První šperkařské dílny na území dnešních Čech fungovaly již v 9. století. Potvrdil to výzkum vědců z projektu RES-HUM, kteří zpřesnili chronologii vybraných typů šperků a zároveň doložili zmíněný fakt o výskytu šperkařů. Archeologům to umožnila metoda radiouhlíkového datování, díky níž přesněji určují stáří nalezených artefaktů. Zpravodajskému portálu BRŇAN to potvrdila mluvčí projektu RES-HUM Markéta Stulírová.

Šperky představují pro odborníky důležitý pramen při rekonstrukci módy a kulturního vývoje minulých společností

Archeologům nabízejí také významnou podporu pro chronologii studovaných období. Jako kulturně a regionálně specifické předměty odrážejí proměny vkusu i společenských zvyklostí v různých etapách lidských dějin. Tomu se ve svém výzkumu věnuje Nikola Koštová z Archeologického ústavu Akademie věd, která se specializuje na raný středověk a radiouhlíkovou datovací metodu.

Šperky se nosily už před rokem 900 po Kristu

„Výsledky výzkumu potvrzují, že šperky typu esovitých záušnic se nosily už před rokem 900 našeho letopočtu, zatímco původní archeologické datování kladlo jejich výskyt až do průběhu 10. století,“ upřesnila Stulírová s tím, že výzkum archeoložky je součástí projektu Připraveni na budoucnost: Porozumění dlouhodobé odolnosti lidské kultury (RES-HUM).

Studie Nikoly Koštové nabízí vyhodnocení výsledků 58 radiouhlíkových dat z patnácti českých lokalit

To v kontextu českého raného středověku představuje mimořádně rozsáhlý soubor dat. Vědkyně se zaměřila na několik typů raně středověkého drátěného šperku, včetně esovitých záušnic. „Esovité záušnice nebyly typické jen pro nejvyšší elity, ale nacházíme je i na venkovských pohřebištích. Lze je proto označit za jeden z nejrozšířenějších typů raně středověkého ženského šperku, který zůstal v oblibě přibližně tři století. Vyráběli je spolu s dalšími ozdobami specializovaní řemeslníci, a to ze stříbra nebo slitin mědi, vzácně i ze zlata, olova nebo cínu,“ vysvětlila Nikola Koštová.

Klasické esovité záušnice se v Čechách objevily dříve než na Moravě

Tam se staly oblíbenými až přibližně o století později. Proč tomu tak je, archeologové zkoumají. „Esovité záušnice se vedle Čech a Moravy vyskytují i ve východním Německu, v Rakousku, Maďarsku, Slovensku či bývalé Jugoslávii. Naleziště nabízejí velkou škálu typů a variant esovitých záušnic,“ doplnila Koštová.

Esovité záušnice vznikly stočením drátu do přibližně kruhového tvaru

Upřesnila, že esovité záušnice vznikly stočením drátu do přibližně kruhového tvaru, jeden případně i oba konce bývají roztepané a svinuté do esovité kličky: je to jakýsi závěsný kruh se zdobným zakončením. „Záušnice se nenosily v propíchnutém uchu, ale v jeho blízkosti, například připevněné k čelence či čepci nebo vpletené do účesu, a to i ve více kusech. Narozdíl od dnešních náušnic proto nemusely tvořit pár. V současnosti používaný termín záušnice je v archeologii užívaný již od 19. století,“ doplnila Stulírová.

Období 9. století patří mezi významné etapy českých dějin

Kmenová společnost rozdělená na jednotlivé klany, v jejichž čele stály knížecí rody, se v této době začala politicky sjednocovat. Do Čech pronikaly prestižní předměty, ceremoniály i zvyky přejaté od mocných sousedů – Franské říše a mojmírovské Moravy. Mezi nimi se začalo postupně prosazovat i křesťanství. Ke konci 9. století získal dominantní postavení rod Přemyslovců. Praha s kamenným stolcem českých knížat se stala centrem rodícího se přemyslovského panství.

Radiouhlíkové datování představuje moderní vědecký postup pro určování stáří organických materiálů

Archeologové nemohou datovat samotné kovové šperky, pracují proto se vzorky lidských ostatků z kostrových hrobů, z nichž tyto předměty pocházejí. Výsledky datování dokumentují dobu užívání artefaktu, nikoliv přímo okamžik jeho výroby. „Esovité záušnice byly v Čechách nalezeny v ženských hrobech, ale také v hrobech dětských. Zda všechny tyto děti byly dívky, ukáží až moderní analýzy DNA,“ dodala archeoložka Koštová, která se výzkumu věnuje i nadále a získává data z dalších lokalit.