Exkluzivně pro Brňana: Marie Jílková

„Vydali jsme se na cestu, která má jasný cíl – moci nabídnout vhodné byty pro občany Brna-střed s pohybovým nebo smyslovým omezením.“

  • Foto

    archiv Marie Jílkové

Brno-střed má metodiku, jak vytipovat vhodné prázdné byty, opravit je a nabídnout seniorům a handicapovaným. Co by takový byt měl splňovat? „Je dobré mít prostornou předsíň, koupelnu, kde by bylo možné udělat sprchový kout, elektrické zásuvky ve výši pasu, aby se senior nemusel ohýbat k zemi, zvolit kontrastní zárubně dveří, což pomáhá vizuální orientaci v prostoru, nebo odstranit dveřní prahy a nahradit je lištami, aby hůře se pohybující člověk
nezakopával,“ vyjmenovává radní městské části Brno-střed pro oblast sociální a zdravotní Marie Jílková. V sobotním rozhovoru pro zpravodajský portál Brňan s ní probereme i další aktuální témata ze zdravotní a sociální oblasti.

Pojďme na úvod přiblížit čísla – kolik takových prázdných bytů, které by šly na tento účel využít, Brno-střed má a kolika lidí se potřeba takového bytu týká?
Velké změny začínají někdy úplně malými krůčky. A pokud se má Brno připravovat na důsledky demografické změny v budoucnu, je potřeba se začít připravovat už nyní. Podle propočtů bude v roce 2026 činit podíl seniorské  populace 22,8 % obyvatel města, v roce 2036 pak 25,1 % a v roce 2046 dokonce 31,5 %. Přepočítám-li to na městskou část Brno-střed, může se jednat o více než 25 tisíc lidí. Tato úvaha stála za myšlenkou podívat se na bytový
fond městské části Brno-střed z hlediska jeho přístupnosti. Každý byt je jiný, v jinak přístupném domě a to nemusí každému vyhovovat. Mladší člověk zvládne vyjít pár pater bez výtahu, zatímco pro staršího člověka jsou bariérou i třeba tři schůdky od vchodu k výtahům. Naše městská část se stará o téměř 4 000 bytů, které průběžně opravujeme, a už při průběžných opravách je dobré podívat se na to, zda by dispozice, umístění bytu a situace v okolí  (dostupnost bezbariérové MHD) byla vhodná pro člověka s pohybovým nebo smyslovým omezením. V takové lokalitě a v takovém bytovém domě pak můžeme chystat přístupné byty. A právě k tomu slouží uvedená metodika, vlastně návod, co sledovat, čemu věnovat pozornost a jak byt opravit.

Jde o bezbariérové byty?
Bezbariérové byty a jejich parametry jsou vymezeny poměrně přísnou vyhláškou, jejíž aplikace nakonec stejně nemusí vyhovovat každému. Proto jdeme měkčí cestou „přístupnosti“. V první řadě zjišťujeme situaci v domě – existují překážky při vstupu do domu? Schůdky před vchodem, v zádveří, dvojkřídlé dveře, těžké otvírání, existence výtahu? Ne vždy je technicky možné tyto bariéry odstranit, přece jen je hodně bytových domů v Brně- střed situováno v památkové zóně. Tam, kde je bytový dům bezproblémově přístupný, pak vytipováváme vhodné byty – je dobré mít prostornou předsíň, koupelnu, kde by bylo možné udělat sprchový kout. Pak už stačí často malé úpravy – udělat elektrické zásuvky ve výši pasu (senior se nemusí ohýbat k zemi), zvolit kontrastní zárubně dveří – pomáhá to vizuální orientaci v prostoru – nebo odstranit dveřní prahy a nahradit je lištami, tak aby hůře se pohybující člověk  nezakopával.

Když bych použila vaši citaci z článku, který vyšel v červnu, říkala jste: „Rozhodli jsme se zmapovat možnosti bytového fondu a navrhnout kroky směrem ke zvýšení počtu přístupných bytů právě v naší městské části.“ K čemu jste tedy došli?
Kolegové prošli všechny bytové domy, které spravujeme, a rozdělili bytové domy do čtyř  kategorií podle množství bariér. V kategorii 1 a 2 – přístup do domu s minimálními bariérami nebo menšími bariérami, tedy vhodné i pro lidi s pohybovým omezením – je celkem 13 % bytových domů, které spravuje naše městská část. K tomu jsme si udělali mapu dostupnosti těchto domů k bezbariérovým zastávkám MHD, aby byl obrázek přístupnosti úplný. Ta čísla
nejsou úplně dobrá, odpovídá to charakteru zástavby, která je z velké části z období přelomu a počátku 20. století, kde byly standardy úplně jiné. Ale musíme pracovat s tím, co máme, a je třeba především začít.

Kolik bytů ročně byste zvládli takto opravit?
Každoročně probíhají komplexní opravy několika bytových domů, v těch vhodných (přístupné z ulice, výtah) vytipujeme dva až tři byty; ročně se můžeme dostat maximálně k 10 bytům, který jsou vhodné především pro lidi  pohybovým omezením. Za pozitivní považuji především to, že jsme se vydali na cestu, která má jasný cíl – moci nabídnout vhodné byty pro občany Brna-střed s pohybovým nebo smyslovým omezením. Počet bude postupně narůstat, důležité je začít.

V jaké fázi tato metodika na opravu bytů je? Budete tento postup nabízet i dalším městským částem?
Metodika je připravená a schválená Poradním sborem pro bezbariérovost, což je orgán Rady města Brna. Na Brně-střed jsme pomáhali v terénu s její přípravou, u nás je tedy už používaným materiálem a testujeme, jak bude celý nápad fungovat. Budeme moc rádi, když se ostatní městské části k naší iniciativě připojí a rovněž se podívají zblízka na možnosti svého bytového fondu, protože už je na čase myslet na lidi, kteří potřebují pomoci s odpovídajícím bydlením. Množství bytů zvláštního určení, jako jsou bezbariérové byty a domovy s pečovatelskou službou, je v Brně stále nedostačující a pořadníky jsou dlouhé. 

Podobně jako funguje sdílené bydlení pro studenty, je v Česku poměrně nedávnou záležitostí sdílené bydlení seniorů, a Brno v tom patří mezi průkopníky. Vidíte tento způsob bydlení seniorů jako vhodnou cestu?
Sdílené bydlení je dle mého názoru jednou z cest, jak řešit stále vzrůstající nájmy a také  samotu mnoha seniorů. Na druhou stranu je nutné říci, že sdílené bydlení není pro každého.  Lidé mívají své zvyky a zlozvyky a ne všichni jsou ochotni snášet je u ostatních – to může ve společném bydlení přinášet potíže ve vzájemném soužití. Řada seniorů, se kterými mluvím, mi přímo říká, že pro ně by to určitě nebylo, že mají rádi svůj klid a svoje rituály. Pro mnohé
to ale může být vítanou cestou ze samoty a je to forma jistoty, že nezůstanou sami a bez pomoci, kdyby se jim náhle něco stalo. V Brně-střed jsme pro sdílené bydlení seniorů využili velké byty v centru na Zámečnické ulici, kde mají senioři svoje pokoje a společné zázemí. Vedle seniorského bydlení ale poskytujeme byty pro projekt Symbios – sdílené bydlení studentů a mladých dospělých, kteří opouštějí dětské domovy. Je to nádherný projekt, který lidem z dětského domova umožní navázat normální společenské vazby a rozkoukat se v běžném světě.

Chystáte i další domy s byty pro sdílené bydlení seniorů?
V tuto chvíli nevím o tom, že by se takové byty chystaly. 

Když ještě zůstaneme u nejstarších obyvatel centra města a seniorské politiky. Například v létě jste uspořádali minifestival Babí léto a dědský den. Daří se začleňovat seniory do společenského dění? Co dalšího pro ně chystáte? 

Z festivalu Babí léto a dědský den mám velkou radost a je rok od roku lepší. A opravdu není chyba v názvu – „dědský den“ naznačuje, že jsou vítaní i dědové. Tím se dostávám ke zkušenosti, že ženy-seniorky jsou mnohem aktivnější v trávení volného času než muži-senioři. Hledáme způsoby, jak oslovit právě mužskou populaci seniorů – minulý rok jsme třeba na festivalu uspořádali pivní test a mělo to velký ohlas. Letos přišlo opravdu hodně seniorů a seniorek, aktivně se zajímali o nabídnuté programy – prezentovala se Univerzita třetího věku Masarykovy univerzity, byla možnost nechat si otestovat sluch u stánku Unie neslyšících, městská policie pomáhala seniorům správně se zabezpečit, na místě byl i bleší trh. Dali jsme si hodně záležet na tom, aby byla akce přístupná i pro lidi s handicapem – na místě byla indukční smyčka pro neslyšící – pomáhá s příjmem zvuku do naslouchátek – a také jsme dbali na bezbariérová WC. A co chystáme nového? Právě jsem převzala cenu Obec přátelská seniorům a rodině, naše městská část se umístila na druhém místě a s oceněním se pojí i krásná finanční odměna dvakrát 700 tisíc korun. Za tyhle peníze jsme vybavili nově otevřené komunitní centrum na Vojtové a nabízíme tam řadu aktivit a programů – od hudby, po výtvarné činnosti až po cvičení.

V čem vidíte nejpalčivější problémy, s nimiž se senioři žijící na Brně-střed potýkají a městská část by měla řešit?
Během koronaviru jsem řešila víc než kdy jindy, jak oslovit osamělé seniory. Umíme v případě potřeby pomoci těm, kteří se na nás obrátí sami, případně jejich blízcí. Ale v tak velké městské části, jakou Brno-střed je, se pohybujeme v mnohem anonymnějším prostředí a bojím se, že o řadě lidí, kteří pomoc potřebují, vůbec nevíme. I proto jsem chtěla prostřednictvím festivalu Babí léto vyjít ven, za lidmi, na místo, kde třeba venčí svého mazlíčka nebo se chodí zchladit během horkého léta. Druhým problémem, který bude doslova rok od roku palčivější, je horko ve městě. Před horkem není v létě kam utéct a obzvlášť pro starší lidi se zdravotními problémy je velkým rizikem.

Když se obyvatel či návštěvník centra Brna projde po konkrétních místech v centru města, nemůže si nevšimnout bezdomovců. Například při čekání na zastávce pod Grandem často mezi nimi dochází ke konfliktům. Některým místům se tak lidé raději vyhýbají. Vnímáte to jako problém?
Problém to samozřejmě je a je nutné zároveň vnímat, že je to realita všech velkých měst. Je v nich větší koncentrace obyvatel, tím pádem větší příležitost pro lidi bez domova přijít k nějaké koruně nebo jídlu. My jako městská část nemáme nástroje, jak to řešit, tato kompetence spadá pod magistrát, zde pracují sociální kurátoři a terénní pracovníci. V každém případě velmi pomohlo otevření denního centra na Vlhké, kde se část lidí bez domova může přes den uchýlit. Přes noc je pak dostačující kapacita nocleháren. Je důležité si připomenout, že nemůžeme nikoho nutit opouštět veřejný prostor, pokud tam nedělá nic nezákonného. Pokud jste ale svědky toho, že lidé bez domova obtěžují nad únosnou míru nebo jsou agresivní a třeba někoho ohrožují, pak je na místě volat městskou policii. 

Ukázalo v tomto například období pandemie něco nového, jak s nimi pracovat?
V roce 2018 město vypracovalo studii mapující lidi bez domova na našem území. Došli jme tehdy k počtu 1 657 a určité typologii, která nám politikům pomáhá porozumět odlišným životním cestám, které k bezdomovectví vedou. Velmi si vážím projektu k začleňování, který vede Armáda spásy – jedná se o tréninkové byty, kde se obyvatelé učí každodenní rutině, hledají si práci, snaží se urovnat si své dluhy a nastartovat nový život. Určitě se osvědčilo denní centrum na Vlhké, které jsem zmiňovala. Svoji roli mělo i stanové městečko na Střeláku, kde našla spousta lidí bez domova svůj přechodný domov, zdravotní péči a možnost se najíst.

Co vnímáte jako problémy, nedostatky, s nimiž se potýkají obyvatelé či lidé, kteří v centru Brna pracují, a je potřeba je vyřešit?

Rozhodně mne netěší množství aut uprostřed historického jádra města. Vůbec mám pocit, že auta používáme víc, než je třeba. Brno má přitom velmi dobře hodnocenou síť veřejné dopravy a sama ji používám každodenně. Mnohem radši, než abych stála v kolonách v autě. Se smutkem také sleduji prázdné výlohy obchodů, které zbyly po lockdownu, proto snad aspoň trochu pomohlo, že naše městská část přistoupila k odpouštění části nájmu našim nájemcům obchodních prostor.

Nějaké další aktuální projekty, které byste chtěla zmínit?
Snad jen zmíním mou poslední iniciativu za záchranu dětských skupin. Ve městě Brně působí přes 100 dětských skupin, které se starají o více než 1 500 malých dětí. Dětská skupina je menší mateřská školka, s jednoduššími pravidly. Často si ji zřizují maminky nebo firmy a velmi hezky doplňují nabídku standardních mateřských školek. Tyto dětské skupiny to měly nahnuté – Poslanecká sněmovna v červnu projednávala zákon, který je měl plošně změnit na jesle a upravoval jejich parametry natolik, že řada dětských skupin by úplně přestala fungovat. Nešťastní by byli především rodiče nejmenších dětí, které se do školek ještě nedostanou. Sama vím, jak je pro rodiče důležité mít možnost  občasného a dostupného hlídání dětí. Nechtěla jsem se s tou situací smířit a iniciovala jsem výzvu komunálních politiků za zachování dětských skupin v jejich stávající podobě – podepsalo se kolem 300 zastupitelů, starostů. A k mé velké radosti, před pár týdny prošla Senátem úprava, která dětské skupiny zachovává, umožňuje jejich další financování a budou tedy fungovat dál. Přesně kvůli takovým věcem mi dává moje aktivní působení v politice smysl.

Fotogalerie: 
Zdroj: 
Brňan (ZAZ)