V lavici na technice v Brně zatím neusínám, říká útočník Zbrojovky a student Martin Sedlák

Život fotbalisty a studenta univerzity musí umět skloubit útočník brněnské Zbrojovky Martin Sedlák. Ve školní lavici zatím neusínám, usmívá se jednadvacetiletý mladík.

  • Foto

    Petr Nečas

Sedlák už druhým rokem studuje brněnské Vysoké učení technické (VUT), obor procesní management, a studiu věnuje většinu volného času. „Normálně po tréninku chodím do školy. Ze stadionu to mám pět minut,“ říká v rozhovoru pro klubový web mladý forvard.

A připouští, že spojení dráhy studenta s kariérou fotbalisty je někdy těžké. „Když je večerní program třeba v sedm, je to pak už opravdu docela náročné, na člověka to doléhá, ale držím se. Zatím se to dá zvládat. Vyučování je každý den kromě pátku, zatím to funguje a neměl jsem problém třeba s docházkou, protože po covidu zatím není výuka úplně povinná. O víkendu mám zápas, někdy dva, když jdu s áčkem i béčkem, takže na nějaké další záliby fakt moc času není, maximálně si občas zahraju PlayStation,“ usmívá se Sedlák.

Na fotbalovém tréninku byl poprvé v šesti letech v Drnovicích, odkud po dvou letech přešel do Vyškova. A v devíti letech pak následoval přestup do Zbrojovky, kde mimo loňské hostování v Kroměříži působí doposud.

Jako kluk přitom na hřišti vystřídal všechny posty. „Většinou jsem hrával v útoku. Ale ještě v přípravkách, to už bylo v Brně, jsem dokonce rok chytal. Pak jsem to pořád střídal, útok a zálohu. Ideálním postem je asi podhrot, ale nevadí mi ani post útočníka,“ vypočítává útočník a se smíchem dodává, že by si i dnes troufnul jít znovu do brány. „Ještě ano, zhruba si vybavím, co a jak tam dělat.“

Pendlování mezi áčkem a béčkem Zbrojovky mu nevadí, protože oba týmy zažívají podzim snů: A-mužstvo vede druhou ligu a béčko bez ztráty kytičky kraluje divizi. „Povedl se dobrý start, nálada tomu odpovídá. Je jedno, kdo nastoupí, všichni to odmakají a výsledek přijde. Oba trenéři dělají dobrou náladu, povzbuzují nás. A v áčku je to podobné. Aktuálně to mám tak, že trénuju s áčkem a béčku chodím pomáhat hlavně v zápasech,“ vysvětluje Sedlák.

A připouští, že divizní zápasy jsou někdy kvůli tvrdosti trochu jinou fotbalovou školou. „Třeba zápas v Humpolci byl hodně ostrý, na hraně. Většinou soupeře přehráváme fotbalově, když s námi vydrží běhat, tak se drží, jakmile odpadnou, je to pak otázka času. Někdy je to kanonáda, ale jindy se to láme v závěru. V Humpolci jsme dohrávali v deseti, taky zkušenost, ale povedlo se nám rozhodnout,“ říká mladý fotbalista.

Ten odmalička ze slavných klubů sleduje Barcelonu. „Vlastně je to teď hodně nové, protože bez Messiho jsem Barcu ještě nezažil. Ale myslím, že jde o chvilku a pak se vrátí a budou silní,“ míní Sedlák, jehož fotbalovým cílem je probojovat se natrvalo do áčka Zbrojovky Brno a s ním do první ligy.