Aktuálně nejproslulejší irská dramatička Marina Carr se narodila v roce 1964 v Dublinu, jako druhé z šesti děti, do milujícího rodinného prostředí, jež bylo nakloněné umělecké tvorbě. Její matka, ředitelka základní školy, psala básně v keltštině, a otec, státní úředník, ve volném čase spisoval novely a divadelní a rozhlasové hry. Krátce po Marinině narození se rodina přestěhovala z města na venkov, a sice do Gortnamony (Močálové pole) poblíž města Tullamore v hrabství Offaly. Místní rázovitá příroda kolem rašelinišť a jezera Pallas se stala jedním ze zásadních inspiračních zdrojů „Midlandské trilogie“, tvořené hrami Maja, Porcie Coughlanová a U Kočičí bažiny. Marina Carr momentálně působí na prestižní dublinské Trinity College, kde vyučuje dramatickou tvorbu. Její pedagogický přístup je údajně poměrně netradiční – domnívá se totiž, že tvůrčí psaní nelze vyučovat, a tak svou úlohu chápe především ve vytvoření uvolněného prostředí k diskusi nad zvolenými tématy.
Jak se díváte na postavu Hester po těch letech, co jste hru napsala? Změnil se během let váš postoj k ní?
U Kočičí bažiny jsem napsala před dvaceti lety, je obtížné vzpomenout si, jak jsem tehdy přemýšlela. Abych byla upřímná, nevím, co k Hester vlastně cítím. Prototypem této postavy je Médeia, která mě fascinuje a doufám, že něco z ní se podařilo přenést i na Hester Swanovou. Určitě je to postava, ze které jde hrůza.
Existoval pro vás nějaký předobraz Kočičí ženy? Je to snad nějaká postava z irské mytologie?
Kočičí žena je inspirována Teresiasem z Oidipa, ale také postavou Krysařky v Ibsenově Eiolfkovi. Existuje samozřejmě také tradice potulného barda (věštce), moudrého muže nebo ženy z irských legend a mýtů. Takže je to směsice všeho výše uvedeného.
Ve hře U Kočičí bažiny se všechno odehrává během jedné pokažené svatby. Jak vypadá tradiční irská svatba?
Irská svatba je šílená. Lidé se snaží chovat slušně, ale s pitím se všichni dostávají do pořádně uvolněné nálady. Nekonečné svatební projevy, divoký tanec, smích, slzy, výkřiky, dovádějící děti, hudba, vyprávění historek, život na plné pecky.
Mají podle vás Češi a Irové něco společného?
Určitě. Obě země jsou malé a mají tragickou historii. Irsko bylo často, stejně jako vaše země, okupováno. Možná proto máme i podobný smysl pro humor a ironii.
