Rodačka z Brna, která v roce 1991 získala tituly Miss Morava a Miss Sympatie. Poté se nevěnovala modelingu, ale coby „zběhlá“ studentka architektury setrvala v umělecké oblasti. Maluje obrazy či perokresby a aukce s výtěžkem pro kočičí útulky pořádá Romana Štrynclová od roku 2013. Bezmála deset let této charitativní činnosti přineslo útulkům v součtu už přes 400 tisíc korun.

Když shrnete svůj život – kolik času jste věnovala modelingu a kráse a kolik umění? Kdy a proč jste začala malovat?
Trochu záludná otázka (smích). Kráse se věnuji jako každá žena celoživotně. Nicméně moc času mi to nezabere – nelíčím se, preferuji přirozenost a hlavně se snažím udržet v kondici. V roli modelky jsem se v minulosti ocitla pouze párkrát, ale několik let jsem působila jako choreografka a měla jsem i svůj tým modelek a modelů. To mě hodně bavilo. Umění věnuji většinu svého času. Hodně maluju, chodíme na výstavy, sleduji dokumenty, čtu… Tvořím a jsem tvůrčí, takže i při vaření přemýšlím nad barvami a jak poté jídlo naaranžovat na talíř. Malovat a obecně tvořit jsem začala už jako malá, oficiálně jsem svoji kariéru zahájila výstavou v listopadu 2001 v Galerii Milana Zezuly v Městském divadle Brno a kavárně Galeryje.

Pravidelně pořádáte charitativní akce pro kočičí útulky. Kolik jste už jich navštívila a jak si je vybíráte?
Oslovuji prověřené útulky po celé republice. Koncem května zahájíme 25. aukci, tentokrát pro Opuštěné kočičí tlapky. S nimi spolupracuji už podruhé a stejně tak jsem před časem opět zopakovala akci i pro útulek Tibet. Většinu z útulků a depozit jsem navštívila osobně, protože mě zajímá, jak útulek funguje. A také jsem zvědavá. Momentálně je na světě 27 aukčních obrazů – 25 kočičích, FELIDAE pro SOS dětskou vesničku v Brně-Medlánkách a teď nedávno vznikl Volodymyr na pomoc Ukrajině.

Jaká je Volodymyrova historie?

Udělat výstavu a její výtěžek věnovat Ukrajině napadlo Laca Garaje a Galerii Platinium – tam také byly obrazy od asi třinácti výtvarníků vystavené. Hned jsem věděla, co a jak chci namalovat. Olejomalba modrého kocoura na žlutém pozadí vznikala asi měsíc, to je pro mě celkem rekordní rychlost. Svého majitele našel Volodymyr hned druhý den po vernisáži, což mě samozřejmě moc potěšilo.

Momentálně chystáte aukční projekt s Rosanou de Montfort, s níž se znáte již z období volby Miss Československo v roce 1991. Byly jste stále v kontaktu?
Ano, je to neuvěřitelné, potkaly jsme se před jedenatřiceti lety na Miss Morava. Pak jsme na sebe „narazily“ před rokem na sociálních sítích a hned jsme se domluvily na společné výstavě. Ta se uskutečnila v létě 2021 na Zámku Bílovec v Galerii Moritz, o kterou Rosana pečuje jako kurátorka. Naše první společná akce byla spojená s aukcí pro útulek Kočičí dům u Mourečka. Letos už za pár dní, konkrétně 22. května zahájíme společnou výstavu v Zámku Lysice.

Jak v Lysicích celý projekt odstartuje a co od něj můžeme čekat?
Nedělní vernisáž je naplánovaná od 15 hodin. Moc se těším! Budeme tam my dvě, zakladatelka Opuštených kočičích tlapek Anežka Štelclová, spisovatelka Lucie Hlavinková, která podle skutečného příběhu kočky Julči, ztvárněné na mém obraze, napsala pohádku, a kmotrem aukčního obrazu s Julčou se stane Robert Křesťan. Vtipné je, že v roce 1991 jsem coby novopečená Miss absolvovala s Druhou trávou šňůru koncertů po tehdejším ještě Československu a křtila kapele jejich novou desku. Dokonce jsem i zpívala, což opravdu neumím. Takže Roberta znám stejně dlouho jako Rosanu. A ještě tajná informace: v plánu je i prohlídka zámku.

Je obvyklé, že se dívky, dnes již ženy ze soutěží Miss přátelí a stále zůstávají v kontaktu? Máte s tímto světem ještě něco společného?
Při soutěži jsme se skamarádily s Michaelou Maláčovou, hodně jsme toho pak společně zažily a v kontaktu jsme dodnes. Občas se vídám s některou z Brňanek, s nimiž jsem spolupracovala na přehlídkách. Miss a podobné akce už dlouho nesleduju.

Do jaké míry vás ještě zajímá nebo láká modeling a móda? Jak vůbec vypadá váš šatník?
Popravdě, neláká mě vůbec. Spoustu let mám svůj styl. Mé skříni dominují šaty – převážně v černé barvě. Většinu jsem si vyrobila sama ze secondhandových úlovků. Preferuji pohodlí a mám pocit, že šaty jsou to nejpohodlnější oblečení. Takže i v lese na houbách mě na 99 procent potkáte v šatech.

Co si myslíte o trendu modelek, u nichž se dnes sází spíš na zvláštnost a výjimečnost než na klasickou představu o kráse?
Mám ráda osobitost. Ona i krása má spoustu podob, ale když se podíváte pozorněji, tak i ty zvláštní a netypické modelky matematicky zapadají do ideálu krásy. Jejich obličej odpovídá proporcím ideálního obličeje. Nedávno jsem postřehla nový trend, že se mezi mladými modelkami na mole objevují i zralé ženy. To se mi líbí.

Vedle výtvarného umění je vám blízký i svět literatury. Jak jste se seznámila s básnířkou Alenou Vávrovou a jak vznikla spolupráce se spisovatelkou Lucií Hlavinkovou?
Alenu znám díky básnické sbírce Královny slz a ostružin, kterou vybrala a uspořádala spisovatelka a básnířka Sylva Lauerová. V knize publikovalo své básně 44 současných básnířek a Sylva mě požádala, abych namalovala obraz na obal knihy. Mezi Alenčinými (tak se skutečně jmenuje) básněmi jsem našla spoustu kočičích a domluvily jsme se, že k nim začnu malovat obrazy – tak vznikla kolekce s názvem Souhvězdí Bohumila Hrabala. Obrazů je přibližně 70 a počítám mezi ně i ty aukční, k nimž dlouhou dobu Alenka psala básně.
S Lucií jsme na sebe často „narážely“. Obě žijeme v Brně a máme hodně společných známých. Můj kocour Amon byl v roce 2019 v knihkupectví Dobrovský kmotrem prvního dílu Sesterstva, konkrétně knihy Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola. Mimochodem, nedávno jsme křtili poslední, pátý díl Sesterstvo a síla moci. V průběhu mne napadlo, že by Lucie mohla psát pohádky k aukčním obrazům. Jsou inspirované skutečným příběhem zvířete, které útulek pro mnou malovaný aukční obraz vybere. První pohádka vznikla začátkem loňského roku a byla o Aresovi ze Záchranné stanice československých vlčáků, čtvrtou zveřejníme zanedlouho v Lysicích.
Musím ještě zmínit Pavlu Horákovou, českou spisovatelku a překladatelku, držitelku ocenění Magnesia Litera 2019 za prózu – a pochlubit se s ní. Poprosila jsem ji o kočičí povídku a napsala pro mě tři. Na začátku května jsme instalovali výstavu v knihovně Obora ve Skalici nad Svitavou. Vzala jsem tam i tisky kočičích komixů, které jsem kdysi kreslila. Teď tam na zdi visí vedle sebe Lauerová – Vávrová – Horáková.
Na vašich plátnech se často objevují kočky, což není náhoda. Přesto – nechystáte i nějaké další kolekce, kde by kočky nemusely být v hlavní roli?
Nově jsem vytvořila pár obrazů a nazvala je Irealismus. Popsat by se daly tak, že kočky utekly a zůstalo pozadí. Chystám také kresby k básnické sbírce Sylvy Lauerové. To je pro mě velká inspirace. Ale zatím to funguje následovně: když maluju, tak jsem spokojená, a pokud maluju kočky, jsem šťastná. Mám dojem, že kočky a barvy jsou nevyčerpatelné téma.

Být výtvarníkem je svobodné zaměstnání. Jakou to chce mít disciplínu? Kolik hodin denně tvoříte a v jakém režimu?
Snažím se celý den něco dělat. A když nedělám nic, tak vím proč. Nemaluji každý den, na samotné malování musím mít klid a potřebuju se soustředit.

Kde se lze momentálně s vašimi pracemi potkat?

Mám stálou výstavu v ambulanci plastické chirurgie v Řečkovicích, pár mých koček do konce června obsadilo knihovnu v Oboře ve Skalici nad Svitavou a od konce května do konce června nás čeká Zámek Lysice.
Ale hlavně! Spousta mých koček je k vidění v kočičí kavárně Kočkafé Schrödinger v Brně na Kolišti. Musím říct, že se mi splnil sen. Toužila jsem po kočičí galerii, ale tajně jsem si říkala, že by byla ještě lepší kočičí kavárna. Proto srdečně zvu do Galerie FELIDAE v Kočkafé Schrödinger – je otevřeno každý den. Prohlédnete si obrazy, pohladíte živé kočky a dáte si něco dobrého.

Zároveň bych všechny ještě ráda pozvala na křest básnické sbírky Aleny Vávrové. Po dlouhé době bude opět v Brně. V neděli 29. května od 14 hodin v knihkupectví Barvič & Novotný pokřtí sbírku „Buď jak buď" a na housle zahraje Luděk Běťák. V 17 hodin se Alenka přesouvá na Skleněnou louku, kde pokřtí knihu „Vetus via vivat“.