Exkluzivně pro Brňana: Martin Hovorka

Ředitel brněnské zoo představuje letošní novinky a komentuje aktuální nelehkou situaci.

  • Foto

    Zoo Brno

Několikrát v průběhu minulého roku kvůli covidu zavřeli a za nových podmínek opět otevřeli. Teď v brněnské zoologické zahradě čekají, až budou opět moci přivítat návštěvníky. Za minulý rok totiž na tržbách přišli o osm milionů, což má podle ředitele Martina Hovorky dopady nejen na plánované investice, ale i záchranné programy a vzdělávací aktivity zoo.

V brněnské zoologické zahradě na letošní rok plánujete několik novinek. Na jaké nové zvířecí druhy se mohou návštěvníci těšit?
Teď se soustředíme především na zkvalitnění chovu jednotlivých druhů. Takže nových druhů letos tolik nepřibude. Z těch nejzajímavějších určitě můžeme zmínit, že bychom rádi přivezli zoborožce, které jsme tady ještě nechovali a jsou to velice krásní ptáci z Indonésie, potom lemura korunkatého a z domácí fauny chceme lidem ukázat, jak vypadá zmije, protože velmi často se na nás obracejí, že mají zmiji na zahradě, a ptají se, co s tím mají dělat. Když se podíváme na fotku, zjistíme, že je to většinou užovka. Mimochodem, víte, kolik máme v brněnské zoologické zahradě zvířat? V současné době je jich tu něco málo přes dva tisíce a máme přes 300 druhů.

Plánujete také do Brna přivézt samce žirafy a samici tygra sumaterského z Indonésie. Jak složité vyjednávání to v případě tygra je a co vše obnáší?
Když jsem do zoo nastoupil, byl tady starý výběh, ve kterém se tygři střídali, jinak pobývali v kleci v zázemí. Takže jsme jim postavili úplně nový výběh. Do té doby, když tygři byli v tristních podmínkách, tak se množili, jakmile jsme jim postavili nový výběh, bohužel to přestalo. Mají bazén, velký výběh a pěkné zázemí, ale rodičovský pár, který byl velmi plodný, byl už starý a musel se obměnit. Sice jsme dostali tygřici, ale za celou dobu nebyla schopná dát mláďata. Začali jsme shánět, odkud bychom tygřici mohli dovézt, protože v Evropě se mezitím chov tygrů sumaterských dostal do poměrně velké krize. Zaměřili jsme se tedy na původní oblast – Indonésii. Na tom pracujeme už třetí rok a doufáme, že to letos dopadne. Je to velmi složitý proces. Navštívila nás i indonéská velvyslankyně, která napsala dobrozdání, jestli jsme schopni se o tyto tygry postarat. Zároveň jsme za tygry museli sehnat výměnu. Za tygry se neplatí, ale vyměňujeme je za sněžné levharty. Ti však nejsou z brněnské zahrady, ale do Indonésie poputují z Jihlavy a Berlína. Indonéská tygřice zůstane u nás v Brně, abychom měli chovný pár, a tygr by šel do Jihlavy.

A jak to vypadá se lví rodinkou, kde zatím zůstávají mláďata Akashinga a Anoona narozená na konci roku 2017?
Lvi obecně vytvářejí smečku, kde jsou lvice, lev a mláďata. Ale jakmile se narodí samci, musí ze skupiny odejít. Naši lvi už měli odjet, ale stejně jako koronavirus komplikuje transport nových zvířat do brněnské zoo, je to stejné i s odvozem zvířat. Čekáme, až se celá situace zklidní a pak odjedou každý do jiné zoo.

K oblíbencům dlouhodobě patří mláďata ledních medvědů. V zoo je teď ve výběhu samotná medvědice Cora. Je ještě šance, že k ní seženete samce a bude mít opět mláďata?
S Corou, která odchovala pět mláďat, jsme měli velký úspěch, což paradoxně komplikuje situaci. Když samec Umca, otec mláďat, uhynul, zažádali jsme o samce, alespoň na spáření. Rádi bychom ho přivezli už v lednu a byl by u nás tak do června. To opět ztěžuje covid, ale je tady ještě jeden problém. Chov ledních medvědů řídí koordinátor z Evropské asociace zoologických zahrad, který sleduje jednotlivé linie – rodiče a potomky. A je obava, že když se příliš množí jedna linie, nedá se křížit s ostatními, takže se vyžaduje jen určitý počet mláďat. Cora, které už je 22 let, jich dala už pět, takže už není tak velký zájem na tom, aby měla další. Nicméně upravili jsme výběh, abychom splňovali určité podmínky, a máme přislíbeno, že nám samce přidělí. A ještě jsme se pojistili, když z Brna do německého Rostocku odcházela Noria, nejmladší potomek Cory. Ta je pořád naše, a když bychom nemohli založit nový chovný pár s Corou, vrátila by se Noria a hledali bychom samce pro ni. 

Když se ohlédneme za loňským rokem. Jaké dopady mají protikoronavirová opatření na brněnskou zoo?
V loňském roce jsme zaznamenali propad návštěvníků kolem 80 tisíc, což představuje zhruba osmimilionovou ztrátu na tržbách. V předchozích letech se nám podařilo našetřit aspoň nějakou rezervu, takže letošek snad utáhneme. Pokud by se však situace se zavřením zoo měla opakovat, budeme muset snížit aktivity. Na to by doplatily především záchranné programy, populárně-naučné a vzdělávací aktivity. Kromě zvířat u nás v zoo se staráme i o ohrožená zvířata v jejich původním prostředí – mořské želvy, jeřáby mandžuské nebo východní orly. Tyto záchranné programy se financují právě i z návštěvnosti a také ze vzdělávacích akcí a přednášek. Tím, že se tyto akce teď nekonají, je nejvíc ohrožená ochrana zvířat, která žijí v původních lokalitách, protože finanční prostředky ubývají.

Jsou i tak v plánu nějaké investice na letošní rok?
Samozřejmě se i v plánovaných investicích projeví dopady koronaviru. Měli jsme v plánu řadu projektů, ale máme zkrácený rozpočet o tři a půl milionu, což je poměrně hodně. Budeme bojovat, abychom přežili, ale pokud nebude návštěvnost, bude to horší. Chceme dokončit venkovní výběh pro šimpanze, měli jsme původně začít stavět i vnitřní ubikaci, ale na to bohužel nejsou peníze. Pak to spíše bude ve znamení drobných úprav a vylepšování. Chtěli bychom postavit lepší voliéru pro noční dravce a také navrátit pštrosy do safari. Investice do ubikace není příliš velká, takže to bychom měli zvládnout a vrátit pštrosy do afrického výběhu, jak tady byli před deseti lety. Bude velmi záležet na tom, kdy otevřeme, a jestli budou chodit návštěvníci. Uvidíme, jak se bude vyvíjet druhá polovina roku. Máme připraveny plány na nové expozice, díky kterým bychom získali nové druhy zvířat, třeba už zmíněného sněžného levharta, ale to vše je otázka financí. V průběhu loňského roku se měnila opatření, podle kterých  mohly být zoologické zahrady přístupné. Část roku byly stejně jako nyní zcela zavřené, na jaře pak zůstaly zavřené vnitřní expozice, v prosinci jste mohli otevřít s omezenou kapacitou.

Až se bude opět rozvolňovat, jak by podle vás měla vypadat pravidla pro provoz zoologických zahrad?
My jsme připraveni otevřít kdykoli. Myslím si, že by se měl určit počet návštěvníků na
hektar. Když se po rozvolnění otevřelo, už jsme si vyzkoušeli, že u nás žádný problém s
přelidněním nebyl. Když se podíváme na park třeba v Lužánkách, je tam pomalu víc lidí než v
zoologické zahradě. Bohužel jsme v systému rozvolňování zařazeni ve stejné kategorii jako
muzea či botanické zahrady, i když to jsou uzavřené prostory. Optimální by bylo, kdyby se k
nám přistupovalo jako k zahradám. Zoo je rozlehlá, takže nepředpokládám, že by se stala
rizikovým místem pro přenos viru. Vláda s námi bohužel nekomunikuje, protože nejsem z
hlediska ekonomiky důležití.

Jako viceprezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad jste kvůli opatřením právě s vládou komunikoval. Tedy marně?                                                                                                              Ani nám neodpověděli. Oficiálně jsem psal na ministerstvo zdravotnictví, které nás jen odkázalo na ministerstvo životního prostředí, což jsme samozřejmě udělali, ale bez odezvy. Mají jiné starosti a zoologické zahrady je bohužel příliš nezajímají. V České republice je třicítka zoologických zahrad, z toho půlka je soukromá. Ty jsou na tom v podstatě nejhůř a mají problém s přežitím.

Pokud by chtěl někdo z příznivců brněnskou zoo podpořit, má možnost třeba pomocí adopcí zvířat. Byl o ně loni, když byla zoo zavřená, větší zájem?
Moc jim děkuji, protože oproti roku 2019, kdy jsme na sponzorských darech získali asi 1,5 milionu, jsme loni v koronavirové situaci obdrželi tři miliony korun. Pořádáme online přenosy komentovaných krmení zvířat, i když je zoo zavřená, ukazujeme, jak se zvířatům daří, takže jsem moc rád, že na to lidé reagují a podporují nás i finančně formou adopcí zvířat.

Která zvířata lidé podporují nejčastěji?
Několik let se na čele střídá surikata s vlkem arktickým a v poslední době je oblíbená také panda červená. Máme takové vzácné druhy, jako je třeba varan komodský, ale ten nezískává skoro nic. Teď vyhrály surikaty, předtím vlk arktický. Surikaty jsou hravé a vlků máme velkou smečku, takže je zajímavá na pozorování. 

Jsou zvířata hraví i teď bez návštěvníků, nebo některým vyloženě chybí ruch v zoo?
Je to velice rozdílné. Když jdu kolem surikat, zastavím se u nich a hned na mě reagují, protože jsou právě na větší provoz v zoo zvyklé. Drápkaté opičky také okamžitě reagují na jakýkoli pohyb. Stejně tak vlci sledují své okolí. Ale třeba žirafy nebo lvi se chovají, jako by se nic nedělo. 

Fotogalerie: 
Zdroj: 
Brňan (ZAZ)