Mendelova univerzita ocenila zlatými medailemi u příležitosti svého stoletého výročí dva potomky šlechtických rodů.které se význačným způsobem v minulosti i v současnosti zasloužili o krajinotvorbu, přírodu a péči o životní prostředí. Na slavnostním ceremoniálu byli přítomni kromě oceněných také zástupci dalších tuzemských i zahraničních univerzit. Po úvodních projevech rektorka Mendelovy univerzity předal Zlaté medaile oběma pánům. Jak Lichtenštejnové, tak rod Kinských jsou velice úzce spjati s Českou Republikou, Jižní Moravou respektive s Vysočinou a Zlaté medaile tak jsou oceněním jejich činnosti. Rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová říká: “Zlaté medaile byly předány jako výraz toho, jakým způsobem oba laureáti hospodaří v krajině, že neoddělují zemědělství od lesnictví, že si uvědomují, že skutečně je potřeba hospodařit v krajině a také za to, jakou nesmazatelnou stopu zanechávají na Moravě.”

Podle spolupředsedy Česko-lichtenštejnské komise historiků Tomáše Knoze se v souvislosti s rodem Lichtenštejnů často hovoří o „dlouhém trvání" či o „kontinuitách a diskontinuitách". Jednou z typických lichtenštejnských kontinuit, trvajících po staletí, je péče o přírodní prostředí a krajinu, její citlivé využívání, přetváření a dotváření prostřednictvím přírodních prvků i architektury, její přibližování člověku, například formou cestovního ruchu. „S vědomím odpovědnosti, že to, co nám bylo svěřeno, musíme v náležitém stavu předat našim následovníkům," říká Knoz.

Constantin Kinský tuto medaili bere jako ocenění práce mnoha lidí a minulých generací, na jejichž práci on navazuje: “Spolupráce s univerzitou, s akademickou sférou je důležitá právě teď, protože planeta se mění, společnost se změní, a na to, abychom to zvládli, my potřebujeme fakta. A jedna věc, která je horší, než lež, je polopravda. Co je horší, než problém, je polořešení. Abychom měli fakta abychom tu pravdu našli, to správné udržitelné řešení našli, abychom pečovali o přírodu zodpovědně, je potřeba spolupráce s akademiky, nezávislými. Mendelova fakulta je toho symbolem.”

Při rozpavě obou oceněných s novináři došlo přes slavnostní chvíli i na závažná témata současného lesního hospodaření. A Constantin kinský má na tuhle otázku velice jasný názor. "Český stát, který vlastní 50 % českých lesů, nedělá svůj úkol a nečistí les. Tím pádem nás kontaminuje.," říká Kinský. "Jsem velmi rád že Lesy České republiky už navazují na to, co platí ve vojenských lesích, že postupně vrátí tu potřebnou pracovní sílu na vyčištění lesů. Pod vedením hajného. Když lesní nemá nikoho, aby to vyčistil hned, a musí vypsat výběrové řízení, které trvá tři měsíce, kůrovec potřebuje tři dny, aby ty stromy zabil.”

I podle slov pana Kinského se situace tedy zlepšuje a už i ministerstvo chápe, že na řešení problému je potřeba daleko více peněz: “Každopádně, ty peníze jsou věnovány na rekonstrukce lesů, ale já bych byl raději, kdyby ten les nebyl potřeba rekonstruovat, na prevenci.”

Na příkladu obou oceněných je vidět, že může fungovat smysluplně spolupráce státu s akademickou obcí i se soukromým sektorem. A s Constantinem Kinským bychom tak mohli začít být trochu v rámci krajiny, ekologie i klimatu mírnými optimisty.