Jeho snímky z Blanska na sociální síti často berou dech a u některých člověk váhá, zda jsou opravdu vyfocené mobilem. Bývalý motocyklový závodník a mechanik Stanislav Vondra však fotografuje svoje město, kde žije, z drtivé většiny právě telefonním přístrojem, který nosí v kapse, kabelce či batohu každý z nás. Začal s tím zhruba před patnácti lety, kdy si řekl: Proč s sebou budu pořád tahat fotoaparát a objektivy, když stačí vytáhnout z kapsy správně nastavený mobil a zachycovat svět kolem sebe? Jeho kumšt tak mohli obdivovat diváci na několika výstavách a příští rok budou jeho fotografie ve stolním kalendáři, který pro obyvatele chystá blanenská radnice. Stanislav Vondra poskytl zpravodajskému portálu BRŇAN rozhovor pro Nedělní speciál.

Na úvod jsem se chtěl zeptat, jak jste se vlastně dostal k fotografování?

Už jako dítě jsem dostal malý bakelitový fotoaparát Pionýr a tatínek měl flexaretu. Chodil jsem i do kroužku. Pak jsem si dal pauzu, protože jsem závodně jezdil na motorkách. Oženil jsem se, přišla rodina a děti. To už jsem fotil zenitem, který jsem pak vyměnil za praktiku, kterou mám dodnes. Pak jsem začal cestovat na motorce, a když jsem se vrátil z cest a šel s kamarády na pivo, vytáhl jsem mobil a ukázal fotky, kde všude jsem byl. Trvalo to několik let. Na popud kamaráda jsem udělal první výstavu. Pro dobrý ohlas následovaly další výstavy.

Vaše snímky, které představujete na sociální síti, jsou úchvatné. Opravdu je všechny fotíte mobilním telefonem? Některé z nich totiž působí dojmem, že jsou vyfocené klasickým fotoaparátem.

Ale ten mobil to tak umí. Je to jen o jeho nastavení. Řada mobilů má takzvaný PRO režim, který obsahuje všechno, co klasický foťák kromě clony. Nastavím si tedy čas a ISO, kompenzaci expozice. A mám to.

Na facebooku ukazujete hodně krásných fotek z Blanska a okolí. Čím vás tohle město uchvátilo?

V Blansku bydlím. A když člověk zrovna necestuje, tak chodím fotit do města, které mě svým prostředím baví. Brno by bylo určitě na focení zajímavější, občas tam zajedu. Ale tady v Blansku stačí vzít mobil nebo fotoaparát a vyrazit do ulic. A když se mi něco zalíbí, tak udělám fotografii.

V portfoliu však máte i pěkné snímky právě z Brna. Některé z nich se dají označit jako reportážní. Jezdíte za nimi do moravské metropole cíleně nebo jsou některé z nich dílem náhody?

V poslední době je to spíš cíleně. Začalo to tak, že jsem do Brna začal jezdit na vánoční trhy. Při té příležitosti jsem si prošel Zelný trh, náměstí Svobody a další místa. Rád se podívám třeba ke kostelu svatého Jakuba, který se opravuje, a obejdu i další zajímavá místa.

Když jsem se díval na váš profil, tak mě zaujala fotka koně, který se míjí se šalinou.

To byla situace, kdy Brnem projížděl závod 1000 mil československých. Při té příležitosti byly dny dopravy, kde se na náměstí Svobody míjely různé dopravní prostředky. Byla tam koněspřežka a parní tramvaj. A zrovna jeli koně a čekal jsem jen na okamžik, kdy jedna ze šalin stála a koně byli pěkně v pohybu.

Je pro vás jako fotografa důležitá kompozice a práce se světlem, nebo se prostě jen touláte po městě a krajině a napadne vás vyfotit zrovna scenérii, kterou máte před sebou?

U mě to funguje tak, že jedu na kole lesní cestou a najednou mi to blikne – uvidím před sebou obraz. Tak se klidně vrátím zpátky a najíždím si tam pomalu znovu a hledám ideální situaci a skladbu obrazu, která mě udeřila do očí. Fotografii si prostě vymýšlím tak, jak chci a jak ji mám v hlavě. Mám o ní představu, jak má vypadat. Často to vím dopředu, ale mé představě neodpovídá třeba počasí. Takže to vyfotím i na pětkrát, protože chci docílit toho, aby slunce svítilo tak či onak, chci, aby tam byla mračna. Stává se mi i to, že na správné světlo a podmínky čekám třeba půl hodiny. Fotil jsem například nové přemostění v Blansku a chtěl jsem, aby ta fotka byla zajímavá. Tak jsem přemýšlel a chtěl, aby tam bylo všechno: domy, střechy, les v pozadí.

Upravujete některé snímky postprodukčně?

Ano, upravuji je přímo v mobilu. To je totiž to, co mě na tom baví. Nemám moc rád vysedávání u počítače a ztrácet u něj čas. Mobil mám v kapse a když někde čekám, tak toho využiju a hraju si s fotografiemi.

Vím, že rád jezdíte na kole a na sociální síti máte i svůj profilový snímek s motorkou. Čemu dáváte přednost?

Jsem motorkář, ale i cyklista. Mám elektrokolo. Pokud jezdím po blízkém okolí, využívám převážně kolo. Ostatní cesty podnikám na motorce.

Máte jako fotograf nějaký sen? Táhne vás to i za hranice?

Moc rád fotím pobřeží Baltu, například písečné duny. Byl jsem i ve Slovinsku, kde jsem fotil pohoří Triglav. A ve vnitrozemí zase pasoucí se divoké koně. A velmi na mě zapůsobily cesty po Rumunsku s návštěvou Banátu s tamními českými vesnicemi.

Svoje fotografie jste už několikrát vystavoval, naposledy v ArtETÁŽI v Blansku. Jaký na ně máte ohlas? A chystáte v nejbližší době další výstavu?

Nad výstavou jsem zatím neuvažoval. A ohlas na zmíněnou výstavu byl velký, a to i od fotografů profesionálů. Ti mi říkají, abych nepřestával, že to mám v sobě, ať fotím dál. To je pro mě docela motor.

Také jsem se dozvěděl, že pro město Blansko připravujete kalendář na rok 2024. Jak jste s tím daleko?

Čekalo se ještě na letní dny, abych nafotil všechno, co tam má být. Většina snímků je ale nachystaná. A teď jsem se domlouval s pracovnicemi z radnice, pro které jsem udělal užší výběr fotografií, které jsem jim poslal, aby ještě dovybraly to, co se jim bude líbit, aby to nebylo jenom na mně (úsměv). Bude to stolní týdenní kalendář, takže je třeba vybrat přes padesát fotek.

Fotíte i lidi a techniku?

Lidem se zatím spíš vyhýbám, i když je taky fotím, ale je to více méně na přání. Fotil jsem například průjezdy motorkářů v zatáčkách. A pak jsem fotil i portréty na přání. Fotografuji i motokrosy, jízdy veteránů, závody do vrchu a vše, co je spojené s motorismem. Fotím také například mlýnská kola, vodní elektrárny a vůbec všechno, kde se dá zachytit mechanický pohyb. A fotografoval jsem třeba i Dolní Vítkovice.

Děkuji za rozhovor.