Při svých vystoupeních se brněnská stand-up komička Adéla Elbel nebojí udělat si legraci sama ze sebe a miluje improvizaci. „Je to totiž zábava i pro mě. Jak lidé reagují, co řeknou, co mě následně napadne a co ze mě finálně vypadne… to je fakt super zajímavý. S kolegyní z Nastojáka Ivou Pazderkovou teď začínáme s našimi improvizačními večery s názvem Všechno nejlepší, kde budeme jen my dvě a publikum. Začínáme v Praze v divadle Na Maninách, ale plánujeme vystoupení i v Brně,“ říká Adéla Elbel.

Jste moderátorka a stand-up komička. Dříve jste překládala a spoluzaložila hudební duo Čokovoko. Jak se z vás vlastně stala komička?

Jako většina věcí v mém životě (včetně dětí) se mi i tohle povolání stalo náhodou (stejně jako u dětí šťastnou). Vždy mě bavilo moderovat, verbálně improvizovat na pódiu a reagovat na nečekané situace. Kolega z brněnského stand-upového uskupení Standup jako Brno Pavel Tomeš mě před lety oslovil, jestli bych nechtěla moderovat pravidelné stand-up večery Namikrofon v klubu Metro. No a po čase mě nějak okolnosti a produkce, která tvoří pořad Comedy Club na Tv Prima, donutily, abych začala psát vlastní materiál. No a pak mě angažovali Nastojáci a já už z toho božího kolotoče nevystoupila.

Z čeho čerpáte inspiraci? Je to dlouhodobý proces a zapisujete si náměty?

Čerpám klasicky ze všeho, co potkám – z lidí, článků, internetů, televize – prostě propojuju věci, jak mě napadají. Stále s sebou nosím deníček s nápisem „humor“ a do toho si zapisuju postřehy. Stejně tak si píšu sama sobě do Messengeru, co mě zrovna napadne nebo zaujme. Někdy přijde nápad na celý výstup hned, jindy je to delší proces, ale moc se tím netrápím, protože mám pocit, že nejlepší věci jsou ty lehce řečené. Jakmile se něco moc těžce tvoří, nefunguje to.

A co když se nápad před vystoupením ne a ne objevit. Stává se vám, že si stand-up připravujete až na poslední chvíli?

Na stand-up ne, ale moderuju velmi často bez doslovné přípravy. Samozřejmě mám v hlavě připravené nějaké okruhy, věci, co mě zrovna oslovily, ale ráda to nechávám přijít ke mně na místě. Je to dost adrenalin.

 

Jak moc při svých vystoupeních pracujete s improvizací?

Miluju improvizaci. Je to totiž zábava i pro mě. Jak lidi reagují, co řeknou, co mě následně napadne a co ze mě finálně vypadne…to je fakt super zajímavý. S kolegyní z Nastojáka Ivou Pazderkovou teď začínáme s našimi improvizačními večery s názvem „Všechno nejlepší“, kde budeme jen my dvě a publikum. Začínáme v Praze v divadle Na Maninách, ale plánujeme vystoupení i v Brně.

Jaká témata pro své snad-upy nejčastěji volíte?

Já a svět kolem mě? Haha… no, jsem po rozvodu, vychovávám děti 14 a 5 let, hodně pracuju, to znamená, že i hodně cestuju… témata partnerství, přátelství, filozofie citátů… mám prostě ráda lidi. Hodně mě fascinují a děsí zároveň. Jak jsme každý jiný, jak máme jiné myšlenkové pochody, jaké hodnoty zastáváme, jak reagujeme. Takže jsem inspirována především lidmi.

Sama o sobě mluvíte, že býváte trapná a nevadí vám to. Je to tak spíše v životě, nebo i na pódiu?

Trapná jsem spíš v životě. Tak nějak se mi často zadaří šlápnout ve svém chování vedle. Ale na pódiu jsem spíše suverénní a sebevědomá. Tam je to větší hra.

Ve svých stand-upech si neváháte udělat legraci sama ze sebe. Přijímá to publikum lépe, když se netrefujete do něj, ale baví se na váš účet?

Jasně, na tomhle principu je můj stand-up postavený. Lidé zažívají podobné situace, často jim jsou nepříjemné a pak přijdu já a řeknu: „Hele, to jsem to zas zvorala.“ Nebo: „Tyjo, to byl zase debil.“ No a lidem se uleví, že takový průšvihy nezažívají jen oni.

Kolik toho ve skutečnosti na jevišti sama o sobě prozradíte?

Já ani nevím, nepřijde mi, že bych toho říkala až zase tolik, ale občas povím nějaký střípek nebo postřeh. Spíš jde ale o mé myšlenkové pochody než o jednotlivé reálné zážitky. Takže prozradím vlastně hodně. Myšlenkový pochod je přece největší hodnota.

V prosinci jste si vyzkoušela 80minutový stand-up. Ujal se tento formát a budete v něm pokračovat?

Jasně, že v tom budu pokračovat. Hrozně jsem si to užila a publikum snad taky. Dlouhý formát je skvělý v tom, že je to dialog s publikem. Diváci jsou jen vaši, naladíte se na stejnou energii a jedete. Byl to fascinující zážitek a v dubnu plánuju menší tour po republice.

Kde v Brně mohou lidé vidět vaše vystoupení?

Každých 14 dní vystupujeme s naší stand-upovou skupinou Standup jako Brno v Cabaret des Péchés v Jaltě. V dubnu budeme mít také s Pavlem Tomešem naši Twomanshow (dvě kratší one man show v jednom) v rámci charitativního festivalu DMF v Kabinetu Múz.

Měsíc leden bývá pro mnoho lidí ve znamení předsevzetí, i když je pak dost často porušují. Jak to máte vy?

Předsevzetí si dávám celý rok a ano, dost je porušuju, jenže stále v tom vytrvávám. Říkám si, že je lepší stokrát zklamat, než se vůbec nepokusit. Takže jo, zase jsem si něco předsevzala, část už porušila… ale co, život jede dál a moje pokusy s ním.

Kromě komičky a moderátorky jste také překladatelka. Na svém kontě máte deset knih přeložených z nizozemštiny, mezi nimi třeba i gay pohádku Princ a princ. Plánujete se k překladům vrátit?

Nevím. Aktuálně jsem překladatelskou činnost přerušila, protože prostě na ni nemám čas. Vystupuju velmi často a do toho vychovávám ve společné péči s exmanželem dvě děti. Třeba se k překladům vrátím, ale moc šancí tomu nedávám. Člověk z toho přece jen vypadne… ale kdo ví. Já už radši neříkám nikdy, protože můj život se točí rychlostí vrtule.