Přes tři sta tisíc lidí zamíří ročně do brněnské zoologické zahrady na Mniší hoře podívat se nejen na oblíbenou lví rodinu a medvědy, ale na mnoho dalších zvířat. Kdo z obyvatel brněnské zoologické zahrady letos v srpnu oslaví 40. narozeniny, kdo je největší jedlík a kdo se nejraději předvádí? To prozrazuje mluvčí zahrady Michal Vaňáč.

K největším oblíbencům mezi návštěvníky v poslední době patří lví rodinka. Spolu s rodiči jsou ve výběhu lvíčata Anoona a Akashinga narozena na konci roku 2017. Můžeme o nich vlastně ještě mluvit jako o lvíčatech, nebo už se z nich stávají dospělí lvi?

Určitě o nich jako o lvíčatech stále mluvit můžeme. Už kvůli odlišení od rodičů. Je však pravda, že rostou jako z vody a Kivu a Lolka co do velikosti rychle dohánějí. Navíc už jsou velmi dobře rozeznatelní i navzájem, protože na Akashingovi je patrná hříva.

Jaká je ve výběhu v současné době situace? Mohou zůstat spolu s rodiči, nebo se v budoucnu budou muset přestěhovat do jiného výběhu?
Zatím jsou stále všichni spolu a většinu času spolu velmi dobře vycházejí. Jak sameček Akashinga roste a sílí, je možné, že v době říje nastanou potyčky. Máme ale lví expozice koncipované tak, že ho nebude problém oddělit do odstavného výběhu.

Nemáte nějaké indicie, že by se brzy mohla narodit další lvíčata?
V tuto chvíli to neočekáváme, ale do budoucna to nemůžeme vyloučit.

Co bude se lvy do budoucna? Plánujete, že v brněnské zoo zůstanou všichni, i pokud by se narodila další mláďata a založíte tady velkou smečku?
Tuto otázku budeme řešit, ale není to nic jednoduchého. Záleží to na dohodě s koordinátorem chovu a také na případném zájmu dalších zahrad. Tím nemám na mysli jen zoo v České republice, ale hlavně v celé Evropě.

Přesuňme se k medvědím výběhům. Když mají lední medvědi mláďata, je to pro návštěvníky zoo velký tahák. Teď je ve výběhu jen samice Cora. Kdy k ní přibude partner?
Aktuálně máme před sebou v této souvislosti hodně práce. Už na jaře jsme provedli přímo v expozici ledních medvědů vrty, abychom věděli, jak to tam vypadá se skalnatým podložím. Na základě toho jsme následně vypracovali plány na úpravu – měl by se zvětšit bazén, upravit povrch stěn. Nyní čekáme na posouzení odborníků. Jakmile budeme mít vše schválené, můžeme se pustit do úprav. Nejprve náš čeká přístavba odstavného výběhu, kam následně přesuneme Coru, a poté přijdou na řadu stavební práce v expozičním výběhu, který znají i návštěvníci. Pokud se nám vše podaří udělat letos, máme možnost ještě před další sezonou získat samce ledního medvěda ke Coře.

Na začátku července jste bohužel kvůli jeho zdravotnímu stavu museli uspat kamčatského medvěda Jelizara. Jak to do budoucna bude s chovem hnědých medvědů, když ve výběhu zůstala jen samice. Budete k ní shánět jiného partnera?

O situaci v chovu medvědů kamčatských průběžně informujeme vedoucího evropského záchovného programu, se kterým konzultujeme také další postup. Týká se to pochopitelně také Jelizarova úhynu. Byli bychom ale rádi, kdybychom medvědů kamčatských měli více. Tímto směrem se ubírají naše budoucí úvahy.

Pojďme se podívat na nějaká NEJ obyvatel brněnské zoo. Kdo je v zoo nejstarší?

Jako první se mi vybaví šimpanz Fáben. Za chvíli se dožije 40 let – narodil se 27. srpna 1979.

Kdo se před lidmi nejraději předvádí?

To bude Sema, náš samec lachtana medvědího. Komentovaná krmení s tímto krasavcem vždy stojí za to.

Kdo je naopak samotář?
To bude zřejmě samec kakadu palmového. Má za sebou docela pohnutý osud. K nám se dostal poté, co ho úřady zabavily pašerákům.

Prozraďte, kdo je největší jedlík?

Možná trochu překvapivě je to bizon. Za rok spořádá až osm tun potravy.

Dá se říct, kdo je u návštěvníků největší oblíbenec?

Pokud pomineme lvy a mláďata obecně, tak jsou to surikaty, vlci arktičtí a lemuři kata. Právě tyto tři druhy si lidé nejčastěji adoptují nebo přispívají na jejich chov.

Má brněnská zoo mezi zvířaty nějakou raritu, která se v jiných zoo často nevidí?

Takových zvířat je poměrně dost. Namátkou mě napadají například klokani žlutonozí, severní poddruh želvy pavoukovité, kterou rozmnožujeme jediní v Evropě, baramundi australský nebo bahník australský. Poslední dva druhy jsou novinkou letošní sezony a jsou k vidění v akváriích v Exotáriu.

Na letošní sezonu jste otevřeli novou expozici Žijí tu s námi. Můžete ji představit pro ty, kteří letos v zoo ještě nebyli?

Je speciální v tom, že se zaměřuje na domácí faunu, tedy na zvířata, která běžně žijí v České republice, ale lidé je nemusí znát, protože bývají špatně pozorovatelná. To se týká hlavně jezevce lesního. Kromě ptáků, jako je zvonek nebo strnad, tu pak své místo našly i krásně zbarvené a u nás kriticky ohrožené ještěrky zelené. Expozice se nachází ve vstupním esíčku za hlavními pokladnami a je tak vůbec první, kam se mohou návštěvníci vydat.

Na jaké akce během léta můžete návštěvníky zoo pozvat?

V pondělí 29. července nachystáme Mezinárodní den tygrů a prázdniny zakončíme největší letní akcí, kdy 31. srpna poděkujeme všem adoptivním rodičům a sponzorům. V září nás pak ještě čeká Den hantezoo [hantecu], Evropská noc pro netopýry a běh brněnskou zoo.

V následujících letech zoo čekají velké novinky. V plánu je vybudování nového parkoviště, vstupu, lanovky. Jaké nové expozice vybudujete?

Nejblíže k otevření je expozice Výlet do pravěku, kterou si oblíbí zejména milovníci mamutů a dinosaurů. Doufáme, že bychom ji mohli zpřístupnit už tento rok. Letos by snad měla být dokončena také venkovní expozice pro šimpanze. Už tradičním evergreenem je nový vstup a parkoviště. Zpracováváme všechny potřebné dokumenty, ale u těchto velkých investic záleží na dohodě s naším zřizovatelem.

Kolik lidí vlastně pečuje o zvířata v brněnské zoo? A mají zvířata přes největší vedra v létě nějaký speciální režim?

Ve vysokých teplotách speciální režim spočívá především v tom, že necháváme zvířata, aby si sama vybrala nejvhodnější místo, kde je přečkají. Pokud je to potřeba, tak otevřeme vnitřní ubikace, kde je chládek. Samozřejmostí je neustálý přístup k vodě. A když už jsem u té vody, tak alpaky, vikuně nebo tapíry také sprchujeme. Máme velkou výhodu v tom, že prakticky všude na Mniší hoře jsou stromy, takže máme dostatek stínu jak pro většinu zvířat, tak pro návštěvníky. Celkově v zoo pracuje stovka lidí, v tom jsou započítáni jak pracovníci přímo v zoo, tak ti, kteří sídlí v SEV Hlídka na Špilberku, v záchranné stanici v Jinačovicích a v prostorech v Radnické ulici. Přímo o zvířata se stará asi třetina zaměstnanců.

Na jaká letošní mláďata se návštěvníci mohou přijít podívat?

Je jich celá řada. K vidění jsou například malí velbloudi, vlčata, alpaka, kozorožci, los, jeřábi, sobi, bizoni, mary, klokani a určitě bych neměl zapomenout ani na mláďata u surikat.

Některá zvířata se v zoo nenarodila. Můžete uvést konkrétní případy, jak se k vám do zoo zvířata dostala?

Už jsem zmínil kakadu palmového zabaveného pašerákům. Stejnou cestou se k nám dostaly želvy zelenavé nebo želvy pavoukovité. U tohoto druhu jsme měli nejprve jen samce, ale podařilo se nám získat z Toronta i samici a nyní je rozmnožujeme jako jediní v Evropě. Zajímavý je příběh medvědů kamčatských. Jak samec Jelizar, tak samice Kamčatka byli sirotci, kteří do Brna dorazili z ruské zoo v Rostově na Donu.

Kdo z obyvatel zoo patří k vašim oblíbencům?

Není lehké někoho vybrat. Ale určitě musím zmínit vlky a všechna zvířata, která jsou něčím specifická. To jsou pro mě třeba manulové.

Jak dlouho v zoo pracujete jako mluvčí?

Jako mluvčí brněnské zoo pracuji od začátku roku 2018, na Mniší hoře však působím od června 2015.

Co obnáší práce mluvčího zoo a co vás na této práci baví nejvíce?

Skvělá je na ní rozmanitost, celé prostředí (včetně zvířat) a v neposlední řadě také lidé. Každý den je jiný a prakticky nikdy nejde dopředu říct, co mě bude ten den čekat. A pokoušet se lidem předávat nejdůležitější informace o ochraně zvířat je vlastně radost sama o sobě. V náplni práce mám předávání novinek novinářům, veřejnosti, správu sociálních sítí, webu, focení, tvorbu videí, pořádání akcí nebo navazování partnerství s jinými institucemi. Zapomenout nesmím ani na poměrně obsáhlou administrativu. Celkově mohu s klidným svědomím uvést, že i když to není vždy práce příjemná, je nesmírně krásná.

K práci mluvčího patří i informovat veřejnost o tom, když některé zvíře v zoo uhyne. Jak se s tím vypořádáváte? Berete to, jako když v rodině umře domácí mazlíček, nebo si zkrátka musíte zachovávat odstup?

Přesně to jsem měl na mysli, když jsem zmínil, že moje práce není vždy příjemná. Tohle k ní patří, už proto, že se snažíme být maximálně otevření a o všem informovat. Už na začátku jsem vědět, že takové situace přijdou a že se s nimi musím vyrovnat tak, aby všichni dostali včasné a nezkreslené informace. Snažím se k našim zvířatům přistupovat profesionálně a být na něco takového připravený, ale zároveň se musím přiznat, že ne vždy to vyjde a některá si prostě oblíbím víc, než bych měl. To byl příklad třeba samce ledního medvěda Umcy. Když uhynul, pamatuji si jako dnes, že to byla jinak moc hezká sobota, byl jsem zrovna v práci a musel vše zařídit. Nebylo to lehké.

Ať nekončíme negativně, vzpomenete si za dobu svého působení v zoo naopak na nějakou vtipnou příhodu?

Těch je naštěstí většina. Z poslední doby si vybavím například jeden zápis v chovatelském deníku: Do výběhu vlezl odpoledne ježek. Velký zájem žiraf. Z důvodu bezpečnosti ježka, byl chycen a odnesen do lesa.