Za výjimečný výkon v operách Tři fragmenty z Juliette / Lidský hlas v Národním divadle Brno získala sopranistka Jana Šrejma Kačírková svoji už třetí Cenu Thálie. „Vždy je pro mě důležité vědět, co přesně zpívám, ať už je to v italštině, němčině, nebo jako v tomto případě ve francouzštině. Nikdy si neberu literární překlad, ale chci v textu rozumět každému slovu, abych si pak na jevišti mohla dovolit prožít ho při každém představení trochu jinak,“ svěřuje se pěvkyně.

Herecká asociace vám udělila Thálii za roli v operách Tři fragmenty z Juliette / Lidský hlas, kde jste většinu času na scéně sama. Je to jiný pocit, když na jevišti nemáte kolegy, s nimiž byste mohla komunikovat?

Jako partnera jsem brala orchestr a měla jsem pocit, že mi odpovídá. Samozřejmě jsem ráda na jevišti se svými kolegy, ale nedělalo mi problém být tam sama. Spoléhala jsem se sama na sebe a věděla jsem, že buď si to sama zkazím, nebo to sama zvládnu. Pocit to byl každopádně zajímavý, protože je potřeba mít rozložené nervy od začátku do konce. Být pětačtyřicet minut sama na jevišti je dlouhá doba na to, aby se lidé nenudili a zaujala jsem je. Navíc při tomto představení není ani možná nápověda, protože režisér a autor scény David Radok vytvořil scénu jako ohraničený dům. Nepřemýšlím o tom, co bude za čtvrt hodiny, ale jedu z vteřiny na vteřinu a spoléhám sama na sebe.

Přinesla vám tato role i nějaké nové zjištění o vás samotné?

Zjistila jsem, že umím být naprosto připravená a strašně moc se koncentrovat. Na jevišti si to vždy užívám, příliš o tom nepřemýšlím a jsem bezprostřední, ale tady to bez naprostého soustředění nejde. Tato opera je totiž plná emocí a je v ní mnoho hudby a slov. Je to náročné, ale zároveň mě to moc baví.

Máte v repertoáru podobně náročnou roli?

Takto herecky a na jevišti časově náročnou asi ne, ale dá se srovnat třeba se Zerbinettou ve Straussově opeře Ariadna na Naxu, která je pěvecky velmi obtížná. Tu jsem zpívala už v roce 2008.

Už máte tři prestižní ocenění Thálie. Poznáte už při zkoušení, že by to mohla být role na Thálii? Nebo naopak jste si na ni myslela u jiné role?

Nikdy jsem si to u žádné role nemyslela, ale musím přiznat, že u této mě to určitě napadlo. Je to zkrátka role na Thálii. Existuje plno náročných a krásných rolí, ale v této jde zkrátka o výkon. A když podáte dobrý výkon, ke kterému se přidá výborná výprava, režie a orchestr, všechno se povede, dá se předpokládat, že taková role by mohla být oceněna.

Při online přenosu vyhlášení výsledků jste na sobě měla tričko, které vám dala sestra, s roky 2012, 2013 a 2020 – tedy roky, kdy jste Thálii získala, včetně toho letošního. Takže vám na sto procent věřila, že to dopadne?

Snažila jsem se všechny ve svém okolí přesvědčit, že to nevyjde, aby pak nebyli zklamaní. A moje sestra den předtím přišla, dala mi to tričko a byla naprosto přesvědčená o úspěchu. Takže jsem pak po vyhlášení byla ráda i kvůli ní (směje se). Člověk si říká, že získat třikrát takové ocenění snad ani není možné, a ono se to stalo.

Které role z vašeho repertoáru jsou pro vás stěžejní?

Určitě již zmíněná Zerbinetta, kterou už nezpívám, ale měla jsem velké štěstí, že jsem si ji na startu své umělecké dráhy mohla v Ostravě zazpívat. Teď dělám spíše lyričtější postavy. A pak je to Královna noci (v Mozartově opeře Kouzelná flétna), kterou jsem zpívala asi padesátkrát, včetně zahraničí. To je perfektní role, když máte vysoké ef, což je okrajový tón, jeden z nejvyšších, který se zpívá na jevišti. Zároveň to byla role, při které jsem se na jevišti vyvztekala i herecky, takže mě moc bavila. Teď je to například Violetta ve Verdiho opeře La traviata, Markétka v Gounodově Faustovi a z českých Mařenka z Prodané nevěsty a milovaná Rusalka ve stejnojmenné opeře Antonína Dvořáka… Na každé roli jsem se něco naučila a jsem vděčná za všechny, které mě zatím potkaly.

Jsou zajímavější role pro sopranistky nebo mezzosopranistky?

Myslím, že určitě pro nás sopranistky. Mezzosopranistky mají pár hezkých ženských rolí jako Carmen nebo Dalila, většinou jsou ale mezzosoprány napsané pro chlapecké role. Soprán, to bývají oběti, které umírají na jevišti, zatímco mezzosopranistky jsou tak trošku v rolích tzv. „potvor” (úsměv).

V rámci příprav na opery Tři fragmenty z Juliette / Lidský hlas jste jela i do Švédska, kde se hrála. Co všechno u vás obnáší příprava na novou roli?

Ano, v tomto případě jsem do Švédska jela na hlavní zkoušky a premiéru. Bylo to moc zajímavé, když jsem operu viděla poprvé, říkala jsem si, že se to snad nikdy nemůžu naučit. I na velmi zkušené sopranistce bylo vidět, že s ní emoce cloumají a je skutečně náročné roli zazpívat a zahrát. David Radok původně chtěl, aby to zpívala i v Brně, ale nakonec nemohla. Bylo na něm vidět, že se mu moc s nikým jiným spolupracovat nechce, takže o to hezčí je, že jsem ho přesvědčila, že si i my zasloužíme jeho pozornost. Jsem ráda, že mi šéf opery v brněnském Národním divadle Jiří Heřman natolik věřil a tuhle roli mi nabídl. Dala mi mnoho krásných chvil ve zkušebně i na jevišti, nemluvě o nesčetných nových zkušenostech. A co se týká příprav, nejdřív si vezmu klavírní výtah a celou roli si poslechnu. Potom jedu stránku po stránce a studuji text, protože je pro mě důležité vědět, co přesně zpívám, ať už je to v italštině, němčině, nebo jako v tomto případě ve francouzštině. Nikdy si neberu literární překlad, ale chci v textu rozumět každému slovu, abych si pak na jevišti mohla dovolit prožít ho při každém představení trochu jinak. Když jsem se tuto roli učila, moc jsem francouzsky neuměla. Řeč je v ní ale důležitá, musí mi být dobře rozumět a musí znít skutečně jako francouzština.

Připravujete se teď na nějakou novou roli?

Studuju teď azbuku, protože se učím Taťánu v Čajkovského Evženu Oněginovi.

Na jaře jste pořádala online koncerty, teď na podzim jste už něco podobného neplánovala?

Mám doma prvňačku, velmi nás teď zaměstnávají i školní povinnosti. Navíc jsem v září ještě vystupovala a pak jsem studovala další role a pořád věřila, že se v listopadu divadla otevřou, takže jsem chtěla být připravená.

Zpíváte doma, nebo teď hlasivky spíše šetříte?

Vždycky si něco zazpívám, abych zkontrolovala, jestli je to v pořádku. Tím, že už zkoušíme, tak hlas používám. Ale je pravda, že ho ráda šetřím, ale není radno odpočívat dlouho, protože jsme v tomto jako sportovci. Když dlouho netrénujeme, o to déle pak trvá hlas znovu nahodit.