Exkluzivně pro Brňana: Jakub Ghanem

Hrdinové všedního dne na sebe můžou brát nejrůznější podoby, říká vedoucí tiskového oddělení MP Brno

  • Foto

    Archiv MP Brno

U Městské policie Brno pracuje Jakub Ghanem osmým rokem, poslední roky na pozici vedoucího tiskového oddělení. „O brněnské městské policii jsem dlouho věděl, že odvádí kvalitní a tvrdou práci, často mezinárodně oceňovanou. Chtěl jsem to dostat do širšího povědomí, systematicky budovat image a dlouhodobým úsilím bořit nepravdivé stereotypy. Když se objevilo výběrové řízení na tehdejší tiskový odbor, přihlásil jsem se,“ vzpomíná dnes na svoje začátky. Nedávno za své nasazení převzal ocenění Strážník roku 2018.

Co je vaší původní profesí?

Vystudoval jsem žurnalistiku a mediální studia. V oboru jsem začínal před dvanácti lety jako redaktor MF DNES a o něco později editor webu iDnes.cz. Vděčím této práci za to, že jsem při ní mohl poznávat Brno do nejmenších detailů, dostal jsem se na neobvyklá místa a mluvil se zajímavými lidmi. Lákalo mě ale dělat profesi z druhé strany. Předávat informace novinářům a veřejnosti.

Můžete nám objasnit původ vašeho nevšedního příjmení?

Můj táta pochází ze Sýrie. V Brně trvale žije už skoro čtyřicet let, má české občanství. S mámou, Brňačkou, se potkali v roce 1972 při tanci v baru na Zelňáku. Byl tady tehdy na studijním pobytu. Později dělal i tři práce najednou, aby uživil rodinu. Za socialismu chodil například do zaměstnání v papírnách, k tomu si přivydělával jako stolař a příležitostným sečením trávy nebo na brigádě v Zetoru. Z dnešního pohledu to tak možná nevypadá, ale z vyprávění vím, že společnost tenkrát nebyla příliš nakloněná sňatkům s cizinci. S mámou překonali spoustu složitých zkoušek a jsou spolu dodnes. Jsou pro mě důkazem, že hrdinové všedního dne na sebe můžou brát nejrůznější podoby. (Pozn.: „Staň se hrdinou všedního dne“ je motto současné náborové kampaně MP Brno.) Sám jsem se narodil v Brně a celý život tady žiju.

Je potřeba mít k vykonávání policejního mluvčího nějakou zvláštní přípravu? Musíte např. obstát i jako strážníci při testech fyzické zdatnosti?

Mluvčí u brněnské městské policie musí splnit všechna kritéria jako kterýkoli jiný strážník. Obnáší to fyzické testy, psychotesty, pohovory, výcvik v sebeobraně, taktice zákroků nebo střelbě. Po nástupu se v tříměsíčním rekvalifikačním kurzu osm hodin denně učíte zákony a vyhlášky, ze kterých vás nakonec zkouší ministerská komise. To je nutný základ. Nerad bych ale ustrnul ve svém oboru. Proto se snažím posouvat díky kurzům komunikace a marketingu, čtu odborné texty, chodil jsem i na rétorické kurzy. Vždycky se najde něco, v čem se dá zlepšovat.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Takový vlastně není. Má práce je naplňující v tom, že je každý den jiná a tím i neuvěřitelně pestrá. Natáčím rozhovory pro rádia, s televizními štáby vyrážíme do terénu pořizovat reportáže s hlídkami a do toho až do večera přicházejí aktuální dotazy médií i občanů. Spravuji sociální sítě a snažím se vymýšlet nejrůznější projekty určené pro veřejnost, ale často také interní pro naši organizaci. Někdy je potřeba postříhat video ze zákroku, které se poskytuje novinářům. Psaný souhrn kriminálních případů za uplynulý den, tedy ony často skloňované svodky, jsou potom mnohdy tím posledním, k čemu se během dne dostanu.

Zatímco pro většinu z nás jsou Vánoce a Silvestr svátky odpočinku a volna, pro vás jde asi o perné pracovní nasazení. Kdy musíte být v pohotovosti a jak rychle musíte události související s Vánocemi a oslavami příchodu nového roku zpracovat?

Od doby, kdy mám na starosti tiskové záležitosti, jsou pro mě všechny Silvestry pracovní. Situaci sleduji od brzkého odpoledne až do dopoledních hodin Nového roku. Všechny podstatné nebo zajímavé informace, které mám, se snažím okamžitě předávat novinářům. V době on-line zpravodajství je pro ně důležité, aby měli přehled o dění včas. S některými médii vyjíždím přímo do ulic, větší část večera trávím telefonáty s naším operačním střediskem a sledováním informačního systému. Tak mám nejlepší přehled o celém Brně.

Jakou vizitku si udělali Brňané letos s oslavami Silvestra? A dá se to srovnat s předchozími lety?

Silvestrovské oslavy mají horší pověst, než jaká je realita. Ve skutečnosti se po městě obvykle nic až tak hrozného neděje. Špatný dojem vytváří vždy několik křiklounů, kteří se poperou, jednotlivci, kteří hodně neuváženě zacházejí s pyrotechnikou, a několik opilců polehávajících ve městě. Většina lidí slaví s rozvahou a slušně, případně úplně odjedou z Brna. Excesy samozřejmě vzbuzují zájem a všechno potom vypadá černější než to je. Pro mnoho lidí jsou rány z petard a dělobuchů dlouho do noci pochopitelně dost obtěžující. Trpí tím i zvířata.

Vánoční čas je i obdobím předávání ocenění v dětské soutěži Empík naděluje – jak byste tuto soutěž představil a co její vyhlášení obnáší pro vás?

Empík naděluje je moc hezká a už velmi zakořeněná soutěž. V době Vánoc oceňujeme tvořivé děti za jejich básničky, povídky, obrázky nebo jiné výtvory na zadané téma. Vyhlašuje se ve slavnostní atmosféře na Nové radnici. Pro mě je to příjemné zpestření, kde mám na starosti jen velmi odlehčené moderování. Moderování akcí je pro práci mluvčího u městské policie také dost typické. Většinou ale bývá spojené i s produkčními činnostmi.

Měl jste vůbec ke konci roku volno? Kdy pro vás přichází tzv. „okurkovka“ – jestli vůbec…

Dnes už mám na oddělení dva velmi šikovné kolegy. I díky tomu jsem mohl být přes svátky v klidu s rodinou. Sváteční služby si pravidelně střídáme. Když nastává médiím okurková sezóna, je to pro nás paradoxně jedno z nejnáročnějších období. Všichni hledají témata a obracejí se s dotazy na nás. Činnost městské policie se dotýká bezpečnosti, dopravy, sportovních i kulturních akcí a je málo témat hýbajících společností, která by nás míjela. Klidnější období proto občas přichází, třeba když se v Brně konají důležité soudní procesy nebo když mimo město, kam už nesahají naše kompetence, dojde k nějaké havárii. Potom je pozornost novinářů upřena jinam.

Jako mluvčí jste inicioval řadu dobrovolnických aktivit, které Městská policie Brno přijala za své. Na co jste nejvíce pyšný? A čeho si nejvíc ceníte u kolegů?

Nejvíc jsem pyšný právě na všechny kolegy, kteří se do těchto akcí zapojují. Musím přiznat, že jsem byl dojatý, když se na základě výzvy přihlásilo sedmdesát dnes tak cenných prvodárců krve. Další skoro polovina našich strážníků už tehdy darovala pravidelně a k akci se také symbolicky připojili. Nebo když desítky našich zaměstnanců kupují dárky, zdravotní pomůcky nebo hradí rehabilitace nemocným dětem. Tohle o těch lidech vypovídá ze všeho nejvíc.

Myslíte, že už minula doba, kdy veřejnost vnímala strážníky jen jako ty, kteří rozdávají pokuty? Daří se – a jakou formou – šířit i vaše dobré skutky? Jak vám např. pomáhají již zmiňované sociální sítě?

Pro mě představují tyto narážky jedno velké a navíc velmi nespravedlivé klišé. Brněnští strážníci odvádějí velmi namáhavou a prospěšnou práci. Mají vysokou úspěšnost v dopadání zlodějů, násilníků, dělají tisíce preventivních kontrol a zapojují se ročně do desítek náročných, často celodenních opatření jako je Grand Prix. Zachraňují životy s nasazením vlastního zdraví. Náš útulek pro zvířata poskytuje psům a kočkám péči, jaké se jim nedostane ani v leckterých rodinách, a například úspěšnými projekty našeho preventivního oddělení se do Brna jezdí inspirovat odborníci z celé Evropy. Myslím, že většina lidí to vnímá. Sám slýchám poznámky o pokutách a botičkách stále méně často, ale samozřejmě mezi řidiči nejspíš nebudeme úplně populární nikdy. Policie ale byla vždy částečně represivní složka, a pokud jde o dopravu, víme, že bez kontrol parkování by především v centru města stála auta doslova všude. Na chodnících, na přechodech i v křižovatkách. Nemyslím si, že by se městské policie měly stydět za to, že se zasazují o dodržování zákonů.

Je pravda, že jste stál i za zrodem náborové kampaně a náborového klipu Brnocop?

Částečně ano. Myšlenka animovaného spotu se třemi konkrétními scénkami, v nichž se strážníci potýkají se zapeklitými brněnskými situacemi, je má. Vymyslel jsem motto „Staň se hrdinou všedního dne“ a zadání jsem administrativně zpracoval, abychom mohli vybrat zhotovitele. Potom jsme měli to obrovské štěstí, že se nám přihlásilo právě animační studio Krutart, které dostalo nápad zarámovat scénky jako retro počítačovou hru, a vymyslelo několik gagů. Hlavně jim vděčíme za prestižní ocenění, jež klip získal.

Jak vás potěšilo na sklonku roku ocenění Strážník roku 2018? Vnímáte ho jako motivaci do další práce? Nerodí se už ve vaší hlavě nějaký další nápad?

Přiznám se, že jsem byl na rozpacích. Usiloval jsem o to, aby ocenění získala kolegyně či kolega v přímém výkonu služby. Na druhou stranu si všech nominací i samotné ceny nesmírně vážím. Vnímám ji jako vyznamenání pro všechny strážníky. Bez jejich kvalitní práce a profesionálních zákroků bychom my na tiskovém oddělení neměli o čem informovat. Kdyby nedarovali krev, nepomáhali potřebným rodinám a nezapojovali se například do akce Ukliďme Česko, ztratily by všechny mé nápady smysl. Dva větší nápady pro tento rok už mám, ale nechám si je zatím pro sebe. Oba jsou poměrně časově i organizačně náročné, tak si raději nechám zadní vrátka, kdyby se letos nestihly uskutečnit (smích). Oba jsou ve svých důsledcích dobročinné.

Prozradíte nám, jak policejní mluvčí relaxuje?

Teď nejčastěji a nejraději s rodinou. Rád plavu, hraju squash, čtu si nebo si pouštím z gramofonu desky. Velký relax je pro mě cestování, pokud možno na odlehlá místa a bez předchozího plánování.

Jaká jsou vaše přání do roku 2019?

Rád bych všem čtenářům i redakci Brňana popřál především zdraví, štěstí a spokojenost v osobním i pracovním životě. Pro svou rodinu a sebe mám to stejné přání.

Zdroj: 
Brňan (RUP)