Magický étos 17. listopadu má stále sílu podněcovat emotivní a mnohdy silně protestní náboj. Výročí Sametové revoluce je velmi pozoruhodným kaleidoskopem slavnostní a ceremoniální vzpomínky kombinované s protestní směsí. Letošní výročí zjevně nebude jiné, upozornil politolog Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity v Brně Lubomír Kopeček.

Datum má v sobě až magickou přitažlivost

„Sedmnáctý listopad v sobě koncentruje specifickou až magickou přitažlivost. Nejde jen o symboliku tohoto historického mezníku, a politických změn, jež po něm následovaly, ale také o zvláštní étos velkých demonstrací a protestů, které tento den na konci roku 1989 zahájil,“ uvedl Kopeček s tím, že iniciační impuls se zrodil už v protestu proti nacistické okupaci v roce 1939. Důsledkem je o dost jiný étos 17. listopadu, než jaký má například 28. říjen. Ten přes spory, jež se kolem něho vyskytují, typicky o některých vyznamenaných, zůstává především svátkem oslavující československou a českou státnost.

Sedmnáctý listopad je v lecčem jiný

Každoroční průběh tohoto výročí už tradičně provází nejenom slavnostní připomenutí Sametové revoluce ale i happeningy a protesty. Při těch podle politologa mnohdy ani tak nejde o historické události konce roku 1989 jako spíše o jejich vhodné využití jako „podvozku“ cílícího do aktuální situace. „Tyto akce proto někdy více než minulost odrážejí to, čím právě žije česká společnost, přesněji nějaká její část. Sedmnáctý listopad takto využívá pestrá škála iniciativ všemožného zabarvení, včetně recesistů. Na sílu protestního náboje přitom má určitý vliv, v jak klidné či naopak neklidné chvíli zrovna žijeme, a také to, jak silnou emoci vyvolávají stávající političtí reprezentanti,“ řekl politolog.

Upozornil na iniciativu Děkujeme, odejděte!

Při pohledu do historie poprvé k velké mobilizační akci magický rozměr tohoto dne využila při desátém výročí Sametové revoluce iniciativa Děkujeme, odejděte!, která k tomuto data načasovala výzvu k odchodu stávajících politiků. Jmenovitě cílila hlavně na tehdejšího předsedu sociální demokracie a premiéra Miloše Zemana a předsedu ODS Václava Klause spojené tehdy Opoziční smlouvou, kterou část veřejnosti vnímala s velkou averzí. Této iniciativě se podařilo několik týdnů po 17.  listopadu přivést jednorázově na Václavské náměstí několik desítek tisíc lidí, aby poté zvolna vyprchala.

Výzva pracovala s morálním rozhořčením

„Pro tuto protestní výzvu byla typická jedna zvláštní charakteristika, která je od té doby přítomná často. Vedle nespokojenosti pracovala s morálním rozhořčením, což u emočně silných událostí bývá vcelku běžné. Patrně nejhmatatelněji ho pocítil v roce 2014 už zmíněný Miloše Zeman, kterého jako prezidenta před přívalem dopadajících rajčat museli na Albertově na pódiu chránit deštníky. O mnoho lépe na tom nebyl – hlavně v době svého premiérského působení – Andrej Babiš. Ten se pokusům o inzultace při kladení květin na Národní třídě rozhodl čelit pozoruhodnou strategií časného vstávání. Minimálně v jednom případě květiny položil už krátce po půlnoci,“ dodal Kopeček.