Hledání majitelů psů je teď snazší. Brněnská studentka Fakulty informačních technologií Vysokého učení technického v Brně vytvořila webový vyhledávač Komu patřím, který pomáhá vracet zatoulané psy domů.

Jak vznikl nápad vytvořit webový vyhledávač Komu patřím?

Pejsci mě provázejí životem už více než deset let, proto jsem se zajímala o legislativní změny týkající se této problematiky. Překvapila mě povinnost plošného čipování psů, která platí od 1. ledna 2020, avšak bez existence centrální evidence nebo alespoň oficiálního seznamu dostupných registrů. Tak jsem přišla na myšlenku vytvoření vyhledávače. Při výběru vlastního tématu bakalářské práce jsem měla menší obavy, jak se situace bude během akademického roku měnit, ale své volby určitě nelituji.

V České republice zatím žádná centrální evidence psů nefunguje. V čem tedy spočívá největší přínos vašeho vyhledávače?

Hlavní myšlenkou byla dostupnost aplikace pro co nejvíce lidí, proto bylo řešení vytvořeno jako webová aplikace přístupná přes jakýkoli webový prohlížeč. Během svého průzkumu jsem objevila celkem patnáct registrů. Když jsem se tématem začala zabývat, existovalo jich méně, některé vznikly až na přelomu roku 2019 a 2020. Domnívám se, že tyto registry vznikaly i kvůli vidině zisků, jelikož majitelé zvířat často musejí za registraci zaplatit poplatek. Někde se platí jen jednou za zaevidování majitele, ale většinou musíte zaplatit za každé zaevidované zvíře. Přínosem mého vyhledávače Komu patřím je zjednodušené vyhledávání záznamů – namísto ručního prohledávání všech registrů stačí zadat číslo označovacího prostředku a vyhledávač udělá tuto práci za vás. Zároveň bych ráda pomohla s osvětou, a to nejen o označovacích prostředcích, ale právě i o registrech. Vyhledávač zatím nepokrývá dva registry, o kterých vím, ráda bych s nimi navázala spolupráci, aby je bylo do projektu také možné zahrnout.

Jak tedy vyhledávání na webu funguje, když někdo najde psa a chce dohledat majitele?

Vyhledávat se dá nejen podle čísla mikročipu, ale i na základě jiných označovacích prostředků – konkrétně podle tetovacích čísel, která se používají u psů s rodokmenem, Petpasů, obecních známek i takzvaných Lyssetek, což jsou mezinárodní známky, které prokazují, že jsou psi pravidelně očkováni proti vzteklině. Registraci těchto ostatních prostředků podporují jen některé registry. S ohledem na ochranu osobních údajů se ve výsledku hledání nezobrazuje přímo kontakt na majitele, ale jen základní informace, podle kterých nálezce psa identifikuje, jako třeba plemeno. Přes odkaz se potom uživatel proklikne do konkrétního registru, a tam už najde další návod, jak má postupovat. Každý registr to má totiž jinak. Někde majitel při registraci dává souhlas se zobrazením svých osobních údajů, jinde je k dispozici infolinka, kam zavoláte, řeknete číslo čipu a oni vám dají kontakt na majitele nebo mu sami zavolají.

Cílem projektu je tedy i osvěta majitelů psů?

Ano, když si majitel chce pejska zaregistrovat, nastává často problém, že ani neví, jaké všechny registry existují, v čem se liší a který si vybrat. Proto jsem chtěla přinést i přehled, aby se v této problematice lidé snáze zorientovali. V rámci svého dotazníkového průzkumu jsem zjistila, že spousta majitelů zvířat registraci odsuzuje, protože se mylně domnívají, že v mikročipu se nacházejí jejich osobní údaje nebo dokonce i GPS, podle které se dají lokalizovat. Tak to samozřejmě není. Na to, že je čipování stanovené zákonem, je osvěta překvapivě malá.

Používají váš vyhledávač i veterináři či odchytová služba?

Vyhledávač používají především nálezci konkrétních zvířat, tedy i veterináři, pracovníci útulků, odchytové služby, městské policie apod. Když má pejsek obecní známku nebo tetovací číslo, je to snazší, nálezce může rovnou použít vyhledávač. U mikročipů je problém, že současné technologie neumožňují přečtení čísla čipu jinak než speciální čtečkou, mobilem to zatím nelze nahradit. Tyto čtečky mají například veterináři, proto se na ně často obracejí nálezci psů. Vyhledávač používají i majitelé, kteří si vytvoří registraci a chtějí si ověřit, že je skutečně dohledatelná. Nebo také lidé, kteří si adoptují pejska z útulku nebo nějaké sdružení a chtějí zjistit, jestli a případně kde už je zaregistrovaný, aby mohli případně provést přeregistraci na svoji osobu.

Dostal se k vám konkrétní příběh, komu váš vyhledávač pomohl?

Koncem léta mě informovala veterinární lékařka z místní kliniky, že k nim městská policie přivezla nalezeného psa a můj vyhledávač použila. Díky tomu, že byl pejsek nejen řádně očipovaný, ale i zaregistrovaný v jednom z registrů, bylo možné dohledat majitele a za chvilku se tak mohl vrátit zpět domů.

Jak dlouho vyhledávač Komu patřím funguje?

Spustila jsem ho na přelomu května a června. Doménu jsem měla koupenou od začátku roku. Průběžně jsem vývoj vyhledávače konzultovala s cílovou skupinou uživatelů a hodně mi pomohla pracovnice Psího detektiva, který provozuje národní pátrací systém. Ten využívají lidé, kterým se ztratí domácí mazlíček. Jejich služby zahrnují evidenci ztracených zvířat a pomoc s jejich hledáním. Při vývoji vyhledávače jsem se snažila získávat co nejvíce zpětnou vazbu, aby výsledná aplikace vyhovovala cílovým uživatelům. Na začátku jsem provedla dotazníkový průzkum, kterého se zúčastnilo přes 400 lidí. Poté jsem s částí z nich konzultovala projekt blíže.

Inspirovala jste se při tvorbě vyhledávače i v zahraničí?

Ano, zajímala jsem se o situaci i v jiných evropských státech, a to konkrétně na Slovensku, ve Francii, Rakousku, Velké Británii a v Nizozemsku. Kromě nastudování dostupné legislativy jsem i hledala lidi, kteří v daném státě žijí, abych je mohla oslovit a získat informace o systému očima místního obyvatele. Ve světě fungují dva přístupy – buď je zavedený jediný centrální registr, což funguje třeba na Slovensku, nebo je stanoven seznam oficiálních registrů, které stát uznává, takto to je například v Nizozemsku nebo Velké Británii. Ve Francii je zajímavé, že tamní legislativa ukládá povinnost čipovat nejen psy, ale i kočky. Třeba k tomuto jednou dospějeme i u nás. Zatím ale ani není jasné, jak to bude s centrálním registrem psů, který by měl podle nejnovějších informací začít fungovat v roce 2022.