Jako herečku si Kateřinu Mendlovou Jírů možná pamatujete z divadla pro děti, jako moderátorku nejspíš z Brněnských Vánoc, ale i jiných kulturních akcí. Možná ale nevíte, že její hlas zaznívá na českých nádražích. A jelikož je Kateřina ženou mnoha profesí, věnuje se  dabingu nejen jako dabérka, ale také jako úpravkyně dialogů.

Čím se cítíte být nejvíce – herečkou, moderátorkou, dabérkou?

Nejvíc jsem normální mámou a manželkou, ale když hraju pohádku s Divadlem Sandry Riedlové, tak jsem herečka, když jsem v dabingu, jsem dabérka, když moderuju, jsem moderátorka, když ječím na děti, jsem hysterickou matkou, a když ťukám doma do počítače a nestíhám termín odevzdání, jsem úpravkyně dialogů.

Ne každý si asi umí představit, co úpravce dialogů dělá…

V titulcích se nejčastěji objeví „české dialogy“. V čem tato profese spočívá? Dostanu do e-mailu překlad do češtiny a film v originále. Překlad upravuji tak, aby seděl nejen, jak říkáme „na klapance“ neboli synchron, aby byly v textu naznačeny pauzy, dechy, ale musím i respektovat charakteristiku konkrétních postav, tykání i vykání, a aby náctiletí mluvili adekvátně svému věku a používali běžnou hovorovou češtinu. Hlídám nesmyslné překlady typu „Zapíšu si to!“, ale významově jde o „To si piš!“ a tak podobně. Úpravce musí zohlednit i fakta, a to potom zjišťuji a ověřuji na všech místech, kde se dá. Nedávno jsem volala třeba na plastickou chirurgii ohledně možné otravy botulotoxinem. Pan doktor se docela divil. Nebo když kapitán zavelí „Plnou parou vpřed!“ a jedná se o veslici, není to úplně to pravé, co by v textu mělo být (smích). A tohle všechno musí úpravce dotáhnout. Pro herce pak ve scénáři připravím dialogy tak, aby ve chvíli, když přijdou do studia, věděli, na kterém časovém kódu jejich postava začíná mluvit, a dál se už mohli jen splynout s postavou a nechat se textem vést.

Znamená to, že překladatelé nemívají samotný film k dispozici?

Překladatelé mají i obraz, ale je poznat, kdo z nich si vzal práci do vlaku a kdo překládal i s obrazem. Veškerá zodpovědnost ohledně českých dialogů jde ovšem za úpravcem. Nad všechna ocenění pro mne bylo, když mi zazvonil mobil, na displeji neznámé číslo a ozval se – Tom Cruise… Ano, v českém znění Gustav Bubník. Volal mi, že právě dotočili film podle mé úpravy a byl naprosto nadšený. I pan Vladislav Beneš, který měl ve filmu hlavní roli, si moji práci moc chválil. To opravdu potěší.

Děláte i seriály? Na čem zrovna pracujete?

Seriály beru, když na nich mohu pracovat od prvního dílu. Nevděčné je do seriálu naskočit, protože toho můžete hodně pokazit. Postavy už jsou nějak rozepsané. Jinak si nevybírám, ale je pravda, že většinou chystám filmy. Teď jsem dokončila pro kina moc hezký francouzský film Polly, což je malý poník, kterého zachrání malá holka z cirkusu. Film se natáčel v jižní Francii, jen ty scenérie jsou nádherné. Ale teď mám před sebou horor, kde je v „hlavní roli“ únikovka, krev, střeva… No velká paráda (smích)!

Sama také dabujete. Máte na svém kontě nějakou slavnou herečku?

Pro Joj Cinema jsem několikrát dělala Katie Holmes. Údajně někde zaznělo, že se k ní velmi hodím, ale v Praze to asi ještě nevědí, takže si mě na ni nezvou (smích). Také jsem v několika filmech namlouvala Amy Adams, známou hlavně z Kouzelné romance. Ale osobně nemám moc potřebu se tím prezentovat na sociálních sítích. Každý se něčím živíme a je mnoho profesí, které by si zasloužily víc pozornosti. Já se prostě u práce nefotím a nenatáčím, nedávám si na sociální sítě, co zrovna dělám, tohle prostě není můj styl. Nemám to v sobě, i když vím, že „umět se prodat“ je pro herce důležité. Já to mám prostě jinak a na nedostatek práce si nestěžuju. Že mě lidi nepoznávají na ulici? Ne, to mi opravdu srdce netrhá (smích).

Počátky seriálů pro Novu, dabované z Brna, vás ale neminuly, ne? Co třeba Sestřička Stefanie?

Ano, tam jsem občas namlouvala čtvrtou sestřičku zleva (smích). Dabing jsme měli na konzervatoři jako předmět s panem režisérem Kubíkem, který dnes už bohužel nežije. Tenkrát se v Draku na Kounicově dělala Pobřežní hlídka a my studentky jsme tam vždycky vyzobávaly nějaké slečny z pláže. Takže „Ahoj Mitchi!“ (Mitche Buchannona hrál David Hasselhoff) byl můj největší přelom v kariéře (smích)!

Poznává vás někdo po hlase?

Ale ano, stává se to. Je to takové to: Vás jsem někde slyšel/ slyšela. Umím s hlasem pracovat natolik, že mohu nadabovat malé děti, animáky i puberťačky až po pětapadesátnice. Jak se říká „od Bacha po Vlacha“.

Známe vás ještě z divadla jako Katku Mendlovou, ale v poslední době vystupujete jako Kateřina Jírů. Jak to je?

Někdy se z legrace představuji jako „Kateřina Mendlová, Horáčková, Jírů. My jsme tři (smích).“ A dotyčný chvíli tápe… Jak to vysvětlit? Nevyžádaná rada tety Kateřiny zní: Není úplně špatné nechat si své rodné jméno. Když se vám nevyvede manželství, což se dnes poměrně běžně děje, zůstane vám jméno manžela. A pak vám vesmír nebo osud přivede do cesty skvělého chlapa, kterému uděláte velkou radost, když si vezmete jeho jméno. Tím pádem už máte tři příjmení, a přitom se pořád cítíte být i tou, kterou jste se narodila. V úpravách se podepisuju KMHJ (smích). Ale vážně. Když dělám jen úpravu, jsem v titulcích uvedená jako Kateřina Jírů, když mám i roli, mívám v obsazení Kateřina Mendlová a v úpravě Kateřina Jírů. Když to jde, používám Kateřina Mendlová Jírů. A občas se ještě někde objeví i ta Horáčková (smích). Prostě jsme tři.

Jak jste se dostala k moderování?

Jednou na natáčení Banánových rybiček mě oslovil Karel Burian, dříve ředitel České televize Brno, který v té době rozjížděl rádio Petrov. S Karlem jsme se znali už z dřívějška a on mi nabídl, jestli do toho nechci jít také. Tak jsem naskočila – původně jako zprávařka. Ale protože jsem namlouvala i hodně reklam, a zákon obojí neumožňoval, tak ze zpráv sešlo. Pak jsem nastoupila do týmu rádia Kiss Hády a moderování bylo na světě. Moc ráda vzpomínám na hudební pořad Srdcovky v Českém rozhlase, ale s novou koncepcí se změnil formát, což je v pořádku. Srdcovky teď dělá Zdeněk Junák a dělá je bezvadně. Rozhlas je stále moje Srdcovka.

A co Brněnské Vánoce?

Už roky se znám s lidmi z brněnského TICu, a právě pro TIC jsem začala spolupracovat na festivalu Na prknech, dlažbě i trávě. Mimochodem bezvadný festival, který je rok od roku lepší. A pak mi přišla nabídka od Kamily Havířové na moderování Vánoc a bylo to. S TICem pracuji moc ráda. Například Tmavomodrý festival, úžasné setkání nevidomých mladých lidí, báječných muzikantů, je doslova radostí. Bezvadná je spolupráce s agenturou Sun Drive, jejich akce pro pěstounské rodiny, Dny dětské onkologie – krásné akce, které vás vezmou za srdce.

Nevadí vám, že na takových akcích někdo ani moderátora nevnímá?

Kdo chce, poslouchá, kdo nechce, neposlouchá. Hlavně moderátor by měl program příjemně „provázet“ a ne exhibovat sám za sebe.

Jak relaxujete?

Rodina, přátelé, pes, příroda, víno, knížka… S manželem máme dohromady tři děti, psa a dvě kočky, takže u nás je pořád co dělat. Nejlepší relax je vyrazit se psem ven, nasadit rychlé tempo a pořádně se zapotit.

Je pravda, že jste se stala hlasem železničních stanic?

Dostala jsem nabídku od společností Chaps, která se specializuje na softwarová řešení pro osobní dopravu. Dráhy přecházejí na nový informační systém a bylo třeba vše sjednotit. Namluvili jsme ukázku, ta se pak dlouho schvalovala a zkoušela na různých nádražích, a od září 2021 namlouvám všechny stanice v ČR. Jde o dost náročnou práci, kdy musíte udržet vždy stejný hlas během celého nahrávání. Mít správnou výslovnost a dikci, schopnost modulovat hlas, poradit si s výslovností zahraničních názvů stanic. No, opravdu to není legrace. K dnešnímu dni provází můj hlas 750 nádraží v republice.

V Praze mají nový hlas MHD, mimochodem velmi příjemný hlas pana Jana Vondráčka, o kterém se všude mluví. Já už dva roky namlouvám hlášení pro všechny železniční stanice, a až doteď se mne na to nikdo nezeptal. Bude to asi tím, že v Brně se všeobecně moc nekecá a maká (smích).

Kde jinde ještě se můžeme s vaším hlasem setkat?

Namlouvám audioknihy, kolega Ondra Černý mi nabídl spolupráci na podcastech, slyšet jsem na záznamnících firem, ve výtazích, načítám pro nevidomé příbalové letáky pro léčiva… Můj hlas propaguje novou streamovací služba Sky Showtime… Už delší dobu se rýsuje také využití mého hlasu pro umělou inteligenci, ale to je ještě všechno v jednání, stejně jako případná spolupráce úpravce dialogů se studenty překladatelství na Masarykově univerzitě. Tak uvidíme, co vyjde.

Jaké jste vůbec měla plány, když jste začala studovat herectví? Tušila jste, jak se budete profesně vyvíjet?

Od základní školy (v Prostějově) jsem chodila do dramatického kroužky paní Evy Suchánkové, takže hudebně dramatický obor na konzervatoři byla jasná volba. V maturitním ročníku jsem dostala nabídku na hostování v divadle Radost a rok nato mi tehdejší pan ředitel Vlastimil Peška nabídl angažmá. Ač to někdy nebylo zrovna bez mráčku, bylo to nádherných třináct let v Radosti, za které panu Peškovi děkuji.  A s láskou vzpomínám i na šest let s amatérským divadelním souborem z Ořechova. To se prostě nedá zapomenout. Vedle divadla pak přibývala práce v rádiích, dabingu, moderování, sem tam nějaké natáčení, a hlavně se mi narodil můj skvělý syn, takže volná noha byla pro mě tím pravým řešením.

Vyhovuje mi, že nejsem nikde časově vázaná. Potřebuji pracovat, ale potřebuji si s časem také sama nakládat. Divadlu jsem i tak zůstala věrná během hostování v Moravském divadle Olomouc, s divadlem Zdeňka Ševčíka a už desátou sezonu hraji s Divadlem Sandry Riedlové, se kterou jsme spolužačky už od konzervatoře. Takže hraji pohádky pro děti, jucháme na karnevalech a pasujeme předškoláčky na školáky. Moje práce mě baví, naplňuje a dělá mě šťastnou, za což každý den děkuji a vážím si toho. I když, já vlastně do práce nechodím.