Jana Gazdíková se narodila 14. září 1943 v Otrokovicích a herečkou toužila být už odmala. Po maturitě vystudovala činoherní herectví na brněnské JAMU a za svým prvním profesionálním angažmá putovala do Uherského Hradiště, kde hrála dvě sezóny (1965–1967). „Slovácké divadlo jí poskytlo řadu příležitostí, připomeňme alespoň její zdejší první a poslední role, které byly současně rolemi titulními – Manon Lescaut a Maryša,“ uvedli představitelé Městského divadla Brno ve smutečním oznámení.

Její další kroky směřovaly zpět do Brna a v roce 1967 natrvalo zakotvila v tehdejším Divadle bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno), kde ztvárnila na sto různých postav. Jednou z jejích profilových inscenací byla Aprílová komedie aneb Cokoli chcete v režii Milana Páska, kde hrála Violu. Tuto postavu obdařila opravdovou radostí z divadla, kterou nakažlivě přenášela na diváky všech generací.

Režisér Pásek jí poskytl velkou příležitost také v roli Vendly Bergmannové ve Wedekindově Procitnutí jara. Za Páskova režijního vedení pak vytvořila několik dalších velkých postav: Giacintu v Hoři z návratu, Irmu v Bláznivé ze Chaillot, Mirandu v Shakespearově Bouři či Valju v Irkutské historii.

Ale i spolupráce s ostatními režiséry přinesla řadu pozoruhodných výkonů: v Manon Lescaut, kde opět hrála titulní postavu; v současných i klasických komediích Jen o chlup, I chytrák se spálí či Luigiho srdce aneb Poprava tupým mečem, které prokázaly její talent i výjimečný smysl pro působivou groteskní nadsázku; v muzikálech Nejkrásnější válka, Valentin a Valentina či Palečkův úsměv a pláč, kde se projevilo její další specifické nadání pro divadlo, které mluví, tančí a zpívá.

„Tohle divadlo je pro mě jako domov. Kdysi, když jsem byla ještě úplně mladá a dělala jsem pedagogickou školu, napsala jsem si do deníku citát Kajetána Tyla: Ta naše láska k divadlu, cit mocný, stálý, čistý, jako by každý z nás tam na jevišti měl kousek domova i s vůní rodných stěn. Teď už jsem starší, ale to divadlo je pro mě opravdu jako domov. Když sem přijdu a můžu hrát, tak žiju. A co jsem zažila se svými kolegy? Všechny mám ráda, vzpomínám na ně, někteří už umřeli a hrozně mě to bolí, když si uvědomím, jak ten život běží. Ale asi to tak musí být,“ vzpomínala herečka.

I poté, co odešla do hereckého důchodu, se pravidelně pohostinsky objevovala na jevišti svého domovského Městského divadla Brno. Diváci si ji tak mohou pamatovat jako Ptáčnici v muzikálu Mary Poppins, Lady Beaconsfieldovou v muzikálu Jekyll & Hyde, spolu s obecenstvem si užívala roli tetičky Marty Brewsterové, která zvala postarší pány na bezinkové víno v činoherní komedii Jezinky a bezinky aneb Arsenik a staré tety, a postav babiček Amyry a Helene se zhostila v muzikálech Let snů LILI a Děsnej pátek. Jejími posledními rolemi, v nichž se ještě nedávno představovala publiku na prknech Činoherní scény, byla Hraběnka Vronská v Anně Karenině a paní Tichá v Noci pastýřů.

Jana Gazdíková vystupovala i před filmovou kamerou. Poprvé se objevila v epizodní roli v kriminálce Jeden z nich je vrah, později hrála v několika dětských filmech natočených ve filmovém studiu v tehdejším Gottwaldově. Více příležitostí i větší role jí poskytlo brněnské televizní studio, kde v průběhu 70. a 80. let natočila několik inscenací a seriálů či výpravnou televizní pohádku Sedmero krkavců.

V herecké tradici pokračují obě děti Jany Gazdíkové – Petr a Johana – oba výrazní představitelé současného brněnského divadla.

Poslední rozloučení s Janou Gazdíkovou se uskuteční v úterý 11. října 2022 v 11 hodin na Činoherní scéně Městského divadla Brno.