Tango Brno bylo v mé kariéře klíčové, vzpomínal Michal Seidler

  • Foto

    Michal Pavlík

Nejvíce startů za národní futsalový tým ve výběru Tomáše Neumanna pro kvalifikaci v Brně má střelec Michal Seidler. Do velkého futsalu se odrazil z Tanga Brno. Nyní má na svém kontě 95 reprezentačních gólů. Po zranění Lukáše Rešetára zřejmě navlékne i kapitánskou pásku. Ovšem ne na první zápas bojů o mistrovství světa. Ten bude 2. února sledovat z tribuny haly na Vodové.

Michale, futsalová kvalifikace v Brně je za dveřmi. Už cítíš napětí, nervozitu nebo převládá natěšenost?

Přesně tak, za chvíli to vypukne! Co se mě týká, tak u mě převládá spíše natěšenost než nervozita.

Býváš před zápasy nervózní? Co tě dokáže při hře uklidnit? První dotyk, první střela…

Abych řekl pravdu, tak jsem byl vždy až velmi nervózní, ale postupem času to zmizelo. Samozřejmě před zápasem trošku nervózní jsem, ale už to není to, co bývávalo. Asi u každého hráče to je tak, že je dobré se na začátku utkaní chytnout nějakou přihrávkou.

Jak vzpomínáš na roky, kdy si hrál za Tango Brno? Co za tu dobu považuješ za nejdůležitější?

Na mé působení v Tangu vzpomínám velmi rád. Byli tam velmi dobří lidé, kteří se o futsal v Brně starali. Měli jsme velmi dobrý tým pod vedením Mariana Berkyho. Je velká škoda, že už ten tým není, protože Tango Brno bylo v té době velmi kvalitní mančaft.

Bylo pro tebe angažmá v Tangu klíčové v kariéře?

Abych řekl pravdu, tak asi ano! V Tangu jsem se hodně naučil. Byli tam velmi kvalitní hráči, od kterých jsem se mohl učit – Pepa Havel, Dimostenis Chadzidis nebo třeba Michal Belej s Martinem Brůnou. Po třech sezonách jsem odešel hrát do zahraničí, takže Tangu patří velké dík.

Jak si se vůbec v Brně ocitl? Futsalista z Bílovce.

Moje začátky byly v Jistebníku, kde jsem hrál ještě velký fotbal v Baníku Ostrava. Tam to ještě nebylo na takové úrovni jako v Brně, takže jsem stíhal fotbal i futsal. Po dvou letech si mě tenkrát vyhlédl pan Kubíček s Marianem Berkym. Přijeli za mnou do Ostravy a domluvili jsme se. Já podepsal svou první smlouvu.

Během futsalové kariéry jsi hrál na Brněnsku i fotbal. Kde to bylo a jak na fotbalové období vzpomínáš?

Hráli jsme s Míšou Belejem a Martinem Brůnou ve Svitavách. Na tohle fotbalové období vzpomínám velmi rád. Hráli jsme divizi, trénoval nás trenér Zbyněk Zbořil – skvělý trenér a hlavně chlap. Za jeho období jsme prohráli minimum zápasů, většinou se vyhrávalo, a jak se vyhrává, tak je vždy pohoda. Místní kluci nás brali, protože věděli, že hrajeme futsal a nebudeme stíhat tréninky. Takže se vše setkalo a musím říct, že to byl můj nejlepší fotbalový rok.

Dovedeš si představit, že i dneska bys hrál souběžně s futsalem i fotbal?

Já si to dovedu představit, ale nevím, jak by reagoval klub. (smích)

Na futsalových palubovkách jsi hlavně střelec gólů. Jak to bylo na zeleném pažitu?

Na to, že branka ve fotbale je daleko větší, tak tam tolik gólů nedávám. Většinou jsem hrával krajního záložníka, takže jsem spíš góly připravoval, než dával.

Pozval jsi přátele z Brna na kvalifikaci? Budeš mít podporu v hledišti?

Určitě ano. I když jsem nebyl v Brně tak dlouho, tak tam mám kamarády, kteří se určitě do haly zastaví. Taky mám kamarády od nás z Ostravy, kteří se také chystají přijet.

Hala Vodova je jedna z nejhezčích v republice. Jak jako hráč vnímáš, když je taková stavba zaplněná fanoušky?

Musím říct, že za svou kariéru jsem hezčí halu ještě neviděl. Mám ji velmi rád, za Tango jsme tam trénovali každý den. Palubovka je velmi rychlá, což mě vyhovuje. Co se týká stavby, tak je opravdu krásná. Mám tušení, že se tam vleze něco okolo čtyř tisíc lidí. Jedna kvalifikace už tam byla a myslím si, že se hala dost zaplnila. Doufám, že si lidi najdou cestu i teď.

První zápas kvalifikace nemůžeš hrát. Předpokládám, že si utkání odtrpíš na tribuně.

Bude to pro mě hrozné se na kluky dívat. Je to ten nejhorší pocit, co si může sportovec přát. Už tři měsíce vím, že hrát nebudu a pořád tomu nemůžu uvěřit. Určitě ale klukům budu fandit a věřím, že první zápas zvládnou.

První zápas hned se Slovinskem. Jak je vnímáš. Oblíbený či neoblíbený soupeř? V čem jsou nebezpeční?

Slovinko je velmi silný tým. Neřekl bych, že jsou mým neoblíbeným, ale hrají takový tvrdý a nepříjemný futsal. Poslední dobu máme s nimi špatnou bilanci, ale věřím, že se to změní.

Rumunsko a Kazachstán také nebudou žádný med. Víme, jak na ně?

Myslím si, že máme nejvyrovnanější skupinu ze všech. Může postoupit kdokoliv. Rumuni mají taky velmi zkušený tým, navíc teď mají nějaké tři Brazilce. Co se tyká Kazachstánu, tak to je něco podobného jako Rumuni. Mají tam samé cizince, velmi dobrého brankáře, možná nejlepšího na světě, ale tam je Douglas, kterého známe z Chrudimi. Myslím si, že to je velmi zajímavá skupina, ale máme výhodu domácího prostředí, tak doufám, že nám tohle pomůže.

Na závěr odbočím od futsalu. Když jsi v Brně žil, co se ti na tomto městě nejvíce líbí? Byla místa, kam si rád chodil?

Na Brnu se mi líbilo vše. Je to jedno z nejhezčích měst u nás. Není ani malé ani velké. Brno má nádherné náměstí, kde jsem trávil většinu času.