Zajímavý způsob putování po mimobrněnských technických památkách nabízí už několikátou sezonu Technické muzeum v Brně. Projít si památku mimo běžné prohlídkové okruhy, pobavit se, splnit úkoly, podívat se, čím místo žilo – i to je náplň projektu S Matičkou a se Šroubkem za poznáním putujem, jehož autorkou je muzejní pedagožka Alena Najbertová. S ní jsme si také přiblížili myšlenku akce i program letošních výletů.

Jak a kdy se vůbec zrodila myšlenka na projekt S Matičkou a se Šroubkem za poznáním putujem?

Projekt vznikl roku 2015 hlavně kvůli tomu, aby se návštěvníci dozvěděli, že Technické muzeum v Brně má šest mimobrněnských památek. Někdo třeba byl v Šatově nebo zná Starou huť v Moravském krasu, ale neví už, že jde o památky v naší péči – a že k nim patří ještě další čtyři. Díky projektu je může postupně navštívit všechny a v rámci akcí na jednotlivých památkách na něj nečeká klasická prohlídka, která samotná nemusí být pro děti úplně atraktivní, ale zábavné programy se stanovišti a úkoly. Děti na místě sbírají razítka a při prohlídce objektu si třeba vyslechnou i pohádku. Může je to motivovat, aby se na místo vrátily, až budou starší a budou je zajímat i technologie.

Zmínila jsme Šatov, Starou huť… O jaké další památky jde?

Nedaleko od areálu čs. opevnění a železné opony v Šatově se nachází vodní mlýn ve Slupi, druhým naším mlýnem je větrný mlýn v Kuželově na Hodonínsku na česko-slovenské hranici. Dále mezi památky patří kovárna Těšany a Šlakhamr v Hamrech na Vysočině. Všechny památky, s výjimkou Staré huti, která je letošní rok v rekonstrukci, lze navštívit v běžnou otevírací dobu i během akcí se Šroubkem a Matičkou. Ve Staré huti, pokud půjdete kolem, se zastavit taky můžete, ale budova je nyní v lešení, takže toho tolik neuvidíte.

Jaké mívá putování se Šroubkem a Matičkou řád?

Dřív jsme využívali k putování cestovní pas, kam děti sbíraly razítka z jednotlivých objektů. Letos jsme to vylepšili a nabízíme Putovník – kromě sbírání razítek v něm děti mohou plnit různé úkoly a v brožurce najdou i další tipy na výlety do okolí. Celý Putovník je hravější a dá se s ním pracovat i jako s omalovánkami. Je k dispozici na všech památkách i u nás v hlavní budově v Brně. Najdete v něm také rubriku „zjistěte na místě“, kterou by měly děti vyplnit až právě díky návštěvě památky, podle toho, co se dozvědí nebo zjistí samy, nebo se mohou zeptat průvodce. Jsou to např. otázky, proč starý mlýn klape nebo proč má větrný mlýn dva vchody.

Vedle toho máme i klasické omalovánky s jednotlivými objekty a také omalovánky se Šroubkem a Matičkou. Za čtyři razítka pak můžete u nás v Technickém muzeu v Brně získat odměnu, ale přiznávám, že moc účastníků se po prázdninách nepřihlásí. Většinou pas zapomenou nebo někde ztratí. Důležité ale je, že funguje jako tip na výlety.

Proč Šroubek a Matička?

Oba jsou součástí vizuálního stylu Technického muzea v Brně, který jsem „podědila“. Tyto postavičky se však dřív moc nepoužívaly, ovšem nám se do putování moc hodí. Letos je máme i v podobě plyšáků, kteří s námi vyrážejí na akce – a děti si je docela rády chodí pohladit. Máme také sérii pohlednic, kde jsou Šroubek a Matička na výletech. Vytvořili jsme pohlednice ze všech míst, a pokud děti navštíví minimálně dvě, ideálně tři památky, a koupí si tři různé pohlednice, přičemž třetí mohou pořídit v hlavní budově v Brně, tak od nás dostanou dětskou vstupenku do brněnských expozic zdarma. Uvidíme, jak tato možnost zaujme. Pohlednici lze také získat na našich akcích jako jednu z cen. Pohlednicovou sérii hodláme i nadále rozšiřovat, aby se Šroubek a Matička dostali opravdu všude. Děti by pak mohly jejich pohlednice i sbírat – vždyť fenoménem muzejnictví je sběratelství. Bylo by fajn, kdyby si uměli založit sbírku a naučili se o ni pečovat.

Mají výlety se Šroubkem a Matičkou vždy nějaké společné téma?

Nedržíme se centrálního tématu po celou sezonu, ale na každé památce nabízíme jiné samostatné téma. V minulosti byla zaměření výletu svázaná s památkami, takže v Těšanech jsme se opakovaně věnovali kovářství. Když však někdo jezdí na místo opakovaně, mohlo by to pro něj být už monotónní, proto témata obměňujeme. První z výletů v dubnu na větném mlýně v Kuželově jsme zasvětili večerníčkům, do Slupi nyní plánujeme retro výlet, který se vždy setkává s velkým ohlasem. Rodiče třeba dětem ukazují, co měli doma a jak to fungovalo, čímž vzniká hezká mezigenerační vazba. Retro už jsme pořádali na různých místech, ale ve Slupi bude mít teď 4. června premiéru. Hned týden poté – 11. června – se uskuteční akce vojenského rázu v areálu čs. opevnění a železné opony v Šatově pod názvem Byla vojna, byla. Půjde o úplnou novinku, o níž říkám, že nabídne oživenou učebnici dějepisu. Bude to svým způsobem kuriózní, protože do opevnění z poloviny dvacátého století dostaneme gotiku, napoleonské války i třicetiletou válku. Určitě bude zajímavé sledovat, jak gotičtí rytíři bojují na kulise srubu. V povídání i ukázkách si představíme šest základních dob – gotiku, třicetiletou válku, napoleonské války, 1. světovou válku, 2. světovou válku a čs. lidovou armádu. Všichni budou mít na místě své ležení, kde se budou pohybovat vojáci v uniformách s dobovými zbraněmi. Půjde samozřejmě o zástupce skupin historického šermu a podobně. Ti lidem představí období, kterému se věnují, popíší např. výstroj vojáka, případně bude možnost potěžkat si zbraně. Malá prezentace se uskuteční každou hodinu.

Předpokládám, že výlety i návštěvy památek počítají s interaktivitou dětí…

Určitě, na tom náš projekt stojí. Např. ve Slupi budou staré hračky a děti si s nimi budou moci pohrát, skládačky fotografií starých automobilů, počítá se s ukázkou oblečení, písničkami a filmy. Chybět nemůže ani dílnička, kde si děti vyrobí klasická mávátka s pentličkami. Při akci se Šroubkem a Matičkou akorát nelze vyzkoušet přímý chod mlýna, protože mlynářské stroje jsou dost nebezpečné. Při běžné prohlídce se spouští, když jsou na místě dvě průvodkyně. Ovšem to nelze, když se velké množství lidí pohybuje po celém mlýně. Zajímavostí ještě bude, že se tentokrát nebudou sbírat razítka, ale na různých stanovištích dostanou děti penízky – něco jako bony, které budou moci na konci utratit v retro obchůdku. Děti se zároveň tak naučí vnímat hodnotu peněz a rozhodnout se, jestli utratí menší částky za pár zbytečností, nebo za něco cennějšího utratí celý obnos.

Jaká zastavení plánujete o prázdninách?

Každoročně se v červenci vydáváme do Těšan, které jsou kromě kovárny známé i postavou Maryši. V Těšanech působil jako pomocný učitel Vilém Mrštík, a ten se zamiloval do místního pohledného děvčete. Ovšem dívka ho odmítla, protože byl chudý. A tak vzniklo drama o travičce Maryše, pro niž se stala autorovi inspirací Marie Horáková, později Turková. Tato paní v Těšanech opravdu žila, má tam rodný domek a dá se navštívit i její hrob na hřbitově. Ve skutečnosti samozřejmě svého manžela neotrávila – žili spolu až do smrti, těžko říci, jestli šťastně, protože její muž byl podstatně starší. A proto se tentokrát kromě kovářství a kolářství v Těšanech zaměříme právě na Maryšu a také chceme dát prostor těšanskému kroji.

V srpnu pak pořádáme akci na Šlakhamru, což je jediná naše památka mimo Jihomoravský kraj. Nachází se na Vysočině u Žďáru nad Sázavou. Jde o opravdu krásnou památku v nádherném prostředí – na samotě v údolí zalesněné řeky Sázavy, což má obrovskou atmosféru. Letošní výlet V kraji řeky Sázavy jsme se rozhodli věnovat místnímu regionu – budeme poznávat jak okolí, tak přírodu, historii, památky, připomeneme si i kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře a přiblížíme si také tradice místního regionu, který žil železářstvím a sklářstvím.

K čemu původně šlakhamr sloužil?

Hamr původně znamená kovárna a ve středověku se tak nazývaly celé objekty a později samotné hamerské kladivo. Když lidé tavili železnou rudu, bylo potřeba ji překovat. Čím byla větší pec, tím byla větší hrouda a práce už se nedala zvládnout ručním kladivem. Proto vzniklo hamerské kladivo, poháněné náhonem s vodou, které tento těžký materiál zpracovávalo. Samotný železářský hamr fungoval do 17. století, ale pak vznikla nová metoda zpracování železa, což už ukazujeme na Staré huti. V období třicetileté války bylo hodně objektů zničeno, i původní šlakhamr v Hamrech zanikl, ale protože naši předkové uměli využít potenciálu místa, u vodního náhonu ve skále vybudovali mlýn. Jako obilní mlýn místo fungovalo až do 2. světové války. Za války se mlít nesmělo a pak v objektu bydlela rodina Brdíčků. Z mlynářské technologie se však nic nezachovalo. Když objekt koupilo Technické muzeum, začala se stavba renovovat. A protože už vodní mlýn máme ve Slupi, rozhodlo se, že připomeneme starší využívání objektu – hamernictví a zpracování železné rudy. Teď se na místě nachází nářaďový hamr z 19. století, na němž se vyráběly radlice a další větší zemědělské nářadí. Jde o funkční originál, získaný z nářaďového hamru z Podhůří u Nepomuku. Proto také při akcích na Šlakhamru pracují vždy kováři. Je to obrovský zážitek i pro ně, protože funkčních hamrů v Česku není mnoho. Kladivo má obrovskou sílu, vše se třese… Vzniká tam opravdu mimořádná atmosféra.

V Kuželově už Šroubek s Matičkou letos byli – přesto určitě stojí za zmínku…

V Kuželově jsme začínali v dubnu s tématem Večerníček, což byla velmi roztomilá akce. I prostřednictvím pohádek se člověk mnohé dozví. Nám se třeba hodila pohádka Jak krtek ke kalhotám přišel, protože zrovna v Kuželově můžeme ukázat, jak se ze lnu vyrábělo plátno. Na místě jsme také zkoušeli základní principy animace a vyráběli jsme večerníčkovskou čepici. Kuželov pak jistě potěší i o prázdninách zájemce o folklor, neboť je jedním ze zastavení, kde se na konci července konají Horňácké slavnosti.

V čem si myslíte, že jsou mimobrněnské památky Technického muzea výjimečné?

Fascinuje mne jejich provázanost – přijdete třeba do vodního mlýna a můžete ho srovnat s větrným. Je to jiná technologie a i život v obou mlýnech byl úplně jiný. Zatímco mlynář na vodním mlýně byl vážený člověk, měl často podobnou pozici jako rychtář nebo starosta, mlynář na větrném mlýně patřil mezi nejchudší. S celou rodinou bydlel v holém objektu, v místě, kde se prášilo, byla zima, děti musely pomáhat s výměnou lopatek… Nikdo tam nevydržel dlouho. Na Šlakhamru máme také mlýn, ale zase prezentujeme hamernictví – a lze ho srovnat s klasickou ruční kovárnou v Těšanech. Ve Staré huti se zase setkáte s vysokou pecí a technologií výroby železa. A k tomu můžete připočíst vojenský objekt.