Jako dítě chtěl být kosmonautem, vystudoval astrofyziku a od roku 2008 vede brněnskou hvězdárnu a planetárium. „Prožíváme úžasné období, když poznáváme poslední tajná místa ve Sluneční soustavě a zjišťujeme, že je vesmír úžasnější, než si dokážeme představit,“ říká Jiří Dušek, jenž na podzim uspěl ve výběrovém řízení a hvězdárnu povede dalších pět let.

V dětství jste prý chtěl být kosmonautem, což je sen mnoha kluků, málokomu se ale vyplní. Berete práci na brněnské hvězdárně a své „ředitelování“, které trvá přes deset let, jako splněný sen?

To, že jsem se stal nejdříve pracovníkem a posléze ředitelem Hvězdárny a planetária Brno, to mi skutečně umožnilo a stále ještě umožňuje plnit mé sny. I když ne ty dětské, spíš ty dospělácké, jelikož o nápady nemám doopravdy nouzi. Ale aby to neznělo příliš sebestředně. Myslím si, že prožíváme úžasné období, když poznáváme poslední tajná místa ve Sluneční soustavě a zjišťujeme, že je vesmír úžasnější, než si dokážeme představit. Projekty, které s pomocí celého týmu na Kraví hoře realizujeme, vlastně nejen týmu, ale i města Brna a Jihomoravského kraje, jsou sice naplňovanými sny, ale je samozřejmě za tím obrovská práce.

Čím vás astrofyzika a vesmír především upoutaly?

Je to klišé, když řeknu tajemnou romantikou, kterou nabízí? Dnes už je temná obloha vzácností, ale všem doporučuji se za ní vydat, lehnout si do trávy a alespoň několik desítek minut jen tak v tichosti zírat donekonečna. To vás pak začnou napadat nejrůznější myšlenky… Podstatná je ještě jedna věc. Atomy a molekuly, které tvoří naše lidská těla, ale vlastně celý svět kolem nás, byly kdysi součástí hvězd a jimi vytvořených mlhovin. Na sklonku zářivé existence obohatily vesmír o prvky nezbytné k chemii života. My lidé jsme tedy nejen všichni geneticky propojeni s našimi předky, ale dokonce v podobě atomů našich těl s celým vesmírem. A to je asi největší objev všech dob.

Na podzim jste uspěl ve výběrovém řízení pro post ředitele hvězdárny na dalších pět let. Byla pro vás jasná volba, že ve funkci chcete zůstat, nebo jste zvažovat, že už se nepřihlásíte?

Dost jsem to zvažoval. Ona to totiž není žádná romantika. Před deseti lety, když mi někdo volal před desátou hodinou dopolední, první dotaz zněl, zda mne nebudí… Všichni si mysleli, že přes noc sledujeme oblohu, abychom ráno zanesli zprávu do primátorské kanceláře… přes den pak musím spát. Samozřejmě, že chodím na Kraví horu kolem osmé hodiny ranní… a dnes, po deseti letech, už mi samozřejmě taky tak brzo začne vibrovat mobil. Práce je to tedy jako každá jiná. Kromě únavy jsem přemýšlel, zda vůbec mohu ještě přispět něčím novým. Nejhorší je totiž provozní slepota, kdy máte falešnou představu o své genialitě a neomylnosti… Nakonec jsem došel k názoru, že bych to měl ještě zkusit.

Hvězdárnu vedete od roku 2008. Za tu dobu se událo mnoho změn, kdybyste měl jmenovat ty nejzásadnější, které to jsou?

Změnilo se úplně všechno. Máme jinou budovu, jiné projekční systémy a jiné pracovníky. Jsme otevřenou institucí, a to doslova a do písmene. Musím ale přiznat, že když jsem před deseti lety přišel s takovou představou, ve skrytu jsem doufal, že se podaří splnit nanejvýš desetina. Nakonec to bylo jako s tou sněhovou koulí, co se valí z kopce a nabaluje na sebe čím dál tím víc sněhu. Někdy to byla bláznivá jízda. Ona vlastně dodnes neskončila…

Můžete přiblížit, co je náplní práce ředitele hvězdárny?

Nedělejte si iluze. Výhodou je, že můžete řešit jak protékající záchod, tak i nezaplacenou fakturu, nervózního návštěvníka, kontrolu některého z našich dotačních projektů nebo projekt za 30 milionů korun. Vše v jeden okamžik a vše se stejnou prioritou. Když jsem začínal, byl jsem v prvních dnech – vinou několika nešťastných náhod – po několik měsíců ředitelem, zástupcem ředitele, hlavním ekonomem, šéfem denního programu a hlavním technikem. Dnes už jsem naštěstí řadu aktivit předal kolegům a kolegyním, takže „jen“ hlídám denní chod, řeším finanční zajištění organizace a určuji klíčové priority. Současně se starám o marketing a komunikaci s veřejností.

Jaké výzvy jsou před vámi v následujících pěti letech?

Neuralgickým bodem je naše digitárium, do kterého docházejí dvě třetiny všech návštěvníků. Takže zajištění jeho provozu a dramaturgie. K tomu chceme realizovat několik dalších projektů, které jsou více či méně odvážné a více či méně realistické.

Plánujete také zprovoznění mobilního planetária. Co nabídne a při jakých akcích ho využijete?

Disponujeme bohatým archivem filmů pro digitální planetária, o které ale přirozeně již není takový zájem. Současně jsme neustále zváni na různé akce mimo Kraví horu. Pomoci nám má právě mobilní digitální planetárium, které obohatí naše externí prezentace. Nechceme jej mít v provozu každý den, určitě se s ním budete potkávat často. Už od jara příštího roku.

Co dalšího chystáte, máte nějaké další plány či sny?

Plány dělím na reálné a ty, které se asi realizovat nepodaří, ale bylo by krásné, kdyby je město Brno mělo. Do první skupiny patří nejen mobilní planetárium, ale například úpravy v okolí naší budovy, tedy instalace biodynamického osvětlení, planetární stezky, rekonstrukce obou kopulí… Do druhé, skutečně snové, se řadí třeba stavba Sluneční věže – nové dominanty města Brna, vypuštění studentské umělé družice anebo otevření muzea kosmonautiky, jediného v České republice.

Návštěvníci planetária si oblíbili 3D projekce, jak je náročné je promítat?

Vypadá to jednoduše, ale ve skutečnosti je to technologicky velmi náročná záležitost. Ostatně v Evropě to na tak veliké ploše dokážou pouze dvě další planetária – ve Varšavě a v Hamburku. Princip projekce 3D planetária je svým způsobem jednoduchý. Několik projektorů promítá 120 snímků za sekundu, polovina z nich je určena pro levé oko, polovina pro pravé. Diváci si nasadí speciální brýle, které aktivně komunikují s řídicím systémem planetária a ve vhodný okamžik – 60krát za sekundu, střídavě zakryjí levé nebo pravé oko. V lidském mozku vzniká výsledný dojem plastického obrazu. Celý trik je ale výsledkem práce celé řady naprosto synchronizovaných počítačů a na míru sesazených projektorů. Ty by se neobešlo bez dalších špičkových technologií – datové toky jsou natolik mohutné, že k propojení slouží výhradně optické kabely, aktivní brýle komunikují pomocí infračervených paprsků a velkoobjemová datová úložiště mají až 160 terabytů.

Před pár dny brněnská hvězdárna a planetárium získaly ocenění – mezinárodní časopis GEO je zařadil mezi deset nejkrásnějších hvězdáren a planetárií v Evropě. Čím je podle vás brněnská hvězdárna výjimečná?

Jaká je typická barva vesmíru? Černá. Proto je většina planetárií na světě, včetně jejich vstupních hal, postavena jako černé kobky, které doplňuje tlumené osvětlení. Architekt Martin Rudiš, musím přiznat, že jsem s ním zpočátku nesouhlasil, ale vymyslel zcela rozdílné řešení. Prosklenou budovu s bílými podlahami i stropem. Vlastně v naší budově najdete jen čtyři barevné odstíny: bílou, šedou, modrou a červenou. Vše je strohé, skoro sterilní… ale o to vynikne krása informací, které veřejnosti nabízíme. Architektura celé budovy určila i styl naší instituce: nejen budova je otevřená, ale i náš přístup k veřejnosti je otevřený. Nikdy jsem tomu nevěřil, ale je tomu tak a je to tak dobře.