Bar, který neexistuje, Super Panda Circus, 4pokoje – nejen tyto brněnské podniky spojuje jeden muž, Jan Vlachynský. Jako student začal prodávat mošt do restaurací a kaváren. Z malého podnikání se zrodil hit vánočních trhů Turbomošt a dnes spolu se svým týmem Lidi z Baru ovládl místní barovou scénu.
Proč jste začal podnikat zrovna s jablečným moštem?
K moštu jsem se dostal úplně náhodou přes známého, bylo mi tehdy dvacet. Formálně to byla spíš brigáda, ale prakticky by se tomu mohlo říkat podnikání. V Brně jsme časem měli svoje stálé zákazníky, spolu s kamarádem Andrejem jsme se snažili prodávat i v Praze, ale tam se nám moc nedařilo. Přemýšleli jsme, jak obchod více rozjet a napadlo nás pronajmout stánek na vánočních trzích, tak vznikl Turbomošt, směs moštu, jablkovice a koření. Měli jsme velký úspěch, protože jsme si jako jedni z mála dali záležet na našem produktu. Zákazníkům tak nevadilo zaplatil 35 korun za kvalitnější pití, když se vedle prodávala horší verze o skoro dvacet korun levněji.
Myslíte si, že by bylo pro podnikatele v dnešní době snazší s něčím jako Turbomošt prorazit?
Myslím si, že je to jednodušší, když neberu v potaz koronavirus. Naší výhodou bylo, že se trhy na Zelňáku tehdy konaly poprvé, takže požadavky, které musel člověk splňovat, aby se na akci dostal, byly nízké. Teď jsou složitější výběrová řízení, prodejci musí mít předchozí zkušenosti z trhů, a tak se tam víceméně točí pořád ti samí lidé. Dnes je taky mnohem dražší nájem. Když jsme začínali, platili jsme kolem 10 až 80 tisíc. Teď se za stánek platí skoro 300 tisíc a nevím, jestli bychom takovou částku byli na start vůbec schopni sehnat. Na druhou stranu, zákazníci nebyli dřív tolik nakloněni novým věcem. Když teď přijde někdo s něčím neznámým a „úleťáckým“, berou to lidé líp než před deseti lety.
Jaké byly vaše předchozí zkušenosti s prací za barem?
Za barem jsem nikdy nepracoval. Podle mě to byla i výhoda, protože jsme do podnikání šli s otevřenou hlavou. Když jsme jiným barmanům říkali o našem konceptu, vždycky nám odpověděli to stejné, že takový plán nemá šanci fungovat. Abychom pochopili, jak to v barech chodí, objížděli jsme podniky po celém světě. Například, když jsme byli v Tokiu, před založením Super Panda Circusu, obešli jsme za večer deset podniků. V každém jsme ochutnali jeden drink, který jsme ani celý nedopili. V Japonsku jsou ale hrozně vysoké ceny a byl to finanční úlet. Nebáli jsme se školení od kolegů, nakoupili jsme spoustu knížek o barech a prostě zkoušeli, co funguje.
Super Panda Circus je tedy inspirovaný Japonskem, Bar, který neexistuje New Yorkem. Co stojí za ostatními podniky?
Před založením Super Panda Circusu jsme sice byli v Tokiu, ale musím říct, že tento bar je pravým opakem japonské kultury. Japonci jsou více konzervativní a Panda je fakt úlet. Před otevřením Baru, který neexistuje jsme hodně cestovali, potom to kvůli povinnostem nešlo a nám to chybělo, proto jsme otevřeli bar, který má za úkol přenést člověka do jiného světa. Na místě 4pokojů dříve stával starý nonstop a my ho chtěli nahradit nonstopem na úrovni. Od té doby jsme ale otvírací dobu trochu změnili a například už nemáme kuchyni otevřenou do 5 do rána. Slast měla být původně restaurace s klubem. Pro inspiraci jsme projeli velkou část Ameriky – Las Vegas, Los Angeles…Potom jsme ale zjistili, že bychom naši vizi finančně neutáhli. Kdo ví, kam se Slast ještě vyvine.
Bar, který neexistuje jste založili před deseti lety. Jak se od té doby změnila česká barová scéna?
Pamatuji si, jak jsme začínali a udělali si krátký barmanský kurz. Ukázali nám přípravu deseti drinků, všechny stály 70 korun a nikdo nepočítal s tím, že by zákazníci měli zájem o něco jiného. My jsme do našich barů připravili seznam asi 300 lahví a snažili jsme se je sehnat od českých prodejců. Většina distributorů nám odepsala, že poptávku nemůžou splnit, jeden nám dokonce jako odpověď poslal 50 nejprodávanějších lahví s tím, že nám to bude stačit. Dnes už by takový problém nenastal, poptávka po dobrých a různorodých věcech je stále větší a větší.
Jak vaše podnikání ovlivnil koronavirus?
Já mám za to, že na dobrou analýzu a zhodnocení situace potřebujeme delší dobu, alespoň rok nebo dva. Spousta zaměstnanců z gastronomie kvůli koronaviru odešla. Na druhou stranu si myslím, že možná je to vylidnění i k něčemu dobré, protože hodně lidí, co v tomto oboru dělá v sobě nemá pohostinnost. Pro mnoho restaurací bude podle mě následující období nejtěžší ze všech. Chodí mi teď hodně nabídek na koupi podniků, jejichž vlastnící už to neutáhnou.
Přemýšlel jste někdy nad tím, že byste otevřel bar i v jiném městě?
Přemýšleli jsme nad tím mnohokrát. Dokonce jsme jednu dobu plánovali otevřít podnik v Barceloně. Je pravděpodobné, že se postupem času někam přesuneme, ale nedokážu říct kam a kdy.
Nedávno vám vyšla knížka Šéfové jsou kok*ti, komu byste ji doporučil?
Ta knížka byla určena hlavně pro mě. Napsal jsem si tam věci, co bych chtěl říct sám sobě (smích). Jinak si ji může přečíst každý, kdo má tři hodiny času, protože není moc dlouhá. Myslím se, že role šéfa si zaslouží celospolečenskou diskusi. Ne, že bych ji chtěl touto knížkou vyvolat, ale o tom, jak má vypadat správný vedoucí by se mělo víc mluvit.
Vystudoval jste psychologii spolu s politologií. Nelitujete, že se nakonec těmto oborům nevěnujete?
Myslím si, že se nakonec věnuji tomu, co jsem vystudoval. Pamatuji si, jak jsem byl v prváku na politologii a náš vyučující se zeptal, co si myslíme, že nejčastěji dělá absolvent politologie. Ředitele hypermarketu. Tam se dá teorie moci nejvíce upotřebit. Náš tým má 150 až 200 lidí a určitá politika je tady potřeba. Co se týče psychologie, rozhodně se mi v práci hodila.