Nové poznatky o dění v centrech galaxií, kde se nacházejí supermasivní černé díry, přinesli ve svém výzkumu vědci z Masarykovy univerzity v Brně, vedení studentem Martinem Mondekem. Jejich výzkum pomáhá objasnit původ záhadných záblesků rentgenového záření, které astronomové v posledních letech pozorují. Masarykova univerzita o studii publikované v prestižním časopise Astronomy & Astrophysics informovala v tiskové zprávě. Výsledky studie podle představitelů vysoké školy ukazují, že i studenti mohou být plnohodnotnou součástí špičkového vědeckého výzkumu a podílet se na projektech s mezinárodním dosahem, včetně publikací v prestižních odborných časopisech.
Nahlížejí do jinak obtížně pozorovatelných klidových galaktických jader
Zmíněná studie se zaměřila na takzvané kvaziperiodické erupce – opakující se záblesky, které se mohou opakovat za několik hodin až dní. Tyto jevy umožňují vědcům nahlédnout i do jinak obtížně pozorovatelných klidových galaktických jader.
V centrech většiny galaxií se nacházejí supermasivní černé díry
Jejich hmotnost může být milionkrát až miliardkrát větší než hmotnost Slunce. Pokud zrovna nepohlcují okolní materiál, tak se jeví jako téměř neviditelné. Právě zmíněné erupce však fungují jako přirozené majáky, které na tyto objekty upozorňují. „Je opravdu neobvyklé a zároveň velmi záhadné pozorovat z hlubin kosmu pravidelné záblesky, zejména z těsného okolí supermasivních černých děr,“ uvedl student astrofyziky Martin Mondek.
Podle vědců tyto záblesky pravděpodobně vznikají při průletech hvězdy skrz hustý disk plynu obklopující černou díru
„Při srážce se materiál disku zahřeje na extrémní teploty a začne intenzivně zářit,“ doplnil Mondek. Nový výzkum zároveň vysvětluje, proč tyto erupce postupně slábnou. Klíčovou roli hraje akreční disk, který vznikl po zániku jiné hvězdy, jež se dostala příliš blízko k černé díře a byla zcela roztrhána. „Zbytky této hvězdy vytvořily disk v těsném okolí supermasivní černé díry, přes který druhá hvězda periodicky prochází. Disk postupně řídne vlivem úbytku hmoty a viskózního rozplývání – a spolu s ním slábnou i pozorované záblesky,“ vysvětlil spoluautor studie a školitel Martina Mondeka Michal Zajaček.
Na výzkumu se podílel tým odborníků z několika českých akademických institucí
Hlavním řešitelem se stal Martin Mondek z Masarykovy univerzity v Brně, který na projektu spolupracoval se svým školitelem Michalem Zajačkem. V týmu z Masarykovy univerzity působili ještě Henry Best a Petr Kurfürst, dále Taj Jankovič z Fyzikálního ústavu a Vladimír Karas z Astronomického ústavu Akademie věd ČR.
