Když si budete potřebovat přivolat sanitku, hlas operátorky, který se ozve v telefonu, může patřit Janě Šťastové. Jako operátorka Krajského zdravotnického operačního střediska Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje pracuje téměř dvacet let. „Nikdy nevíme, kdo zavolá a v jaké situaci se ocitneme. Od hovorů, které ani na tísňovou linku nepatří, přes banality a méně závažné stavy až po situace, kdy jde lidem opravdu o život. Jeden operátor průměrně vyřídí 80 až 100 hovorů za směnu,“ říká Jana Šťastová.

O pracovnících dispečinku zdravotnické záchranné služby se nejčastěji mluví jako o operátorkách. Je to skutečně tak, že mezi sebou máte samé kolegyně?

Už dávno neplatí, že by na operačním středisku byly pouze ženy. V současnosti na operačním středisku Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje pracuje v různých typech úvazků 28 žen a 11 mužů.

Vaše práce je bezesporu náročná především psychicky. Jaké předpoklady by podle vás měli mít operátoři dispečinku ZZS?

Určitě tady nejde pracovat bez toho, aniž by ta práce člověka bavila. To je základ. K důležitým vlastnostem operátora patří schopnost rychle se rozhodnout, samostatnost, spolehlivost, dobré komunikační schopnosti a mnoho dalších.

Kdybyste měla představit váš pracovní den, jak vypadá? A dá se vlastně nějaký den popsat jako „běžný“?

Operační středisko pracuje nonstop. Směny operátorů jsou dvanáctihodinové. Střídáme se v sedm hodin. Na našem středisku je zavedeno dvoustupňové řízení, což znamená, že část operátorů obsluhuje tísňovou linku a část operátorů řídí výjezdové prostředky. Takže náplň pracovního dne se odvíjí od toho, kterou činnost vykonáváme. Nikdy nevíme, kdo zavolá a v jaké situaci se ocitneme. Od hovorů, které ani na tísňovou linku nepatří, přes banality a méně závažné stavy až po situace, kdy jde lidem opravdu o život. Jeden operátor průměrně vyřídí 80 až 100 hovorů za směnu. Nejde ale jen o hovory z linky 155, ale také o konzultace posádek, avíza do nemocnic nebo komunikaci s ostatními složkami integrovaného záchranného systému.

Co vy osobně vnímáte na práci operátorky jako nejnáročnější?

Asi tu komunikační složku. Dobrat se za minimum času maxima potřebných informací. Bez emocí a stresu…

Proč jste si tuto práci vybrala?

Práce si vybrala mě. Ve výjezdové skupině nebylo volné místo, tak jsem nastoupila na operační středisko. A zůstala, s přestávkou na rodičovské dovolené pracuji na operačním středisku 19 let.

Pomáháte lidem, instruujete je, co mají na místě nehody či neštěstí dělat, ale sama je nevidíte a pracujete s informacemi, které vám řeknou. Pro mnoho lidí asi nepředstavitelné. Bylo potřeba si na toto ze začátku zvyknout?

Ano, radit v situacích, kdy nic nevidíte, je opravdu hodně těžké. Pokud volající spolupracuje a odpovídá na položené otázky adekvátně, pak jsou ty situace o dost jednodušší. Operátor si dění na místě události ozřejmí celkem rychle. Těžké jsou ale chvíle, kdy se s volajícím nedá domluvit takřka na ničem, a přitom jde o závažný stav, kdy je někdo ohrožen na životě. Pak už je to o pevných nervech, intuici a zkušenostech.

Jak se vyrovnáváte s tím, že třeba nevíte, jak to s pacientem dopadlo? Nebo máte možnost dozvědět se i závěr příběhu, u kterého jste pomáhala?

Osudy našich pacientů nás zajímají. V době GDPR to ale s údaji není jednoduché. V poslední době se hodně pěkných konců dozvídáme prostřednictvím poděkování, která na záchranku přicházejí.

Za pár dní budou Vánoce a Silvestr. Jak se v souvislosti s vánočními svátky a silvestrovským veselím mění případy, které řešíte?

Případy se vlastně moc nemění. Typický pacient záchranné služby je dnes starší nemocný člověk. A ti naši pomoc potřebují v průběhu celého roku pořád stejně. Je ale pravda, že přes svátky řešíme víc úrazů a nehod a pak také bolesti břicha, nevolnosti a zhoršené stavy u psychiatrických pacientů.

Jak vypadá Silvestr z pohledu operátorů tísňové linky 155. O kolik oproti běžným dnům narůstá počet výjezdů?

Do půlnoci bývá na tísňové lince relativně klid, po půlnoci se ovšem počet telefonátů rapidně zvýší. Zatímco v jiných dnech evidujeme od půlnoci do šesti hodin ráno v jihomoravském regionu přibližně dvě až tři desítky výjezdů, 1. ledna to bývá za stejnou dobu osmdesát až sto. Nejčastěji vyjíždíme k úrazům způsobeným nadměrným požitím alkoholu, ať už jsou to pády, nebo potyčky. Na Silvestra pije většina lidí a pro nás tím pádem skutečně padají rekordy, co se počtu výjezdů týče. Samozřejmě výjimkou nejsou ani intoxikace, tedy otravy alkoholem, bohužel někdy se týkají i velmi mladých lidí, respektive dětí, to je alarmující.

Na co byste u lidí apelovala, aby si dali během vánočních svátků a silvestrovského veselí pozor?

Aby si užívali sváteční pohodu s rozumem a mírou. Aby se ta sváteční atmosféra neproměnila nepozorností ve smutek.

Zatímco v některých profesích si lidé přes Vánoce vezmou dovolené a firmy přeruší provoz, na dispečinku to tak udělat nejde. Jak vypadají Vánoce na dispečinku pro ty, kteří 24. prosince slouží?

Služba je to jako každá jiná, avšak obohacená o sváteční dobroty a drobné dárečky.

Budete letos na Vánoce také v práci?

Ano, 25. prosince budu mít denní službu.