy univerzity, což bychom chtěli zachovat i do budoucna, v mezinárodní soutěži budou hlasovat diváci a vytváříme také porotu středoškolských studentů, což nám nabídne zase jiný a zajímavý pohled na současnou tvorbu. Na festivalu samozřejmě zasedne i odborná porota, složená z dramaturgů podobných festivalů, v česko-slovenském složení. 

Jaké jsou současné ambice B16?
Snažíme se lidi přilákat k filmům – ať se lidé zajímají o film a audiovizuální kulturu. Tvůrců je spousta a jejich snímky určitě stojí za vidění. Na B16 vybíráme opravdu pěkné filmy, a když je navíc spojíme do bloků, nabízíme tak další zážitek. 

Více o festivalu naleznete na brno16.cz.