V jedenácté minutě přihrával Martinu Zaťovičovi na úvodní gól zápasu, ještě během první třetiny pak zvedal ruce nad hlavu při svém pátém gólu v letošní sezoně. Dvaadvacetiletý útočník Luboš Horký výrazně přispěl k vítězství Komety nad plzeňskými Indiány. Před začátkem utkání vystoupal ke stropu DRFG areny dres s číslem 16, se kterým hrával Jaroslav Jiřík, legenda československého hokeje. A právě šestnáctku nosí dnes na zádech Luboš Horký.

Byl zápas proti Plzni vaším nejlepším zápasem v tomto kalendářním roce?

Byl to určitě jeden z nejlepších zápasů. Věděli jsme, že přijede silný soupeř, připravili jsme se a snažili jsme se na ně vletět. To se nám povedlo a důležité tři body jsou doma.

Kudy vedla cesta k výhře?

Řekli jsme si, že po nich budeme chodit a rychle napadat, tím pádem budou mít problémy s rozehrávkou a z toho vyplynou nějaké ty šance. Myslím, že jsme to zvládli, soupeř ztrácel puky a my jsme dali pět gólů. Hlavně u toho chceme zůstat a pokračovat v tom.

Přihrával jste na gól, potom jste i sám jeden dal. Jak jste spokojený se svým výkonem?

Jsem spokojený. Už bylo na čase, abych nějak přispěl k výhře. Jsem za to rád, ale není to jen o jednom zápase, hlavně na to musím navázat.

Viděl jste Martina Zaťoviče při prvním gólu?

Věděl jsem, že dostal nahrávku a puk se pak posunul až na mě. Periferně jsem ho viděl a snažil jsem se mu to posunout zpátky, naštěstí to prošlo a dali jsme gól.

Jak bylo důležité zareagovat na předchozí zápas s Kladnem?

Potřebujeme každý bod, takže jsme chtěli jednoznačně získat všechny tři. Dali jsme do toho všechno a tříbodová výhra je pro nás ohromně důležitá. Teď je nejpodstatnější, abychom na ni navázali.

Cítíte větší zodpovědnost, když nehrají Petr Holík s Peterem Muellerem?

Už to říkal Tomáš Plekanec – je to šance pro nás, abychom se ukázali. Je nás tu hodně a není to jen o dvou hráčích, i my ostatní musíme zapnout a pomoct týmu vyhrávat.

Jak se vám spolupracuje na ledě s Karlem Pláškem a Vojtěchem Střondalou?

Všichni tři umíme rychle bruslit, takže když rychle napadáme a létáme po hřišti, má s tím soupeř problémy. Myslím, že se nám to dařilo, navíc jsme z toho dali gól. Musíme tuhle hru přenést i do ostatních zápasů, stále se snažit co nejvíce bruslit a hrát tak, jako dneska.

Nejčastěji za vámi stála dvojice Gulaši-Svozil. Má vás mladší hráče v této pětce Michal Gulaši nějak řídit nebo uklidňovat?

Michal Gulaši je určitě více defenzivní než Standa Svozil, ten s námi chodí často dopředu. Ale i když je Standovi teprve sedmnáct, umí číst hru a jde na něm vidět, že umí hrát perfektně na puku. Je v podstatě jedno, kolik nám je let, musíme hrát naplno, nechat na ledě všechno a snažit se udělat pro náš tým co nejvíc.

Před zápasem byl vyvěšen ke stropu dres se jménem Jaroslava Jiříka s číslem 16, které nyní nosíte vy…

Zaregistroval jsem, že je to šestnáctka. Říkal jsem si, že musím hrát dobře, abych tomu číslu neudělal ostudu (smích).