Exkluzivně pro Brňana: Jiří Pařez a Pozdní sběr

Plnoletá kapela tíhne k rockovému písničkaření a vyráží na Castle tour.

  • Foto

    Tom Svoboda

Jižanský rock, country i akustický folk, v poslední době však především folk rock je charakteristický pro kapelu Pozdní sběr s frontmanem Jiřím Pařezem. Skupina má na kontě sedm alb (Dvojka získala platinovou desku, Výběr z bobulí – Live a Pohlednice z Paříže se může pochlubit zlatou deskou), poslední album s názvem K narozeninám vydala loni k osmnáctinám kapely. V letních měsících pořádá Pozdní sběr pravidelně turné Castle tour, které odstartovalo právě včera na zámku v Boskovicích. Dnes – 15. června – kapela hraje na festivalu Country fontána v amfiteátru v Brně - Řečkovicích. Jak prozradil i Jiří Pařez, čeká kapelu aktivní léto.

Jak vznikl nápad na vaše letní turné Castle tour?

Vydali jsme s Pozdním sběrem CD a chtěli jsme ho nějakou rozumnou formou zpropagovat. Dostat se před šesti lety na velké festivaly byl celkem problém – bylo jich opravdu pár – dva až pět, ale letos už jich jedeme dvanáct. Nicméně myšlenky koncertů po známých i méně známých památkách, kde je pěkné prostředí, se držím dál. První rok se k nám připojila Druhá tráva, což je tahák sám o sobě, protože jde o jednu z nejlepších kapel ve folkovém žánru u nás, ale ještě jsme se učili dělat propagaci a vše kolem festivalu. Další dva roky s námi jezdil Fleret a hlavně jsme si už našli místa, kde se nám líbí, kde je skvělé publikum a kde s námi dobře spolupracují. Teď už jezdíme Castle tour pět let, někam se vracíme jednou dvakrát, někde hrajeme pokaždé. Letos máme před sebou šestou sezonu a jsme za to rádi.

Které zastávky na turné patří k těm nejoblíbenějším?

U mě jednoznačně vede Lipnice nad Sázavou a klášter Sázava. Loni se nám také velice líbilo kousek od Brna na zámku v Rosicích. Mají tam skvělého kastelána. Vedle obvyklých zastávek si každý rok najdeme ještě něco nového. Výbornou lokalitou byl také Vranov nad Dyjí, kde ovšem pořádají své kulturní léto a program mají dost nabitý, takže se do něj ne vždy vejdeme, což mne mrzí. Skvělé koncerty jsou ve Vizovicích, kde se ale momentálně opravuje zámek. Místo toho se však objevilo místo pod hradem Malenovice a tam se festivalu také daří. Nikdy nevynecháme Boskovice, kde letos Castle tour odstartovalo. Všechno má svůj řád, abychom jeden den nehráli v západních Čechách a další den na Moravě.

S kým jste se rozhodli letos vyrazit?

Na většině štací s námi hraje České srdce – konkrétně v Říčanech u Brna, Rosicích, Letovicích, České Lípě či na Sázavě. A kde České srdce nemůže, tam jsme si přizvali Karla Kahovce a George and Beatovens nebo Spirituál kvintet. Na jeden nebo dva koncerty přijede Samson Lenk, mimo hrady se k nám letos přidá stejně jako loni také Vlasta Redl. Na našem turné má hostující kapela k dispozici hodinu, což jinde nebývá, a nic nešidíme. Kapele poskytneme plný servis. Máme velkou stage, pořádná světla a velmi záležet si dáváme také na dobrém ozvučení. Proto se také k nám na Castle tour muzikanti rádi vrací.

Pozdní sběr slavil loni 18 let. Vždy jste měli blízko k rocku i folku, změnil se nějak váš zvuk „zráním“ kapely, netíhnete nyní víc k folku a šansonům?

Teď se to vykrystalizovalo samo. Nedávno vyšla recenze pana Josefa Vlčka, který velmi hezky píše, že Pozdní sběr je kapela, která stojí pevně rozkročena mezi folkem a rockem. V závěru o našem albu K narozeninám píše, že by možná bylo dobré, kdybychom se soustředili pouze na jeden žánr, ale že obě naše nohy jsou dost silné, tak proč folk nebo rock opouštět. Proč to tak je? Protože děláme čisté písničkaření – já donesu jenom písničku s kytarou a s muzikanty z kapely ji společně dotváříme. Pak ve studiu vznikají jazzové, swingové nebo i šansonové věci a něco je zase čistý bigbít. Tak to v naší kapele funguje posledních pět let. Částečně jsme se omladili a sešli se špičkoví muzikanti, kteří do hraní dávají i srdce – Michael Vašíček, Jiří Meisner, Emil Formánek, David Velčovský, Štěpán Baloun a Radim Zenkl. Všechno si sedlo a v tomto duchu také tvoříme – já tomu říkám rockové písničkaření.

Takže Pohlednice z Paříže a šansonové melodie nejsou hlavním záměrem…

Vůbec ne. Jména cizích měst a zemí se v našich písních objevují častěji a nejde jen o Paříž. Pracovně se hodně dostanu do světa a rád se toulám, i když mám volno. A občas si z cest přivezu inspiraci – tak vznikly písně Pohlednice z Paříže, Šedé mraky nad Belgií nebo Kdybych byl španělský král. V případě Pohlednice z Paříže jsem si opravdu představoval šansonový nádech a náš klávesista během deseti minut zahrál tak, že jsem slyšel i tahací harmoniku. A pak máme muzikantské fórky – když se zmíní Moulin Rouge, tak zase náš kytarista zacifruje kankán. Máme zkrátka skvělé muzikanty, kdy je jeden lepší než druhý.

Moravě a vínu ale zůstáváte také věrní..

Určitě. I na název Pozdní sběr jsme přišli ve sklepě. Když jsme v roce 2000 skládali kapelu a všichni muzikanti se ani neznali, tak jsme zajeli do Velkých Bílovic do sklepa a začali si povídat. A také vymýšlet, jak se budeme jmenovat. Kromě řady nesmyslných názvů najednou zazněl Pozdní sběr. To se nám líbilo. Odkazuje nejen k vínu, ale v přeneseném významu také k myšlence, že se někdo „pozdně sebral“, protože tenkrát jsme měli všichni přes čtyřicet. Dnes jsme z původní sestavy zůstali dva a máme tam kluky o deset let mladší a Štěpána, kterému je teprve přes třicet. Ale vazba na Moravu trvá. Sám jsem deset let žil v kraji vína, znám se s vinaři a mám degustátorské zkoušky. A k Pálavě mají blízko i ostatní muzikanti.

A po koncertech vítězí víno nebo pivo?

No, je pravda, že po koncertě si každý dá rád pivo. Na víno si musíte najít chvilku. Ale jednou nebo dvakrát za sezonu si domluvíme hraní v blízkosti sklípků a pak jdeme opravdu ochutnávat do sklepa nebo i několika sklepů. V období burčáku si pak pravidelně jezdíme „vyměnit krev“ do Velkých Bílovic.

Zmínil jste album K narozeninám, které jste vydali loni k osmnáctinám kapely. Jak jste vybírali písničky – jsou tam novinky nebo spíš věci „schovávané“ pro tuto příležitost?

Některé písničky jsem měl napsané už delší čas, ale trošku jsme je předělávali. Tři jsou úplně nové – jednu jsem napsal těsně předtím, než jsme šli do studia. Speciálně pro album vznikla titulní skladba K narozeninám. Písničku Na pivu jsem složil asi před dvěma lety, ale pořád zůstávalo jen u nápadu a dotáhli jsme ji přímo ve studiu. Na koncertech jsme ji nikdy dřív nehráli, protože jsme ji neuměli. Letos už zaznívá na festivalech a docela se chytla – objeví se všude.

K vašemu předchozímu albu vzniklo i pár klipů – jak se vám podařilo získat pro klip V.N.A.K.A.K. herečku Terezu Kostkovou a zároveň i její maminku Carmen Mayerovou?

S tím přišel režisér Radim Klimeš, který chodí na naše koncerty a naši muziku má rád. Koupil si desku a sám se ozval, že by z Pohlednice z Paříže chtěl natočit některé písničky. Tak vznikly i klipy Pohlednice z Paříže a Kdybych byl španělský král. S Terezou Kostkovou se Radim znal z natáčení na Velehradě, kde jí naši písničku pustil a zeptal se, jestli by v klipu nechtěla účinkovat. S nápadem, aby v klipu hrála i její maminka, přišla ona sama. Já jsem s již připraveným scénářem jen souhlasil. Natáčeli jsme spolu jeden den a bylo to moc fajn.

Nový klip neplánujete?

Rád bych natočil klip k písničce Na pivu – bude nízkonákladový a bude se odehrávat v hospodě. Zpívá nás tam všech šest, takže by to mohlo být pěkné i záběrově, nebudu tam jen já. Osvědčil se nám už dřív klip Pálava, ten má přes padesát tisíc zhlédnutí a je to znát. Když písničku hrajeme na festivalech, tak lidé refrén zpívají s námi. To je pak autorova radost!

 

Zdroj: 
Brňan (RUP)