Exkluzivně pro BRŇANa: Tereza Groszmannová zažila snovou sezonu

  • Foto zdroj

    Tereza Groszmannová

Odyssea, hlavní role Hester v dramatu U Kočičí bažiny, Kačka Důrová v Rozmarném létu, které se hrálo pod cirkusovým šapitó v Lužánkách, pohybová inscenace Obrys, tak vypadala letošní nabitá sezona herečky činohry Národního divadla v Brně Terezy Groszmannové. Kromě toho zvládá Tereza domácnost, tři děti a vyučuje umělecký přednes na brněnské konzervatoři.

Zastavila jste se vůbec tuto sezonu?

Nezastavila. Bylo to náročné a myslím, že už to nemusím absolvovat. Zjistila jsem, jaké to je stále hrát. Výjimečné to bylo zejména v tom, že se pořád hrálo a pořád zkoušelo. Od března do května jsme odehráli 35 představení Rozmarného léta, končili jsme teď na začátku června. Do toho jsem zkoušela nové věci. Vždy jsem si říkala, jaké to asi je jít z velké role do velké role – tak jsem si to zkusila. A nemusí to být pořád. J Docela si začínám vážit toho, že bude volno.

Jak dlouho trvala příprava na Rozmarné léto, kde jste s kolegy podávali i akrobatické výkony?

V listopadu jsme začali trénovat a začátkem ledna jsme se hroutili, že nikdo nic neumíme. Já jsem se stále dožadovala, aby mi někdo poradil, jak se dostanu na hrazdu, když nejsem schopna zvednout zadek – a nikdo mi neodpovídal. Ptala jsem se s nadějí v hlase trenérky, jestli ta hrazda sjede dolů. A ona jen pomalu: Heeej. Plakali jsme, modřiny byly, ale někdy v polovině ledna jsem se na hrazdu konečně vyhoupla. A pak už to bylo fajn. Říkala jsem si: Už je to dobré, už jsem tam!

Věděli jste od začátku, že budete hrát v cirkusovém stanu?

Ano, režisér Jakub Nvota nám volal na začátku sezony a poprosil nás, jestli do toho půjdeme. Začali jsme trénovat ještě o dva měsíce dříve, než byla čtená zkouška.

Jaká akrobatická čísla dnes zvládáte?

Dokážeme spoustu věcí. Já se na hrazdu ve výšce umím dostat dvěma způsoby a umím se udržet. Figury, které jsme nazkoušeli, jsme si pojmenovali po svém –  např. figura Lachtan nebo figura Houpačka. Na kruhu udělám výmyk. Vše je v rukou a v břichu. Když si posílíte břicho, ruce a nohy, tak už jen sestavujete. Myslím, že jsem dnes po roce v takové formě, že už bych jen dávala dohromady sestavy a otlačovala na těle jiná místečka, která zrovna potřebuju.

Kačka je na rozdíl od vás korpulentní dáma. Jak se vám hrálo s vycpávkami?

Úplně v pohodě, to byla jen polštářková drť.

Chytl vás nový cirkus? Budete trénovat dál?

No jasně! Už toho nenechám. Hrazdu mi divadlo zapůjčilo, takže ji mám doma v chodbě. Než si otlačíte místečka na těle pro pohyb na hrazdě, strašně to bolí. Třeba prsty u nohou, na kterých musíte na hrazdě stát, jinak neudržíte balanc, podkolenní jamky či nárty, za které se zavěsíte a visíte hlavou dolů. Na začátku to opravdu bolí moc. A teď už ne! O to přece nemůžu přijít, takže trénuju, cvičím a posiluju doma. Už mi to zůstalo a odmítám se toho vzdát. Když mám volno a děti ve vzdělávacích ústavech, tak si třeba tak hodinku a půl cvičím a posiluji a pak teprve jdu něco dělat. S cvičením na hrazdě pominuly i všechny mé zdravotní problémy, týkající se bolesti zad. Ač bych se správně se svou diagnózou neměla namáhat, s posílením zádového svalstva je po potížích. Celý život mi všichni říkali: Cvičte záda, nebude vás to bolet. A měli pravdu.

V rámci Divadelního světa jste absolvovala i další pohybové divadlo – Obrys.

To bylo nejnáročnější, to jsme se prohýbali celým představením. Mluví se tam minimálně. Po inscenaci Odyssea si nás vybral Jirka Bartovanec a u projektu jsme se sešli my s kolegy z činohry Národního divadla společně s herci Terkou Marečkovou, Daliborem Bušem a klaunem a choreografem Paľko Serišem. Jsme rozhýbaní opravdu dokonale. V Brně zatím bohužel není moc příležitost představení znovu odehrát, ale uvidíme. Další repríza nás čeká na podzim v New Yorku v Českém domě.

Jak jste přijala na začátku sezony roli Hester, novodobé Médeiy?

Já jsem k ní nepřistupovala nijak zásadně, že bych nad ní bloumala po nocích. Když jsem pročítala různé rozhovory s autorkou Marinou Carr, zjistila jsem, že má tři děti a je to normální běžná spokojená máma, akorát píše samé krváky. Ona sama se zmiňuje, že ji její drsné příběhy vůbec nepoznamenávají, že sedne ke stolu, něco napíše a pak si jde si uvařit kafe a ovesnou kaši pro děti. Asi podobně jsem to měla i já. I když přiznávám, že při zahajovačce jsem hru zprvu nedokázala přečíst, abych nebrečela. Ale pak si člověk na brutalitu postupně zvykne. S Hester se mi žije hezky. Drama U Kočičí bažiny jsme hráli i ve Zlíně, kde představení mělo úspěch, 22. června se chystáme na festival do Hradce Králové.

Dá se říci, co máte s Hester společného? Původně má jít o cikánku, vy jste křehká blondýnka…

Společného? Určitě vášeň. A pokud jde o podobu Hester, s režisérem Františákem jsme si ujasnili, že je pro něj především důležité pojmenování, že je „světská“. V představení mám větu, že jsem ta „se špinavou krví v žilách“. Hester žije v maringotce a patří k travellers, jak se kočovníkům v Irsku říká.

Co vás tuto sezonu nejvíc obohatilo?

Opravdu každá ze čtyř premiér byla velmi výjimečná. V případě Odyssea šlo o projekt, který nikdo z nás v činohře zatím nedělal, nikdo z nás nedělal ani cirkus, což byl případ Rozmarného léta. Byť šlo o klasiku, odehrávala se ve specifickém prostoru, tak dostalo představení nový rozměr. Obrys nabídl zase úplně jinou disciplínu. Pořád jsme objevovali nové principy a nový druh zkoušení. Poslední dobou si mne moderní divadlo naprosto získalo.

Snová sezona, která už se asi nezopakuje. Byla bych velice ráda, kdyby mne ještě něco překvapilo, ale nevím, nevím…

Jste herečka velkého jeviště. Máte ráda kamenné divadlo?

Naprosto. Velké jeviště mi vyhovuje. Jak jsem v Mahenově divadle léta, už se naučíte. Baví mě to.

Svého času byly vaším údělem hašteřivé ženy. Myslíte, že máte tyto role za sebou?

Už dlouho jsem podobnou roli nedostala. Možná teď Kačka Důrová, ale tu jsem pojala jako něžnou hrošici. Snad už to mohu vnímat jako přehrávání do jiných rolí, jsem docela ráda, že jsem se posunula. Ukřičené ženy mi skutečně nechybí. Jednu dobu jich bylo opravdu moc.

Hereckou kariéru jste začínala jako velmi mladá ve filmu – dokonce v Itálii. Jak jste vůbec získala roli ve filmu Vesna va veloce – Vesna běží rychle?

Konkurz na hlavní roli probíhal po celé Evropě – v Bratislavě, Praze, Bukurešti, Varšavě…  Představitelku mladé emigrantky hledali asi půl roku, až se počet uchazeček víc a víc zužoval. A v posledním týdnu se sešlo pět holek z východní Evropy. Na festivalu v Benátkách jsem tenkrát dostala cenu za přínos italské národní kultuře.

… a následovalo další natáčení v Itálii…

Bohužel jsem s produkcí podepsala opci, že dva roky nebudu nic točit, což byla veliká chyba. Na místě se mi štosovaly scénáře a já nemohla pracovat. Odešla jsem do Prahy, kde jsem něco natáčela, a pak jsem se do Itálie vrátila a natočila seriál Il Bello delle donne – Vše pěkné o ženách a také jeden díl ze seriálu Don Matteo s Terencem Hillem v roli kněze, který řeší detektivní případy. Také jsem dělala krásnou historickou pohádku v Alpách. A pak poprvé otěhotněla.

Co ještě vás vrátilo zpátky domů?

Deprese. Nejsem emigrant, byla jsem v cizině nešťastná. Pokud jsem netočila, nevycházela jsem z domu.

Máte tři děti – myslíte, že půjdou ve vašich šlépějích?

Nejstarší Kryštof (17) bohužel tvrdošíjně tvrdí, že se společně s Masarykovou univerzitou bude za dva roky hlásit i na JAMU. Zakázat mu to nemůžu. Kristýnka (9) po divadlu pokukuje, ale Vojta (6) nechce o divadle ani slyšet.

Kam se chystáte na prázdniny?

Už stříhám metr. J S dětmi a kamarády pojedeme stanovat do Telče, pak se chystáme k moři do Chorvatska, kde máme s rodinou pronajatou vilku na ostrově Krk. Čeká nás také Slovensko, Krkonoše, děti anglický tábor a mne workshop na chatě na Vysočině se Zuzkou Skálovou.

Už víte, co vás čeká v nové sezoně?

První půlrok volno – žádné zkoušení! Jenom hraju. V listopadu pak pojedeme s Obrysem do New Yorku. A doma s Vojtou mne čeká první třída.

Zdroj: 
Brňan (SIP)