Patřil k předním českým odborníkům na vzdělávání osob se zrakovým postižením. K profesní dráze jej předurčilo vlastní zrakové postižení, které se u něj projevilo už v dětství. V roce 1960 vytvořil první zvukovou knihu pro nevidomé u nás a založil první speciální tyflopedickou poradnu pro rodiče nevidomých a těžce slabozrakých dětí raného věku v ČR (1977).
Byl autorem mnoha odborných publikací, speciálních učebnic a odborných pojednání, pořídil a popsal rozsáhlou sbírku několika set historických slepeckých pomůcek, které uložil do jím založeného Slepeckého muzea, dnes Oddělení dokumentace slepecké historie Technického muzea Brno. Čtyřicet let se věnoval učitelské profesi. V letech 1977–1982 byl ředitelem Základní školy pro nevidomé a slabozraké v Brně. Do posledních svých dnů byl činný a komentoval dění v tyflopedii.
