Blansko, Adamov, Sebranice nebo třeba i Kunštátu na Moravě, všechna tato města spojuje duchovní Pavel Kafka. Osmačtyřicetiletý rodák z Náměště nad Oslavou působil jako farář v nejedné z jihomoravských farností. Před jedenácti lety byl zvolen do Kněžské rady brněnské diecéze a prvního července tohoto roku jej nový brněnský biskup Pavel Konzbul jmenoval generálním vikářem.

Jak velká změna pro Vás s tímto novým postem v životě nastala?

Změna je to pro mě určitě veliká. Především to znamená opustit práci ve farnostech, které mi byly svěřeny, a které mám opravdu rád. Ve farnostech jsem působil prakticky po dobu 23 let. Tato služba mě bavila a naplňovala. Zároveň musím předat práci, která byla spojená s budováním dárcovské platformy Donátor.cz sloužící v naší diecézi na podporu pastoračních aktivit. Tou největší změnou je tedy právě přijetí služby generálního vikáře, která zjednodušeně řečeno spočívá v pomoci biskupovi v péči a starosti o diecézi. 

Jaká byla vaše cesta k víře?

Dětství jsem prožil spolu s bratrem v Náměšti nad Oslavou. Jako školák jsem jezdil na prázdniny za babičkou do Brna, kde jsem prožil i středoškolská léta. Oba moji rodiče jsou věřící, ale velký podíl na mé víře měli tajně vysvěcení kněží, s nimiž jsem setkával na táborech, které v utajení před komunistickým režimem organizovali na různých místech. Asi nejhezčí vzpomínky mám na mše sloužené v noci uprostřed Bílých Karpat. Jak jsem rostl, procházela moje víra nejrůznějšími krizemi. Bůh občas zboří naše představy o něm, abychom poznali, že je ještě jiný, než si myslíme. Tím nás vede k určité pokoře a velkorysosti.   

Studoval jste teologii na Papežské Lateránské univerzitě v Římě, jak na tyto časy vzpomínáte?

S oblibou a trochou nadsázky říkám, že mě obohatil italskou kávou a jižanskou kuchyní. Pak jsem hodně vnímal, že v Římě existují problémy nezávisle na lidech, zatímco v Čechách problémy na lidech lpí a lidé se od nich nedokážou osvobodit. Italové umí žít navzdory problémům.  Nazval bych to jakousi italskou lehkosti bytí. Avšak nejvíce inspirující byl kontakt s celosvětovou církví. Kromě studentů z Evropy jsem měl spolužáky také z Brazílie, Ugandy, Koreje, Filipín atd.  Každý si s sebou nesl kus své kultury, ale i svůj osobní příběh víry žitý v úplně jiných podmínkách. Ta různost a rozmanitost byla fascinující. To mě naučilo dívat se na věci a životní příběhy lidí především jejich očima, protože snaha pochopit například Inda na základě evropských myšlenkových schémat téměř vždy ztroskotala.

Co pro vás víra znamená?

Věřit pro mě znamená mít zkušenost s tím, že jsem Bohem neodvolatelně chtěný a milovaný. Že můj život není náhoda, že nejsem vržený do bytí, ale že můj život má za všech okolností smysl. Věřit pro mne znamená, že životem nejdu sám, ale že ho prožívám v přátelství s Ježíšem. A to ne jako s nějakou historickou osobou typu Platona, ale s někým, kdo je stále živý, s kým je mi dobře a s kým mohu komunikovat na způsob přátelského rozhovoru. 

Blíží se svátek Cyrila a Metoděje, proč si památku těchto věrozvěstů připomínáme?

Bernard z Chartres kdysi řekl: „Jsme jako trpaslíci na ramenou obrů. Náš pohled může obsáhnout více a vidí dále než jejich. Ovšem ne proto, že by náš zrak byl pronikavější nebo naše výška větší, nýbrž proto, že nás nese a vyzvedává mohutná postava obrů. Jsem přesvědčen, že jedněmi z těch obrů, na kterých stojí náš národ, jsou právě svatí Cyril a Metoděj.   

Na Petrově biskup Vojtěch Cikrle téměř před deseti lety odhalil právě sv. Cyrilu a Metodějovi nový památník. Co má symbolizovat?

Toto sousoší mám přímo pod okny svého bytu. Nevnímám ho jen jako památník, věnovaný těmto shora zmiňovaným „obrům“, nebo jen jako umělecké dílo. Spíše bych ho přirovnal k uzlu na kapesníku, který mi připomíná, že i já jako kněz jsem součástí tohoto cyrilometodějského příběhu a mám žít tak, aby se i o mě lidé mohli opřít a mohli ve svém životě zahlédnout to, co potřebují uvidět.     

Jak v Brně probíhají oslavy tohoto svátku?

Přestože pozornost je v tyto dny zaměřena na Velehrad, kde probíhají dny dobré vůle, nebo do nedalekých Mikulčic, jsou v naší diecézi desítky kostelů a kaplí, které jsou zasvěceny právě svatým Cyrilu a Metoději. Také na těchto místech se v tento den slaví poutní mše, které jsou spojeny s dalšími lidovými slavnostmi. 

Připravuje diecéze na tento rok něco speciálního?

Asi nejvýznamnější událostí roku bylo jmenování Pavla Konzbula novým diecézním biskupem, který se ujal vedení diecéze 29. června právě na svátek sv. Petra a Pavla. A v prosinci budeme slavit další velkou událost letošního roku – 245. výročí založení Biskupství brněnského.