Český divadelní a filmový herec a dramatik, ale také autor, producent a principál Divadelního spolku Frída. Mohl být také slavným sportovcem. Dvojnásobný mistr republiky v jachtingu bojoval dokonce o účast na olympiádě… To je Martin Trnavský (53), divadelník s duší sportovce.

V roce 1999 jste založil vlastní Divadelní spolek Frída. To chtělo notnou dávku odvahy, která se vyplatila. Hrajete už víc než dvacet let a úspěšně. Kde všude na divadle Vás diváci mohou vidět?

Byl jsem mladý a chtěl si dělat divadlo po svém. Nejzásadnějším faktorem mého rozhodnutí byl impuls Bolka Polívky, který mi nabídnul klíče do svého divadla. Zhruba na deset let se stalo naší domovskou scénou. Po čase jsme se přesunuli do divadla Reduta a občas se se objevíme s komornějšími věcmi i na Šelepce.

 Jaký je váš repertoár? Máte přehled, kolik vás navštívilo diváků?

Za dvacet čtyři let jsme vyprodukovali dvacet dva našich autorských představení, se kterými hlavně objíždíme divadla a kulturní domy po celé České republice. Statistiky si nějaké vedeme. Naše představení už vidělo zhruba osm set tisíc diváků.

Jste autor, herec, producent, principál. Jak to všechno stíháte?

Nejsem na to sám. Máme skvělý tým lidí, bez kterého by to nefungovalo. Produkční Marcelu Mikyskovou, která komunikuje s okolím, Jakuba Nvotu, který je už delší dobu hlavním scénáristou a režisérem Frídy. Skvělou techniku… tím mám na mysli zvukaře, osvětlovače a ostatní důležité parťáky.

Excelujete ve one man show Fachman. Proč by lidé měli přijít na tuto romantickou komedii ze stavebního prostředí?

To nevím, ale je fajn, že zatím chodí. Bez nich bychom neexistovali tolik let. Snažíme se v našich představeních reagovat na dění kolem nás. Samozřejmě to musí být zábavné, což neznamená, že se budete celou dobu jen bezmyšlenkovitě smát. Myšlenku a pointu nesmí komedie nikdy postrádat. Jinak to není humor, ale dovádění.

 Kdybyste si mohl vybrat svůj život: byl byste fachman nebo literární vědec? (poznámka redakce: Fachman – zedník je malým člověkem toužícím po štěstí. Jeho manželství se rozpadá díky duševní poruše jeho ženy, která po autonehodě uvízla svojí myslí mimo reálný svět. Fachman se snaží proniknout do jejího světa a vede dialog s literárním vědcem.)

Já jsem tak trošku Fachmanem, stejně tak hercem v další naší one man show Kolega Mela Gibsona a učitelem v Rapperovi. Všechny naše komedie vychází a reagují na situace, zkušenosti a zážitky z našeho života a okolí.  A já celý život rád ochutnávám. Nemám rád stereotyp, takže se snažím být vším. A když o tom třeba nic nevím, tak alespoň předstírám, že vím. Každý dobrý herec musí být dobrý lhář, jinak to prokouknete.

Ve Fachmanovi jste sám na jevišti hodinu a půl. V jakých představeních raději hrajete? Sólových nebo těch s dalšími postavami?

Vytvořit triptych one man show byla výzva. Za tu dobu, co existujeme, hledáme pro repertoár divadla pořád nějaká témata a žánry… a mně nevadí být na jevišti sám. Mám rád všechno. Partneřina mi není cizí a představení, kdy je na jevišti víc herců v mém životě převažují. Do monodramat se jen tak někdo nepouští. Jednak je to těžká disciplína a za druhé v celosouborových divadlech se pouze jednomu herci prostor moc nedává. Jde tam hlavně o soubor. Je to logické.

Připravujete ve Frídě nějaké novinky… Prozradíte nám něco o nich?

Ano zkoušíme… V březnu na moje narozeniny budeme mít premiéru naší další autorské hry Postradatelní. Jakub Nvota napsal text, ve kterém budeme po delší době hrát s Radimem Novákem, který to se mnou celou dobu táhne. A znovu je to reakce na naše životní období, kterým si procházíme. Jakub nás zná do morku kostí, a tak se bavíme na tom, jak ten příběh ušil ze zkušeností a znalosti našich charakterů, povah a životů. Asi to bude velká sranda, protkaná kapkou melancholie.

Je o Vás známo, že jste nadšený sportovec a ze sportovních disciplín jste vyzkoušel kdeco. Do čeho všeho jste se pustil?

To bych nudil… Tenis, jachting a teď hlavně golf. To jsou moje tři pilíře, kterým jsem se věnoval ve svém sportovním životě nejvíc. A taky chodím třikrát týdně cvičit. Brzy ráno. Od 6:30. Čeká na mě trenér, jinak bych se nedonutil. Musím tam jít, ale nechce se mi.

A jaký sport u Vás vévodí v současnosti?

Golf. Celý život jsem říkal, že je to zkažená procházka. Nikdy neříkej nikdy. Trénuju s trenérem i bez něj skoro každý den. Buď venku nebo teď v chladných dnech v hale na simulátoru. Bydlíme kousek od hřiště. Den má dvacet čtyři hodin. Pokud si ho dokážete rozložit, na všechno si čas najdete. Člověk nesmí být líný. To já nikdy nebyl. Když se pro něco rozhodnu, málokdo mi stačí.

Prý jste chtěl studovat i Fakultu tělesné výchovy a sportu. Proč to nakonec nevyšlo?

Protože přijímací zkoušky na umělecké školy jsou o pár měsíců dřív… a byl jsem přijat. To bylo rozhodující. A hlavně mi to přišlo exotické. Zajímavé. Do té doby jsem byl v divadle jen dvakrát. S maminkou na baletech Brouk pytlík a Labutí jezero. To, že jsem se přihlásil na přijímací zkoušky na JAMU, byla sázka s kamarády. A náhodou mě přijali.

Dokázal byste žít bez divadla?

Asi ano. Když s tím zítra skončím, žádné motivační demonstrace nebudou. Všichni jsme nahraditelní. Až zjistíme, že nemáme co říct nebo nás to přestane bavit, odejdeme a vyčistíme prostor.

Zítra bude Štědrý den. Máte rád advent a Vánoce?

O dárcích už to zaplať pánbůh není, ty si s rodinou dáváme průběžně celý rok. Naučili jsme se užívat si té atmosféry. Nehonit se na Štědrý den až do večera, sníst kapra, rozsvítit stromeček, rozbalit dárky a padnout únavou. Uděláme si trochu větší čas na sebe, na rodinu, to je nejdůležitější.

Nemůže chybět otázka, na čem si pochutnáváte při štědrovečerní večeři?

Rodiče dělají nejlepšího kapra, polévku a ovocný salát. To necháváme na nich. Já budu jen dolévat víno nebo rum. Rum do kávy, ta vůně je, skoro bych až řekl, adventní.

Jezdíte během vánočních svátků třeba na hory lyžovat, nebo dáváte přednost domácímu krbu a zázemí?

Dělíme to. Máme obytný vůz. Na tom jsme byli s Bárou oba nepřímo vychovaní. Ona jezdila jako malá s rodiči, já po jachtařských závodech… Jezdíme hlavně do Itálie do míst, která máme rádi. Araba, Corvara, Livigno, Bormio…

A Váš typický silvestr, jak ho trávíte?

Hlavně ho neprožíváme. Já oslavy tohoto druhu nemám rád. Bára taky ne. Co je na tom dni tak výjimečného, nevím.

Nemáte v plánu ve Frídě vymyslet nějaké představení související s Vánocemi?

Noo… vidíte, to je vlastně téma! Děkuji za nápad. Pouvažujeme.