Petr Kolař v katedrále v Brně na Petrově sobotním koncertem s přáteli i žáky oslaví své nedávné 50. narozeniny. Zazní zde skladby od Dvořáka, Vivaldiho, Bacha nebo Mozarta, říká organizátorka Dagmar Kolařová.

Kolař už jako šestiletý chodíval zpívat do kostela, kde jej zvuk varhan poprvé uchvátil. V rodném Prostějově se začal v základní umělecké škole učit na klavír, dostat se k vysněným varhanám ale nebylo vůbec jednoduché.

"Varhany jako symbol církve nebyly za komunismu podporované. Vzpomínám si, že jsem potají chodíval k jednomu místnímu varhaníkovi, abych se s varhanním uměním setkal a nasbíral první zkušenosti," usmívá se Kolař, pro něhož zásadní obrat nastal až nástupem na brněnskou konzervatoř a později na akademii. Získal ocenění na mezinárodních soutěžích včetně Pražského jara.

Při návštěvě papeže v Brně v roce 2009 řídil hudbu při mši na letišti, kde bylo 120.000 lidí. "Úžasná byla už samotná příprava. Museli jsme vymyslet dramaturgii, zorganizovat instrumentaci a sehnat lidi. Byly to tři měsíce intenzivní práce a zkoušek," vzpomíná Kolař, kterého prý dirigovat "naučil kostel". Chrámový hudebník se totiž musí naučit mnohé – varhany, zpěv, organizační činnost, práci se sborem či orchestrem. "Ke všemu se člověk tak trochu dostane. To mě na mém řemesle baví," říká Kolař.

Nyní působí v katedrále na Petrově, kromě toho je sbormistrem Besedy brněnské, nejdéle působícího českého sboru, v jehož čele stál v minulosti i Leoš Janáček. Hru na varhany Kolař vyučuje na brněnské konzervatoři. Na výchově nové generace varhaníků jej baví především spolupráce s mladými lidmi. "Člověk je nucen nad hudbou přemýšlet i z jiného úhlu pohledu, aby ji mohl co nejlépe předat," řekl. O varhanní umění podle něj zájem je, nicméně přiznává, že zrovna davy lidí na obor nemíří. "Zájem o hudbu obecně není nijak enormní. Přece jen výdělek v této branži je dost nejistý. Varhany jako nástroj jsou navíc hendikepované tím, že si je lidé spojují hlavně s kostelem a z práce u kostela člověk živ prostě není," vysvětluje Kolař a dodává, že každoroční kapacitu dvou studentů se jim zatím naplnit daří.

Sám se věnuje také sólové dráze, vystupuje doma i v zahraničí, navštívil třeba i Japonsko a Čínu. "Čeho jsem si na východě všiml především, tak to byla vždy vynikající organizace a nástroje ve skvělém stavu. V tomto směru máme stále co dohánět," uvedl Kolař. Situace v Brně se však podle něj zlepšuje, nové koncertní varhany jsou třeba u jezuitů.

Rekonstrukci před časem prodělaly i katedrální varhany z počátku 20. století. "Na Petrově se můžeme pochlubit největšími koncertními a chrámovými varhanami v Brně. Každý nástroj je ale nějakým způsobem konstruován, má svoji určitou hudební charakteristiku, která je daná intonací a technickou movitostí nástroje. Důležitým faktorem je bezesporu i akustika, která se prostor od prostoru liší," vysvětluje Kolař.

Na rozdíl od kytaristů či houslistů, kteří vlastní nástroj dokonale znají a nosí jej všude s sebou, jsou na tom varhaníci o poznání hůře. "Musíme být dost flexibilní a vždy se přizpůsobit nejen prostoru, ale i danému nástroji. Často trpíme u různé kvality, na druhou stranu můžeme být i příjemně překvapeni," říká Kolař.

Za svého působení interpretoval skladby autorů v celém spektru varhanního repertoáru. Vždy jej však fascinovala hudba francouzského a německého romantismu.

I po velikonočních svátcích je varhaník stále v plném nasazení. "V blízké době mě čeká několik koncertů spjatých s výročím vzniku republiky. Velmi se těším i na vystoupení v chrámu svatého Víta v Praze, kde jsem doposud neměl to štěstí hrát," sdělil Kolař. Lidé si jej mohou letos poslechnout na festivalech Varhanní léto na Petrově, Maraton hudby či Bachův varhanní podzim. A samozřejmě po celý rok v katedrále při mších.