Kolonie moderní architektury v Evropě v letech 1927–1932 je projektem s nadnárodním přesahem. V projektu jsou zapojeny celkem čtyři země – Německo (Stuttgart, kolonie Weissenhof), Polsko (Vratislav, kolonie WuWa), Česká republika (Praha, osada Baba a Brno, kolonie Nový dům) a Rakousku (Vídeň, kolonie Lainz). Ve všech těchto městech se po první světové válce snažili architekti najít dostupné řešení nedostatku vhodného bydlení a postavili domy, které byly ukázkou řemeslné a architektonické zdatnosti. Tyto kolonie jsou nyní důležitým místem v dějinách evropské architektury, neboť jde o přenesení modernistických teorií do praxe, dokládají vývoj bydlení a zároveň odráží různé politické a sociální poměry dané země.

„Získání označení Evropské dědictví pro kolonii Nový dům dokládá význam a zároveň celoevropský rozměr tohoto architektonického díla. Jsem hrdý, že brněnská památka patří mezi jeden ze 48 objektů v Evropě, které se titulem Evropské dědictví mohou pyšnit. Původně výstavní kolonie navíc v současné době poukazuje na důležitost památkové ochrany, bez které jsou podobné památky často degradovány přestavbou,“ uvedl náměstek Tomáš Koláčný, který má oblast kultury a památkové péče v gesci.

Kolonie Nový dům vznikla v roce 1928 jako součást Výstavy soudobé kultury v Československu. V brněnských Žabovřeskách měla vzniknout podle návrhů předních domácích architektů skupina šestnácti malých rodinných domů, a to po vzoru stuttgartského sídliště Weissenhof, jehož výstavbu řídil o rok dříve Ludwig Mies van der Rohe za pomoci světových architektů (Le Corbusier, Walter Gropius, Hans Scharoun atd.). Brněnské výstavby se chopil Čeněk Ruller a František Uherka spolu s architekty Bohuslavem Fuchsem, Jaroslavem Gruntem, Ernestem Wiesnerem a dalšími. Cílem bylo postavit domy pro střední třídu kubického tvaru, na kterých by byly předvedeny novinky v oblasti materiálů a dispozičního řešení. Původní myšlenka domů, v jejichž středu se nachází park, již dnes není patrná kvůli soukromému vlastnictví staveb. Změnil se také vzhled domů a v dnešní době je těžké rozpoznat jejich funkcionalistickou minulost. 

Označení Evropské dědictví sahá do roku 2006, kdy vzniklo jako mezivládní iniciativa 17 evropských států. O pět let později byla původní iniciativa přijata rozhodnutím Rady Evropy a Evropského parlamentu pod názvem Označení Evropské dědictví (European Heritage Label) s cílem propagovat evropský rozměr pamětihodností, jejich zpřístupnění co nejširší veřejnosti a zajištění kvalitních informačních, vzdělávacích a kulturních aktivit, které vyzdvihují úlohu a místo pamětihodnosti v evropských dějinách.

Prvním českým statkem, který byl na prestižní seznam zapsán, se stal Přemyslovský hrad a Arcidiecézní muzeum v Olomouci. V roce 2020 na seznam přibyl státní zámek Kynžvart a v rámci nadnárodní žádosti Vilové kolonie Evropy 1927–1932 také pražská osada Baba a brněnská kolonie Nový dům. Celkem nese označení Evropské dědictví 48 památek po celé Evropě.