Naštvání z aktuální situace, ale i radostné očekávání nové sezony pociťuje ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser. Po měsících, kdy byla divadla zavřená, se od soboty všechny tři budovy Národního divadla opět otevřou divákům a v srpnu jim nabídnou velkou porci premiér. Divadlo během srpna v předpremiérách uvede celkem šest novinek. „Štve mě, že nemáme žádná pravidla, která by jasně řekla – když bude nějaký počet případů, stane se to a
to. A když to číslo klesne, stane se zase toto. Jsme vydáni libovůli lidí, kteří redukují náš život na jeden jediný aspekt. Jako občan nechci, aby mne stát „upečoval“ k duchovní smrti,“ říká ředitel Národního divadla v Brně Martin Glaser.
Novou sezonu letos zahajujete velmi netradičně už v srpnu a na jejím startu budou tituly, které jste kvůli koronavirovým opatřením nemohli uvést na jaře.

S jakými pocity a v jaké náladě jdete do nové sezony?
Cítím radostné očekávání a hrdost na všechny kolegy z NdB, že jsme potížím navzdory nazkoušeli všechny plánované inscenace a postupně je konečně představíme i našim divákům. Už se opravdu těším, až začneme normálně hrát.
Počet prokázaných případů koronaviru je v posledních dnech poměrně vysoký.

Co s vámi dělá ta nejistota, že nemáte zaručeno, že se na podzim divadlo otevře v plném rozsahu a vrátí se do normálního režimu?
Přiznám se, že jsem opravdu hodně naštvaný. Když epidemie začala, tak se s námi zodpovědní lidé bavili, jak uvolňovat opatření, která v první fázi byla jistě nezbytná. Docent Maďar tehdy tvrdil, že po první vlně se zodpovědnost přesune ze státu na jednotlivce. Tedy že si každý podle dostupných dat zváží, zda a co chce riskovat. Případy nyní sice rostou, ale zároveň je hospitalizováno jen okolo stovky lidí, vážný průběh mají dokonce jen jednotky. To by náš zdravotní systém měl hravě zvládnout – a o to přece šlo. A druhý opakovaný slib zněl, že se nebudou dělat plošná opatření pro celou zem. Jenže teď už se vypíná kultura úplně všude! A zase jako první. Jenomže kultura není rádio, které jednoduše vypnete, pak zapnete a ono to začne hrát. Takhle to opravdu nefunguje. A ti, kteří rozhodují, o tom zřejmě nemají tušení, nebo je to dokonce vůbec nezajímá. Nevíme, jestli můžeme věřit číslům, které dostáváme. Ministerstvo zveřejnilo mapu, která je skoro bílá. Štve mě, že nemáme žádná pravidla, která by jasně řekla – když bude nějaký počet případů, stane se to a to. A když to číslo klesne, stane se zase toto. Jsme vydáni libovůli lidí, kteří redukují náš život na jeden jediný aspekt. Jako občan nechci, aby mne stát „upečoval“ k duchovní smrti. 

Aktuálně se může hrát pro 500 diváků. Co to znamená pro představení v NdB?
Velmi to problematizuje dlouhodobou efektivnost našeho provozu. Náklady jsou fixní, ne-li dokonce vyšší než běžně, ale svou službu můžeme v Janáčkově divadle nabídnout necelé polovině diváků. To je dlouhodobě neúnosné. Ale budeme hrát, dokud to půjde. Věřím, že naše publikum nás potřebuje. 

Jak se letošní jarní hrací „stopka“ promítne do fungování NdB právě z toho dlouhodobého hlediska?
Samozřejmě nás čeká jisté zpomalení velmi úspěšného trendu z posledních let. Podle názoru odborné rady Programu na podporu profesionálních divadel, kterým ministerstvo kultury dotuje česká a moravská divadla, patří nyní NdB k naprosté špičce. To je obrovský posun vpřed od dob, kdy jsme představovali stěží průměr. My jsme ale dlouhodobě upozorňovali na fakt, že naše divadlo je vzhledem k tomu, jakou službu má veřejnosti poskytovat, jak 
nákladné žánry máme pěstovat a jaká kvalita se od nás očekává, velmi podfinancované. Veřejné zdroje nepokryjí ani všechny mandatorní výdaje. Kolik budeme moci vložit do každé nové inscenace, se odvíjí od toho, kolik vyděláme na tržbách. A ty budou zřejmě klesat tak, jak se bude zpomalovat celá ekonomika. Museli jsme už zatáhnout za záchrannou brzdu a zrušit či odložit některé nákladnější projekty v nadcházející sezoně. A skromnější bude zřejmě
i sezona přespříští. Je mi to líto, protože divadlo je plné nadšených a kreativních lidí, kteří mají skvělé nápady, které se nebudou moci realizovat. Aktuální situace vyvolává debaty o tom, jakou cenu má kultura.

V září v Redutě  vyzkoušíte experiment – rezervace vstupenky za symbolickou korunu a až po představení se divák rozhodne, kolik zaplatí. Co si od toho slibujete?
Je to opravdu velký experiment, od kterého jako bytostný optimista čekám velký úspěch. Čekám samozřejmě plné divadlo. Věřím, že dostaneme od našich diváků velmi čitelnou zpětnou vazbu a vzhledem k tomu, jak se proměnil repertoár, tak věřím, že bude pozitivní. Doufám, že tím získáme i nové publikum, které se bude nejen do Reduty rádo vracet. 

Mimochodem, jakou tedy má kultura podle vás cenu?
Kultura nás dělá tím, čím jsme. Není to něco navíc, co může počkat, až bude líp. Pokud nebudeme rozvíjet kreativitu, pokud se připravíme o jiný pohled na svět, který kultura nabízí, tak se připravíme o šťastnou budoucnost. V lidském životě je tolik věcí, které můžeme lépe pochopit jen skrze umění. Bylo by opravdu hodně špatně, kdybychom připustili, aby naše kultura byla ještě větší chudák a otloukánek, než byla doposud. Kromě ředitele jste také režisér. Využil jste tento čas, kdy se nehrálo,

i pro vlastní tvorbu a práci na chystaných hrách, nebo na to v této mimořádné situaci naopak ani čas nebyl?
Na začátku jsem si naivně myslel, že tu nečekanou spoustu volného času využiju právě  k promýšlení a přípravě nových inscenací. Jenomže ty dva měsíce totálního umrtvení s sebou přinesly obrovské množství stresu, velké vypětí z řešení zcela neznámých situací. Bylo to pro všechny mnohem náročnější, než když jsme rekonstruovali Janáčkovo divadlo. Na tvorbu se musíte naladit a to se mi opravdu vůbec nedařilo. Obdivuju své kolegy, kteří hned jak to šlo,
začali zase zkoušet.

Jak to vypadá se zájmem o srpnové předpremiéry? Mají lidé podle vás obavy se shromažďovat, nebo jsou naopak hladoví po kultuře?
Zatím je těžko soudit, myslím, že se razantně změní způsob plánování času. Většinu rozhodnutí budeme dělat na poslední chvíli podle aktuální situace. Pro řadu lidí je navíc velmi nezvyklé, že velké kamenné divadlo hraje uprostřed léta. Věřím, že diváci už ale budou mít po dlouhém půstu na divadlo chuť. A že pro hodně lidí budou naše představení důvodem, proč do Brna přijet. 

Máte vy osobního favorita mezi premiérami, na kterého se ze srpnového programu těšíte nejvíc?
Správně bych měl říct, že se těším na všechny novinky, které jsme díky nasazení kolegů z celého NdB pro naše diváky zachránili. Ale přiznám se, že se opravdu hodně těším na baletní představení Radio and Julliet, na hudbu mojí oblíbené kapely Radiohead. A v činohře na novinku Martina McDonagha Velmi, velmi, velmi temný příběh. Tohoto autora miluju, jako divák i jako režisér – tři jeho hry jsem nastudoval. Činohra NdB uvede jeho poslední hru jen sezonu po londýnské premiéře. A já mám velkou radost, že podobných žhavých a hlavně skvělých novinek bude spousta i v nadcházející sezoně! 

V září pak odstartuje 7. ročník mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno. Museli jste nějak razantně upravit program?
Bohužel jsme do programu museli zasáhnout, protože některé inscenace vůbec nevznikly anebo jejich přípravy skončily pár dní před premiérou. Ale vím, že jsme za ně našli důstojnou náhradu! Viděl jsem generálku Řeckých pašijí v režii šéfa opery Jiřího Heřmana a byl jsem nadšený, okouzlený a dojatý. Mám velkou radost, že nakonec vznikne i zahajovací představení a jeden z nejlepších světových operních režisérů Robert Carsen se svým zahraničním týmem vytvoří svou další janáčkovskou inscenaci přímo pro Brno. Jeho Osud je bezesporu jednou z nejočekávanějších událostí nadcházející divadelní sezony. Díky tomu, jak roste kredit celého divadla a samozřejmě i janáčkovského festivalu, bychom teď byli schopni takové tvůrce přivádět do Brna mnohem častěji a stát se skutečnou evropskou kulturní metropolí. Bohužel nás brzdí nedostatek prostředků a brzy to asi o moc lepší nebude.

Zastavme se tedy ještě u financí. Máte vyčíslené ztráty, o kolik divadlo kvůli koronavirovým opatřením přišlo? A jak se k situaci staví vedení Brna coby zřizovatel? Zůstane vám na příští rok příspěvek od města ve stejné výši jako letos? 

V letošním roce bude výpadek činit určitě více než dvacet milionů. Uvidíme, kde se to zastaví, proměnných je stále mnoho. Předpokládám, že ho pokryjeme pomocí záchranného balíčku ministerstva kultury a nebudeme našemu zřizovateli ještě více komplikovat už tak dost složitou situaci. Naopak do rozpočtu města vrátíme nemalé prostředky z nerealizovaného festivalu Divadelní svět. Jednání o rozpočtu na příští rok probíhají zatím velmi pozitivně, protože jsme byli opakovaně ujišťování, že jednou z priorit je nezničit to, co se v brněnské kultuře v posledních letech povedlo. Takže příspěvek na příští rok by měl být ve stejné výši jako letos. To bych viděl jako velmi vstřícné a pro  budoucnost zodpovědné gesto. Na nás bude poprat se s případným výpadkem příjmů z domácích tržeb nebo z dlouhodobě plánovaných zájezdů – měli bychom se například vrátit na prestižní festival do Hongkongu. Nebude to jednoduché, ale věřím, že se nám podaří pracovat ještě efektivněji a přitom se nepodbízet a hlavně nesnížit laťku kvality, na kterou si diváci zvykli.