K založení záchranné stanice v Josefovském údolí vedla podle Vojty Radkoviče před jedenácti lety náhoda. „Měl jsem tehdy svého vlčáka a zavolal mi známý z Prahy, že má u sebe psa stejného plemene, který ošklivě pokousal majitelku. Vzal jsem si ho k sobě. Pak přibyl další a teď tu máme v kotcích patnáct psů,“ řekl zpravodajskému portálu BRŇAN osmatřicetiletý Vojtěch Radkovič Kouřil, když s manželkou Soňou představují štěkající zvířata v kotcích.

Jako první se v záchranné stanici ocitl pes Ares, ke kterému časem přibyl i jeho dvanáctiletý brácha Argus. „Argus měl mrtvičku, přestal vidět a napadl majitele. Ten se o něj sice zajímá, ale není jednoduché vzít si zpět psa, který vás pokousal,“ vysvětluje Kouřil, kterému s manželkou trvalo sedm let, než u domu vybudovali kotce, vedle kterých je velká louka, kde se znalec vlčáků věnuje jejich převýchově.

„Je tu třeba tříletý pes z Lotyšska, který se za nejasných okolností dostal do útulku v Rize, kde ho vykastrovali. Je nejistý. Potřebuje sice pevnou ruku, ale jinak je klidný. Máme tu i fenku, která vystřídala šest majitelů. Storm zase pokousal pět lidí, protože ho zkazili výchovou. Vychovávala ho totiž patnáctiletá dívka,“ ukazuje Soňa Radkovičová a usmívá se, že k československým vlčákům zběhla od koní.

Manželé jsou zaměstnaní a o psy se starají po práci. „Každý pes, když sem přijde, jde po prohlídce u veterináře do dvoutýdenní karantény. Pak ho vytáhneme ven a zkoušíme u něj odhalit spouštěče agresivního chování: gesto ruky, žrádlo nebo třeba zvuk auta. A snažíme se přerušit články řetězu špatného chování,“ uvedl Kouřil.

Podle něj se často stává, že se československý vlčák nechce chovat špatně, spíš ho k tomu dovedou lidi, kteří často selžou jako psovodi. „Dalším nešvarem je polidšťování psů. Ti se ale chovají jinak než člověk, protože žijí okamžikem. Z něj si pamatují a ukládají do hlavy pozitivní i negativní věci, ze kterých se pak skládají řetězce chování,“ vysvětlil provozovatel záchranné stanice.

Když pes na člověka zaútočí, je podle Kouřila třeba zvíře uklidnit a dostat ho do podřízené polohy. „A největší trest pro psa je, když si ho nevšímáte a vyloučíte ho ze smečky,“ doplnil Vojtěch Radkovič Kouřil. Záchrannou stanici pro československé vlčáky podle něj podporují kromě drobných přispěvatelů některé obce a také Jihomoravský kraj. „Když nás někdo chce podpořit, tak mu řeknu, ať se přijede podívat a sám se rozhodne, jestli nám pomůže nebo ne,“ dodal Kouřil.

Podle manželů je možné poslat peníze na transparentní účet 2701700658/2010 nebo se prostřednictvím pravidelných měsíčních plateb stát adoptivním rodičem některého ze psů. Milovníci čtyřnohých přátel člověka také můžou poslat psí krmivo, obojky, vodítka či náhubky. Venčení psů bude opět možné po rozvolnění vládních opatření.